Lidovky.cz: Soudní proces s Muhammadem Mursím byl pouhých několik hodin po svém zahájení odročen na 8. ledna. Proč?
Před budovou policejní akademie, kde se soud konal, se sešly tisíce stoupenců Muslimského bratrstva a došlo ke srážkám s policií. Soud zjevně došel k závěru, že za těchto okolností bude lepší proces odročit. Stejnému problému však bude, aspoň podle mého názoru, čelit i toho 8. ledna.
Soud s Mursím doprovázejí demonstrace stoupenců Muslimského bratrstva.
Lidovky.cz: Soud však tvrdí, že proces odložil kvůli skandování obžalovaných v soudní síni - to byla tedy pouze záminka?
Těch faktorů ve hře je mnoho. Faktem je, že Mursí se dál považuje za legitimního prezidenta, a je pravda, že vzešel z loňských voleb, které můžeme považovat za víceméně demokratické. V aktuálním politickém establishmentu je tak v podstatě jediným demokraticky zvoleným politikem. Z tohoto pohledu je ironií osudu, že ve stejné době stojí před soudem i Husní Mubarak, který Mursího dříve věznil. Souběžně jsou tedy souzeni dva prezidenti, přičemž jeden býval vězněm druhého.
Lidovky.cz: U té legitimity se zastavme. Kdo ji má? Exprezident Mursí, který získal svůj mandát ve svobodných volbách, nebo současná přechodná vláda, již k moci vynesl vojenský převrat?
To je komplikovaný problém. Samozřejmě, že z právního hlediska byla Mursího vláda legitimní. Mursího odpůrci však argumentují tím, že 30. června vyšlo do ulic na 15 milionů lidí a armáda se jen přidala, aby podpořila názor lidu. Těch 15 milionů je podle nich nesrovnatelně víc než počet lidí, kteří pro Mursího hlasovali ve volbách. Jsou to argumenty, které pochopitelně nemohou nahradit skutečné volby, nicméně domnívám se, že takto nastavená otázka legitimity už není aktuální. Je třeba brát věci tak, jak jsou.
Husní Mubarak
Lidovky.cz: Vraťme se ještě k tomu pondělnímu odročení procesu. K něčemu takovému nedošlo poprvé - v posledních měsících už byl odročen jak proces s Mubarakem, tak s představiteli Muslimského bratrstva...
V případě Husního Mubaraka je třeba mít na paměti, že ho měli soudit ti, které si on sám dříve vybral jako své důvěrníky. Tedy stoupenci tehdejšího režimu, z jejichž strany nebylo možné očekávat žádnou velkou snahu Mubaraka odsoudit. Proces s Mursím je jiný. Mursí je souzen za podněcování k násilí, které vloni v prosinci skončilo smrtí desítky demonstrantů, a je pozoruhodné, že tehdy mu policie i ministr vnitra vypověděli poslušnost a odmítli do protestujících, shromážděných před prezidentským palácem, střílet. Je to svým způsobem paradox: egyptská policie nechvalně proslulá svou brutalitou stojí před soudem jako svědek násilí exprezidenta. Je nutné poznamenat, že pro bezpečnostní aparát ten proces představuje unikátní příležitost, jak ukázat, že dokáže být "čistý" a stát na straně spravedlnosti a práva.
ČTĚTE TAKÉ: |
Lidovky.cz: O jaké důkazy se obžaloba opírá?
K ruce má asi 7000 stránek dokumentů, které obsahují výpovědi ministra vnitra i vysokých armádních důstojníků. Popisují, jak v loňském prosinci vypověděli Mursímu poslušnost a že na jejich místo byli povoláni stoupenci Muslimského bratrstva, tedy civilisté, vyzbrojení tyčemi, někteří i zbraněmi. Otázkou je, zda tyto dokumenty představují relevantní důkazy, jestli bude možné čistě na principu těchto výpovědí prokázat Mursího vinu. V každém případě Mursí čelí rovněž obvinění z napomáhání nepříteli. Tím je v dnešním Egyptě palestinské hnutí Hamás, tedy regionální odnož Muslimského bratrstva - obžaloba tvrdí, že právě Hamás pomohl Mursímu utéct z Mubarakova vězení.
Lidovky.cz: Egyptská společnost je ostře polarizovaná, v posledních měsících jsou násilné střety téměř na denním pořádku. Panují obavy z toho, že proces s Mursím celou situaci ještě zhorší - jsou namístě?
Na celém tom procesu je asi nejdůležitější fakt, že ani jedné ze stran vlastně nejde o verdikt jako takový. Odpůrci Mursího chápou soud jako revanš za všechno, čeho se Muslimští bratři za jeden rok své vlády dopustili, zatímco Mursího přívrženci jej považují za politický, a tedy nelegitimní proces. Až verdikt padne, nic na tom nezmění, rozdělení na oba tábory přetrvá a obě strany si najdou zas jiný sporný předmět. Ten soud sjednocení společnosti napomoci nemůže, to potrvá dekády.
Protestující příznivci svrženého prezidenta Mursího
Lidovky.cz: Jak početné jsou ty dva tábory?
Na procenta to nelze přesně odhadnout. Zjednodušeně však můžeme říci, že za vojenskou vládou stojí obyvatelé větších měst, kteří odmítají diktát islámu (povinné chození do mešit, zahalování žen atd.). Mursího naopak podporují sociálně chudé až vyloučené oblasti venkova, menších měst a chudinských slumů na okraji Káhiry či Alexandrie. A to hlavně z toho důvodu, že ať už je Muslimské bratrstvo jakékoli, v souladu se sociálním faktorem islámu vždy kladlo obrovský důraz na sociální a charitativní činnost. Dám příklad: když vás rozbolel zub, u doktora s diplomem s Princetonu jste zaplatili 500 dolarů, zatímco zubař Muslimského bratrstva po vás chtěl tak 3 egyptské libry (v přepočtu asi 10 korun). Bratrstvo spravovalo kliniky pro chudé, rozdávalo chudým jídlo, a získalo si tím vděk a podporu, které zapustily hluboké kořeny.
Lidovky.cz: Nicméně vláda Bratrstva je (aspoň prozatím) u konce, otěže teď drží armáda...
Ano, u moci jsou armádní špičky, ale mladší generace než ta, která byla oporou Mubarakova režimu. Na rozdíl od předchozí garnitury má ta nynější poměrně vybičovaný nacionalistický náhled, hodně se vrací k odkazu Gamála Násira. Další důležitý rozdíl je, že se snaží diverzifikovat spojenecké svazky Egypta a zrušit dosavadní jednostrannou orientaci země na Spojené státy. Jedná například s Pekingem či s Moskvou. Bude velmi zajímavé sledovat, co se v tomto ohledu bude dít dál.
Lidovky.cz: Dotkli jsme se americko-egyptských vztahů. Připomněla byste, co stálo za onou, jak říkáte, jednostrannou orientací Egypta na USA?
Podpora, kterou Spojené státy do Egypta posílaly, byla v podstatě odměna za uzavření mírové smluvy s Izraelem z roku 1979. Výměnou za to Spojené státy poskytly Egyptu všechno, co mu na očích viděly. Ten mír bych označila za velmi vlažný, až studený - a podle názoru velké části egyptské veřejnosti žádný mír s Izraelem nikdy nenastal -, nicméně za to, že byl dodržován, dodávaly USA Egyptu 1,3 miliardy dolarů, v drtivé většině vojenské pomoci.
Lidovky.cz: Nehrálo v tom svou roli také to, že Egypt je největší - a z mezinárodního hlediska nejvýznamnější - islámskou zemí?
Je pravda, že určitou roli tehdy sehrála snaha vymanit Egypt, a to právě kvůli jeho významu, ze sféry vlivu Sovětského svazu, a zároveň zajistit aspoň jednu hranici s Izraelem, což představovalo nezanedbatelnou bezpečnostní výhodu.
Šéf americké diplomacie John Kerry (vlevo) s egyptským ministrem obrany, generálem Abdulem Fatáhem Sísím
Lidovky.cz: Šéf americké diplomacie John Kerry před několika dny odjel do Egypta na bezprecedentní neohlášenou návštěvu. Jednal tam s egyptskou vládou - s jakým výsledkem?
Prakticky s žádným. Abychom pochopili americké stanovisko a pozastavení vojenské pomoci Egyptu, musíme se vrátit do americké politiky. Ve Spojených státech platí zákon, který zakazuje poskytovat pomoc zemím, kde vládou vlády v důsledku puče. Nastala tak schizofrenní situace: USA se obávaly, že kdyby přestaly Egypt podporovat, vypoví mírovou smluvu s Izraelem. Ovšem říci, že současná vláda vojenské junty je demokratická, také nešlo. Jenže právě to chtěli v Káhiře slyšet, vláda od Ameriky žádala uznání své legitimity. Už před příjezdem Kerryho prohlásil egyptský ministr zahraničí Nabíl Fahmí, že vztahy Egypta a Spojených států jsou "turbulentní", a výstup z jednání nebyl jiný.
Lidovky.cz: K tomu případnému vypovězení mírové smlouvy s Izraelem: opravdu hrozí něco takového v době, kdy se Egypt potýká s přehršlí vlastních problémů?
Ne, to riziko není velké. Dokud nebudou spory obou zemí vyloženě vyostřené, zůstává mír pro obě strany výhodný. Egypt existencí mírové smlouvy nijak netratí. Současná situace se může zdát chaotická, ale egyptská vládní garnitura nejsou žádní anarchisti, uvažují celkem strategicky.
Lidovky.cz: Nejvýznamnější osobností této garnitury je generál Abdal Fattáh Sísí, je to tak?
Ano. Generál Sísí je ministrem obrany a zároveň vrchním velitelem armády. Po svržení Husního Mubaraka a odstranění jeho nejzprofanovanějších stoupenců z řad generality se dokázal probojovat mezi armádní špičky, byl také šéfem vojenské tajné služby. Jedním ze zajímavých momentů, co se jeho osobnosti týče, je to, že vystudoval americkou vojenskou akademii. Tu absolvoval diplomovou prací na téma egyptského nacionalismu, a už tehdy tvrdil, že největší hrozbou egyptského národa je mocenská politika Spojených států.
Lidovky.cz: Ministr obrany, vrchní velitel armády... a brzy možná i prezident, aspoň podle představy mnoha Egypťanů.
Podpora Sísího je ohromná, petici, která ho vyzývá k prezidentské kandidatuře, už podepsalo na 15 milionů lidí. Muslimské bratrstvo bylo postaveno mimo zákon a většina jeho lídrů je ve vězení, což znamená, že proti Sísímu nemá koho postavit. V takové situaci je jasné, že rozhodne-li se Sísí kandidovat, prezidentem se stane. Ale co bude pak, to už tak zřejmé není. Vše nasvědčuje tomu, že generál Sísí se všemožně snaží stát jakousi reinkarnací Gamála Násira. To byl sice diktátor, ale razil obrovské sociální reformy, z nichž většinová společnost profitovala: po stránce životní úrovně, vzdělání, dostupnosti zdravotní péče apod. Nicméně skutečnou tvář Sísího-vládce může ukázat jen čas. Další věc je, že naše - tedy západní - posedlost demokracií nám brání vnímat pochody, které jsou na Blízkém východě naprosto přirozené. Měli bychom se smířit s tím, že náš systém nemusí nutně být to nejlepší pro všechny kultury světa.
