Tak – bez jediného slova – skončil po třech a půl letech nejkrvavější konflikt v Evropě od druhé světové války: válka v Bosně, na jejímž konci zůstalo přes sto tisíc mrtvých a více než dva miliony lidí bez domova – polovina tamního obyvatelstva.
Trochu paradoxně mírový pakt stvrdilo totéž trio, jež stálo na počátku války – prezident Jugoslávie Slobodan Miloševič a noví lídři od ní odtrženého Chorvatska Franjo Tuđman a Bosny a Hercegoviny Alija Izetbegović.
Bosenské děti bojují o přežití. Ve válce, která skončila před dvaceti lety |
Daytonská dohoda je však zároveň i dokumentem, z něhož dodnes vychází uspořádání země. Ostatně i samotná ústava je jen její doložkou. Kompromisní řešení chodu země složené ze tří etnik různého náboženského vyznání ale paralyzují státní orgány, zatímco etnické spory dál doutnají na pozadí.
Sarajevo: a portrait of the city 20 years after the Bosnian war https://t.co/Ldmq6O3DRw
— The Guardian (@guardian) 14. Prosinec 2015Zamrzlý konflikt
„Už sám název mírové dohody naznačuje, že má omezený charakter a že byla v roce 1995 vypracována s cílem zastavit válku. V tom uspěla, Bosna a Hercegovinu však na všechny ty roky dopředu zamrzla v politickém konfliktu,“ prohlásil nyní jeden z tehdejších vyjednavačů Miro Lazovič.
Také profesor sarajevské filozofické fakulty Enver Kazaz připouští, že daytonská dohoda sice v danou chvíli byla nejpřijatelnější variantou, jak zastavit krveprolití, válka se však podle něj přelila z vojenské sféry do politické. „Daytonský mír – to je jen odložená válka. Nelze na něm stavět funkční vládu. Po právní stránce to je jen svěrací kazajka pro Bosnu a Hercegovinu,“ řekl Kazaz Rádiu Svobodna Evropa.
ROZHOVOR K TÉMATU:„Daytonská dohoda sice válečné násilí fyzicky ukončila, poklidné multinacionální soužití, jež bylo pro Bosnu charakteristické před válkou, však už zajistit nedokázala,“ popsal pro Lidovky.cz historik Ondřej Žila. „Z takového politicko-správního rozdělení plyne zásadní problém: extrémní decentralizace. Hlavou země je Předsednictvo Bosny a Hercegoviny, které tvoří tři prezidenti (Bosňák, Srb a Chorvat), Federace Bosny a Hercegoviny je rozdělena na deset kantonů a každý má vlastní vládu, premiéra a ministerstva... Celkově v Bosně existuje nějakých 150 ministerstva další stovky správních funkcionářů. Přebujelá administrativastojí zemi až polovinu HDP." |
Bosna je na základě smírčí dohody státním útvarem sui genesis a má jeden z nejkomplikovanějších politických systémů světa. Pakt ji rozdělil na dvě entity v poměru 51:49. Větší díl připadl Bosňákům (dříve označovaným Muslimové) a převážně katolickým Chorvatům, kteří spolu vytvořili Federaci Bosny a Hercegoviny. Menší část pak dostali pod správu pravoslavní Srbové v takzvané Republice srbské. Každá z entit má vlastní státní orgány a těší se značné autonomii.
Země má také poměrně slabé centrální orgány a specifický úřad zástupce mezinárodního společenství, tradičně obsazovaný Západem. To je uspořádání, v němž se ztrácí nejeden zahraniční politik na oficiální návštěvě, ale v němž se dohoda čehokoli na celostátní úrovni stává takřka nemožným úkolem.
Případná reforma ale vyvolává kontroverze. Bosňáci i Chorvaté si v zásadě přejí udržet status quo a totéž si přeje Západ v obavách z opětovného zažehnutí konfliktu. Političtí lídři bosenských Srbů ovšem reformu prosazují a na své straně mají Rusko, jež bylo jednou z mezinárodních sil přítomných v Bosně již za války. Rusko bylo Srbům nakloněno kvůli historickým vazbám i pravoslavnému „bratrství“ a odmítalo zřízení orgánů kontrolovaných Západem.
‚Zabití otcové a ztracené děti. Oběti Srebrenice jsou lidé, ne čísla v masových hrobech’ |
Dnešní Bosna tak i vlivem politického konfliktu, který bují na pozadí současného uspořádání, stále platí za jednu z nejméně rozvinutých zemí kontinentu. A to navzdory miliardám dolarů, které se do její obnovy „napumpovaly“ ze zahraničí.
Korupce a nezaměstnanost
Přestože už od roku 2003 EU hovoří o Bosně jako o možné budoucí kandidátské zemi, zahájení přístupových rozhovorů nepovažuje v nejbližších letech za reálné asi nikdo. Unie připouští, že jednou z největších překážek je obrovská korupce.
Po ekonomické stránce je na tom Bosna hůře než před válkou. Sužuje ji rekordní nezaměstnanost, zvlášť mezi mladými (podle Světové banky přes 57 procent). Celá řada továren po válce zůstala zavřená a zahraniční investoři se zdráhají v zemi s nejistou budoucností utrácet své peníze. Je tomu jen pár měsíců, kdy Bosně bez půjčky MMF hrozilo, že nebude mít z čeho vyplácet státním zaměstnancům platy či penzistům důchody.
Nicméně následky krvavého konfliktu si nenese jen Bosna. Množství zbraní, které se tehdy dostaly do rukou všem válčícím stranám, dnes kolují Evropou a často mnohem dál. Podle nedávné zprávy Amnesty International zbraně nasazené v jugoslávských válkách používají islamisté v Sýrii a Iráku.
Válka zasela v Bosně militantní islám. Radikálové proudí z Balkánu na Blízký východ |
A z Bosny, v níž v 90. letech radikální islám zaseli přicházející džihádisté ze severu Afriky a zemí Perského zálivu, dnes v poměru k jejím necelým čtyřem milionům obyvatel odchází nejvíc lidí bojovat do zahraničí. I v tomto případě platí, že složitá struktura státní správy neumožňuje reagovat včas. Nakonec situaci v zemi dokládá i fakt, že originál daytonské dohody se ztratil.
