Evropský uprchlický rébus. Jak má Unie naložit s běloruským nátlakem a dá se z celé situace poučit? |
Nejprve malé porovnání. Zatímco v Bělorusku to bylo donedávna necelých deset tisíc běženců, ze kterých zbyly údajně jen asi tři tisíce, v Turecku je podle údajů OSN momentálně asi čtyři miliony uprchlíků. Turecko je důležitý partner Evropské unie, zatímco bez obchodu s Běloruskem se unie snadno obejde.
A hlavně, Ankara čelí skutečnému uprchlickému problému, protože hostí běžence zejména z okolních zemí jako Sýrie a Irák, kteří se skutečně nemají kam vrátit. V Bělorusku narozdíl od Turecka nešlo o skutečnou migrační krizi, upozorňuje europoslanec Alexandr Vondra z ODS, který je v europarlamentu ve skupině Evropských konzervativců a reformistů.
„Lidí, kteří se domnívají, že by se v Evropě měli lépe než ve své domovině (a mají třeba i objektivně pravdu), jsou ve světě miliardy. V tomto případě jde o (běloruským diktátorem) Alexandrem Lukašenkem vytvořenou situaci, v níž movitější z těchto lidí dostanou klamné přísliby, vyberou se od nich peníze (některé zdroje hovoří i o 10 a více tisících eur na hlavu) a další organizace je už na státním pašerákovi, v tomto případě Bělorusku, “ uvádí Vondra. “Je to podvod vůči těm migrantům, hybridní válka vůči Západu.” Válku tedy nikoliv ze strany Lukašenka, ale ze strany Ruska.
Právě toto vědomí, že jde o využití migrantů jako zbraně, jak o tom hovořila i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a vědomí si slabosti Běloruska umožnilo Polsku a unii tvrdě se postavit Lukašenkovi. A to zafungovalo. Pohrůžka evropskými sankcemi vůči leteckým společnostem omezila proud uprchlíků do Běloruska, v některých částech Iráku už nelze nabízet zájezdy do této země a sankcí se obávají i některé cestovní agentury. Evropská komise totiž navrhla nová evropská pravidla, podle kterých by v krajním případě například aerolinky nespolupracující při evropské snaze zastavit nelegální migraci a obchodování s lidmi mohly přijít o možnost přeletu nad zeměmi EU či evropskou licenci. „Přísun běženců jsme zastavili,“ prohlásil nedávno polský premiér Mateusz Morawiecki.
S Tureckem je to ale něco docela jiného. Právě proto s ním uzavřela v roce 2016 Evropská unie dohodu o tom, že zabrání průjezdu uprchlíků přes své území do Evropy, speciálně na řecké ostrovy. Šlo totiž o jednu z hlavních migračních tras, kudy se v roce 2015 dostala do Evropy podstatná část z více než jednoho a čtvrt milionu běženců, kteří způsobili v unii tak zvanou migrační krizi.
Problém s migranty? Obraťte se na Lukašenka. Rusko od hranic s EU odvrací zrak, zasáhlo by prý v jediném momentu |
Turecko dostalo příslib uvolnění vízové povinnosti, jednání o rozšíření celní unie, tedy o usnadnění tureckého vývozu do unie a šest miliard eur na pomoc uprchlíkům. Ankara se výměnou za to zavázala zabránit uprchlíkům v cestě do Evropy a přijmout zpátky některé uprchlíky z řeckých ostrovů. Ankara ale i tak používá uprchlíky jako prostředek nátlaku na Evropu a obviňování Západu. Začalo to už na podzim roku 2016, kdy prezident Turecka Recep Tayyip Erdogan vyhrožoval Evropě a konkrétně Německu, že může znovu otevřít své hranice pro uprchlíky. Pak se podobná situace opakovala každý následující rok, někdy i vícekrát. Jen požadavky se různily.
Začalo to požadavkem na zachování a hlavně zrychlením přístupových rozhovorů s Tureckem, pokračovalo speciálními výjimkami pro Turecko v případě vstupu do EU či v celní unii, urychlením posílání evropských peněz, omezením kritiky Turecka na poli lidských práv, koncem kritiky vojenských operací Turecka v sousední Sýrii, omezení podpory Řecka ve sporu s Tureckem o plyn a námořní hranice až po poslední sice nevyřčený, ale jasný požadavek, aby unie jednala přívětivěji s afghánským radikálním islamistickým hnutím Tálibán.
Erdogan nyní prohlašuje, že „Turecko není sklad uprchlíků“ a tento týden například obvinil šéf tureckého parlamentu Mustafa Sentop Evropu z toho, že ukazuje v otázce migrace „nulovou zodpovědnost“ a že svojí politikou přispívá k migrační krizi a že by se unie měla chovat jinak. Protože do Turecka přišli tento rok další uprchlíci zejména z Afghánistánu,
Dohoda s Tureckem by měla být prodloužena příští rok, po první prodloužení z roku 2020. Podle odborníků docela funguje, jenže dává do ruky Erdoganovu Turecku rozsáhlý vyděračský potenciál. Je otázku, zda se Turecko spokojí s tím, že by mu mělo být poskytnuto dalších minimálně dalších 3,5 miliardy eur. Prodloužení dohody vyvolává skepsi v některých členských zemích i v evropských institucích. „Jsem k prodlužování této dohody spíše skeptický,“ uvádí pirátský europoslanec Mikuláš Peksa zatstupující v Evropském parlamentu levicovou skupinu Zelení/Evropská svobodná aliance. „Peníze, které do Turecka posílám jsou spíš takové výpalné nepříliš spolehlivému partnerovi,“ dodává Peksa s tím, že by Evropa měla chtít aspoň zlepšit podmínky pro uprchlíky v Turecku. Ovšem Turecko nerado pouští ke „svým“ uprchlíkům kohokoliv.
Navíc podobné dohody jako je ta s Tureckem chtějí či už mají rozjednány další země, jako je Maroko či Tunisko a jsou tu další země plné uprchlíků jako je Libanon či válkou rozvrácená Libye. Ty není přitom možné odmítnou či na ně použít sankce tak snadno jako na Bělorusko. Brzy by se tak unie mohla ocitnout v kruhu vyděračů, kteří budou klást stále další a další požadavky.