Tahle dodávka už něco zažila, ale pořád drží. Jen během posledního týdne najezdila na cestě z Prahy na východní frontu a zpět přes pět tisíc kilometrů. Její řidička ji nešetřila ani na vykotlaných asfaltkách Záporoží, ani na houpavých polňačkách Donbasu.
Nyní se téměř stovkou řítí mezi dozrávajícími slunečnicemi, zvednutá oblaka prachu roznáší vítr daleko do sluncem spálené stepi. Hlavně rychle, abychom byli co nejdříve mimo dosah Rusů...
Padá večer. Z rákosí vylétají hustá hejna chrostíků. Jejich mrtvá tělíčka se hromadí v okenních rámech a visí ze stropu v kokonech pavučin. Zaprášená dodávka stojí otevřená na dvoře, vojáci z ní rychle vynášejí dřevotřískové krabice.
Uvnitř jsou třináctipalcové kvadrokoptéry ovládané přes optické vlákno. Vznikly v dílně českého Spark Spolku, výrobu zafinancoval Dárek pro Putina. Pro ukrajinské vojáky hájící zbytky Doněcké oblasti je to vítaná pomoc. Ukrajinský stát totiž nedostatkové drony s optikou není schopen zajistit, a tak jsou odkázáni na dobrovolníky.
 |
„Dodávky jsou nedostatečné. Potřebovali bychom provádět aspoň deset patnáct letů denně,“ hartusí asi padesátiletý technik dronové jednotky Arkan, která spadá pod 10. útočnou horskou brigádu z Ivanofrankivské oblasti. Její operátoři mají napilno, Rusové v tomto úseku fronty výrazně zesilují tlak.
Drony s optovláknem jako první začali na podzim minulého roku používat Rusové, i díky nim se jim podařilo zlikvidovat ukrajinský výsadek v Kurské oblasti. Ukrajinci nejdříve při navádění dronů sázeli na umělou inteligenci, ale záhy pochopili, že ruská cesta je efektivnější, a během letošního jara poprvé ve velkém nasadili kvadrokoptéry nesoucí objemnou cívku.
Drony pak toho samozřejmě unesou méně, ale mají jednu klíčovou výhodu: nedají se zarušit prostředky radioelektronického boje. Rusové jsou v této vojenské disciplíně tradičně velmi dobří, rušičky chrání každou houfnici nebo minomet. Ukrajinští dronaři si už nějakou dobu stěžují, že s radiem ovládanými drony narážejí na neproniknutelné „záclony“ rušení.
„Technologický pokrok se nikdy nezastavil. Objevilo se hodně prostředků elektronického boje a rušení,“ vysvětluje operátor dronové jednotky Střiž s přezdívkou Nazar. Optické vlákno podle něj eliminuje i problémy s výškovými rozdíly a radiohorizontem. „Cíl se může nacházet hluboko v údolí a pak musíte opakovač signálu zvednout, a to klidně o kilometr nebo dva. Dron to někdy nevydrží.“
Pětadvacetiletý pořízek pochází z Volyně a v armádě je od prvních dnů ruské invaze. Nejdřív byl u pěchoty, ale při explozi dělostřeleckého granátu ho ošklivě posekaly střepiny a po návratu z léčení nastoupil k dronařům. Musel se všechno naučit od začátku, dnes patří mezi nejlepší specialisty na „optiku“ ve své jednotce.
„V Bilohrivském lese jsem jednou zasáhl tank. Byl v údolí, dobře ho bránili, ale ten tank pracoval proti naší pěchotě. Stačily nám na to dva drony s optickým vláknem a kompletně jsme ho zničili. Jedno vlákno se nám přetrhlo, ale museli jsme tam zaletět, protože šlo o život našich kluků,“ vypráví Nazar.
Optovlákno má samozřejmě i své nevýhody. V zalesněném terénu se může snadno přerušit, méně zkušený operátor ho při prudkém manévru může přeseknout rotorem. Hlavním limitem nicméně zůstává cena: kvadrokoptéry s dvacetikilometrovou cívkou vyjdou na přibližně 50 tisíc korun, tedy asi pětkrát víc než radiem ovládané drony.
Jednotka Střiž může dnes vypustit asi dvacet až třicet dronů s optikou měsíčně, o každém bojovém nasazení rozhoduje velitel praporu. Dodávky jí zatím zajišťovaly jen ukrajinské dobrovolnické iniciativy, nyní dostala vůbec první zásilku ze zahraničí. Z Česka.
Kluci z desítky uprostřed slunečnicových polí přebírají třináctipalcové drony z dílny Spark Spolku, s jeho šéfovou Lesjou Kopčuk natočí tradiční zdravici do Česka. Rychlé objetí, pak už nahážou drahocenná letadélka do pick-upů a vracejí se na základnu. Uonadaná dodávka s českou poznávací značkou se pomalu obrací na prašné cestě a vydává se za dalšími jednotkami, které už netrpělivě vyhlížejí její náklad.
