První kolo tureckých voleb 14. května vyhrál s 49,52 procenta hlasů Erdogan, druhý skončil lídr opozice Kemal Kiliçdaroglu s téměř 45 procenty, třetí byl Ogan se ziskem zhruba pěti procent. Po jeho pondělním oznámení podpory Erdoganovi ve druhém kole současnému prezidentovi v obhájení funkce prakticky nic nebrání. Stejně tak jeho plánované politice, kterou nastínil v rozhovoru s americkou stanicí CNN koncem minulého týdne.
Obchod místo sankcí
Jedním z témat byl vztah k Rusku, které loni v únoru napadlo Ukrajinu. Podle Erdogana stále sílí tlak Západu, aby se Turci připojili k sankcím vůči Moskvě. Sám to však odmítá. „Nejsme v bodě, kdy bychom uvalili sankce na Rusko, jako to udělal Západ. Nejsme vázáni jeho sankcemi. Jsme silný stát a s Ruskem máme pozitivní vztah,“ řekl turecký prezident. A připomněl, že díky jeho vřelým vztahům s ruským prezidentem Vladimirem Putinem se na ose Ankara–Moskva–Kyjev podařila loni v létě v Istanbulu dohodnout obnova vývozu zablokovaného obilí z ukrajinských přístavů.
Erdogan v námluvách vede. Z jasně poraženého 1. kola prezidentských voleb v Turecku se stal klíčový muž pro kolo druhé |
Právě blízké vazby na Putina chtěl přitom kandidát opozice a do druhého kola voleb také postupující Kiliçdaroglu změnit. Tvrdil, že vztahy mezi zeměmi by měly být „státní“, nikoliv „osobní“. Zároveň by chtěl zemi směřovat více na Západ. Podle Erdogana se ale dnes Rusko a Turecko vzájemně potřebují ve všech možných oblastech a budou spolupracovat i nadále, například co se týče dodávek plynu z Ruska.
Stopka pro Švédsko v NATO
Jako další klíčové téma zahraniční politiky se pro Erdogana ukazuje vstup Švédska do NATO, který Turecko jako členská země dlouhodobě odmítá. Stockholm totiž poskytuje azyl mnoha Kurdům, kteří jsou z pohledu tureckého prezidenta teroristé. Ostatně Švédsko opakovaně označil za hnízdiště terorismu. „Dokud bude Švédsko nadále umožňovat odnožím teroristických skupin v Turecku volně se pohybovat po Švédsku, nemůžeme se na jeho vstup do NATO dívat příznivě,“ řekl Erdogan CNN. S tím, že nyní Turecko na přijetí severské země není připraveno.
Sultánova hra: Naděje na prozápadní Turecko se obrací v opak |
O něco smířlivěji se pak Erdogan vyjádřil k otázce migrantů v Turecku. Tato země dnes hostí skoro čtyři miliony běženců, kteří od roku 2011 utekli ze Sýrie před občanskou válkou. Je to nejvíce ze všech zemí, kam Syřané uprchli. Turecko se navíc v posledním více než roce potýká s vysokou inflací a obyvatelům výrazně rostou životní náklady, což v některých oblastech podnítilo protimigrantské nálady. Z Erdoganových slov však vyplývá, že žádný radikální odsun neplánuje. „Turecké nevládní organizace budují obytné jednotky v severní Sýrii, aby se tam uprchlíci mohli vrátit do své vlasti. Tento proces již začal,“ řekl prezident.
Oproti Kiliçdarogluovi šlo o mírnější slova. Ten totiž před druhým kolem voleb – patrně i s vědomím, že by si tím mohl zajistit podporu nacionalisty Ogana – prohlásil, že pošle z Turecka domů všechny migranty, kteří přišli do země nelegálně.
Obnovení vztahů s Asadem
Aby byla Erdoganova uprchlická politika úspěšná, chtěl by pracovat mimo jiné i na zlepšení vztahů se syrským prezidentem Baššárem Asadem. Ten se nyní postupně vymaňuje z mezinárodní izolace a například Liga arabských států jej minulý týden přivítala na svém summitu v Saúdské Arábii – poprvé od roku 2011.
Čekám vítězství Erdogana, říká bývalý velvyslanec v Turecku |
Právě v tomto roce totiž začaly protesty proti Asadově režimu. Vláda demonstrace pomocí policie i armády krvavě potlačila, Asad dnes kontroluje většinu území státu. Turecko přitom některé opoziční síly dlouhodobě podporovalo, ale právě kvůli otázce migrace a teroristickým buňkám v některých oblastech Sýrie Erdogan dnes Asada svým způsobem potřebuje. „Máme více než 900 kilometrů hranic a z nich naší zemi neustále hrozí teror,“ konstatoval turecký prezident.
Erdogan pak v rozhovoru se CNN například také popřel zásahy proti svobodě slova a řekl, že „v Turecku není nikdo za mřížemi za své myšlenky“. Podle lidskoprávní organizace Reportéři bez hranic však bylo jen v týdnech před volbami bezdůvodně zatčeno více než sto novinářů, právníků a místních politiků.
