Vítězové a poražení. Summit v Bruselu načrtl nové rozložení sil v Evropské unii |
Povahově je ale Charles z úplně jiného těsta než jeho otec. Michel starší byl proslulý cholerickou povahou, Charles Michel snad s výjimkou fotbalu emocím nikdy nepodléhal. Belgičané ocenili zejména jeho uklidňující projevy po teroristických útocích v Bruselu z jara 2016. Jako premiér země, která věčně bojuje proti svému rozpadu a desítky let řeší přetahovanou mezi Vlámy a Valony, byl neustále nucen hledat mezi nimi kompromisy, aby belgický stát vůbec mohl fungovat.
S něčím podobným se bude v příštích letech potýkat i na evropské úrovni. I proto možná bývají belgičtí premiéři první volbou, pokud jde o obsazení klíčových unijních pozic. Už historicky první předseda Evropské rady Herman Van Rompuy, který převzal úřad v roce 2009, vedl předtím belgickou federální vládu.
  |
Charles Michel studoval práva na Svobodné univerzitě v Bruselu a v nizozemském Amsterodamu. To je hlavní důvod, že ač původem z francouzsky hovořící části Belgie, z Valonska, mluví velmi dobře nizozemsky, čímž odpadají komunikační bariéry s Vlámy. Politicky angažovat se začal ještě jako vysokoškolák. V 18 letech byl za liberály poprvé zvolen poslancem provinčního parlamentu ve valonském Brabantsku. V roce 2000, krátce po po ukončení studií a v době, kdy byl jeho otec šéfem diplomacie, se stal Michel mladší jako 24letý regionálním ministrem vnitra ve Valonsku.
Česku a spol. hrozil vyloučením z Schengenu. Nyní belgický premiér oznámil demisi |
Jako hlavní úkol si tehdy stanovil vnést řád do nepřehledného systému fungování valonských obcí, přičemž se nevyhýbal ani konfliktům s letitými místními politickými barony. Mocným valonským socialistům, kteří tehdy kontrolovali většinu místních zastupitelstev, začal Charles Michel vadit, a tak jeho i valonské liberály z regionální vlády raději vyhodili.
Michelova politická kariéra tím neskončila. Na scéně se znovu objevil v roce 2006. Stal se starostou města Wavre, hlavního města belgické provincie Valonský Brabant, která se rozkládá prakticky uprostřed Belgie. Krátce nato byl poprvé jmenován federálním ministrem pro rozvojovou spolupráci. V té době také vrcholil letitý mocenský boj uvnitř valonské liberální strany. Michel patřil k mladým rebelům, zastávajícím levicově liberální postoje. Chtěli sesadit letité matadory v čele s dlouholetým předsedou a několikanásobným ministrem Didierem Reyndersem.
Belgickou vládu rozložil pakt o migraci. V Michelově vládě končí největší koaliční strana |
Michelovi se to povedlo zrovna v době, kdy neměla Belgie 541 dní vládu, neboť Vlámové a Valoni byli opět na kordy. Šlo o rozdělení centrálního volebního obvodu Brusel-Halle-Vilvoorde, který se jako jediný ještě rozkládal na území dvou různých regionů, a hlavně Vlámové chtěli, aby tato z jejich pohledu „anomálie“ skončila. Charles Michel jako mladý a neopotřebovaný stranický vůdce zariskoval a s rozdělením obvodu, na jehož území žilo 1,6 milionu obyvatel, souhlasil. I za cenu, že se mnozí valonští politici od něho odvrátili.
Kompromis ohledně bruselského obvodu se stal pro Michela i doporučením výše. Na samý vrchol vystoupil jako 38letý, když ho král jmenoval federálním premiérem – vůbec nejmladším od roku 1845. Jeho liberální Reformní hnutí (MR), působící pouze ve Valonsku, v bruselském regionu a devíti německy hovořících obcích ve východní Belgii, vytvořilo vládu s třemi vlámskými stranami.
Mezi nimi nechyběla ani separatistická Nová vlámská aliance (NV-A), jejíž vrcholní představitelé kdysi požadovali přesun dalších a dalších pravomocí na regiony, dokud „Belgie jednoho dne nevysublimuje“. Média označovala Michelovu koalici jako „kamikaze vládu“ – kabinet sebevrahů. Přesto ji ale premiér udržel téměř až do konce řádného mandátu. Skončila loni v prosinci půlrok před volbami, když NV-A odmítla podpořit pakt o migraci OSN a kabinet opustila.
