V celé velikosti se tehdy poprvé zjevil problém, který přitom do svých současných rozměrů narůstal dlouho. Počet ilegálních migrantů vstupujících na půdu EU konstantně narůstal už celé dekády. A vědomy si toho byly unijní orgány i členské státy – dávno před současnou krizí se rozhodly zřídit organizaci pro ochranu vnějších hranic Frontex. A svědčí o tom i ploty, které se začaly stavět. Ten první vyrostl kolem Ceuty, španělské exklávy v severní Africe, už počátkem 90. let.
Stavidla migrace do Evropy ovšem naplno zvedla až dvojice občanských válek, které se rozhořely na pozadí Evropou podporovaného arabského jara. Jara, které se s příslibem demokracie prohnalo severní Afrikou a Blízkým východem, z většiny po něm ale zbyla jen ponurá krajina nedemokracií různého střihu.
Bezvládí, v němž se Libye zmítá od pádu plukovníka Muammara Kadáffího, mělo za následek vzestup kriminálních živlů všeho druhu, ty parazitující na lidské touze po lepším a důstojnějším životě nevyjímaje. A když se unijní lídři konečně začali vážně zabývat dlouho ignorovaným voláním hraničních států v čele s Itálií po řešení problému migrantů, kteří vyráželi na cestu od severoafrických břehů, mělaEvropa už zaděláno na průšvih jinde.
Konflikt v Sýrii vstoupil do svého pátého roku a Islámský stát posiloval jak na jejím území, tak i v sousedním Iráku. V té chvíli se daly do pohybu masy lidí v dalším směru – přes Turecko do Řecka a přes Balkán dále na západ. Záhy to však nebyli zdaleka jen Syřané a Iráčané, ale i Afghánci, Pákistánci, Íránci, dokonce i Bangladéšané a nespočet lidí dalších národností, kteří odráželi na gumových člunech a vratkých loďkách od břehů Turecka. V masách lidí plujících k řeckým ostrovům se začali mísit ti, kteří prchali před válkou a pronásledováním, s těmi, které vyhánějí z různých kontinentů ekonomické důvody.
Nová trasa přes Balkán
Běženci už nemuseli podstupovat riziko nebezpečné cesty z afrického pobřeží napříč celým Středozemím, stačila jim výrazně kratší plavba od tureckých břehů k řeckým ostrovům. Vysněná Evropa byla – těm, kteří si to mohli dovolit, byť za cenu rozprodání veškerého svého majetku –, takřka na dosah. Řecko jim navíc ani nijak nebránilo v hromadném odchodu přes sousední Makedonii a Srbsko a nehrozilo ani, že by je jiná unijní země vrátila zpět.
Od verdiktu Evropského soudu pro lidská práva z roku 2011 má totiž Řecko výjimku z takzvaného dublinského systému. Ten ukládá povinnost posoudit žádost o udělení azylu té zemi, ve které dotyčný poprvé vstoupí na území EU. To ale Řecko s touto výjimkou nemuselo, a tak toto břímě padlo na další unijní stát na migrační trase – zpravidla Maďarsko.
Tichá tolerance Ankary k bujícímu pašeráctví lidí na území Turecka pak definitivně učinila západobalkánskou trasu tou, kudy se běženci mohli do Evropy nejsnáze dostat. Celé soukolí ilegální migrace po nějakou dobu velmi dobře fungovalo – pašeráci se mohli radovat z rekordních příjmů, běženci do Řecka přicházeli a zase z něj volně odcházeli dál.
Problém nastal ve chvíli, kdy Maďarsko coby první nárazník na vnější hranici schengenského prostoru zaznamenalo nárůst ilegálních migrantů. Ještě v průběhu března jich maďarští pohraničníci zadrželi ani ne 300 denně, na sklonku května jich už ale bylo téměř 500 a počátkem léta se přes hranice Maďarska snažilo dostat až 600 běženců za jediný den.
Stavba čtyřmetrového plotu
V polovině června maďarská pravicová vláda Viktora Orbána ohlásila nevídaný krok: výstavbu čtyřmetrového plotu podél celé délky hranice se sousedním Srbskem. „Státy EU hledají řešení, ale Maďarsko si nemůže dovolit déle čekat,“ nechal se tehdy slyšet maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó.
  |
A maďarská vláda opravdu nečekala. Stavbu hraničního plotu uspíšila reakce Makedonie a Srbska na příliv běženců, jejichž přechod přes své území v podstatě legalizovaly. Dva a půl měsíce nato byl plot dokončený. Nezůstal osamocený, brzy jej následoval další, první v rámci EU. Ten přeťal čtyřicetikilometrovou zelenou hranici mezi Maďarskem a Chorvatskem. Utečencům totiž stačil zhruba den, aby si po zavření linie se Srbskem našli novou trasu do schengenského prostoru – přes Chorvatsko, za asistence Záhřebu, který vypravoval zvláštní autobusové a vlakové spoje přímo k maďarské hranici.
Spory kolem běženců nepošramotily jen vztahy mezi Budapeští a Záhřebem. Ukázalo se, že i dvacet let od konce války v Bosně ještě zcela nevychladly vášně mezi někdejšími jugoslávskými republikami. Mezi Bělehradem a Záhřebem vypukla roztržka takřka na úrovni obchodní války. A napětí vnesli migranti nedlouho poté i do zatím bezproblémových vztahů mezi unijními sousedy Slovinskem a Chorvatskem. Když Maďarsko dokončilo plot na hranici s Chorvatskem, trasa běženců se ohnula potřetí, přes Slovinsko.
Ploty či „technické bariéry“, jak se jim eufemisticky začalo říkat, se z Maďarska a balkánských států začaly posouvat dál na západ. Na části hranice se Slovinskem jej začalo stavět Rakousko.
Další miliony v pohybu
Když koncem srpna německá kancléřka avizovala, že Berlín projedná všechny žádosti Syřanů o azyl dublinskému systému navzdory, byl to pro jedny důkaz solidarity a humanity, na jejichž základech stojí novodobá Evropa a Německo jako její vůdčí síla. Pro druhé to však byl důvod k bití na poplach.
Který z těchto dvou názorů je správný a bližší realitě, se teprve ukáže. Proud migrantů ještě nějakou dobu neopadne. Aktuálně je ve světě v pohybu nejvíce lidí od druhé světové války a přinejmenším část z nich bude hledat přechodné či trvalé útočiště v Evropě. Odhady z počátku listopadu hovořily o tom, že by na starý kontinent příští rok mohly dorazit až tři miliony dalších běženců.
Nejdůležitější události v migrační krizi 2015:
Rakouská policie objevila na dálnici nedaleko hranic se Slovenskem v odstaveném chladírenském voze 71 mrtvých běženců, mezi nimi i čtyři děti. Udusili se ještě před vjezdem vozidla na rakouské území – nákladní automobil neměl žádné větrání.
Turecká policie nalezla na pláži nedaleko letoviska Bodrum tělo teprve tříletého kurdského chlapce Ajlana ze syrského Kobani. Utopil se spolu se svou matkou a starším bratrem, když se pokoušeli dostat do Řecka, odkud chtěli pokračovat do Kanady. Loď s dalšími lidmi údajně řídil Ajlanův otec, ten to šak popřel.
Na mimořádném summitu EU o migrační krizi byly schváleny kvóty na přerozdělení 120 tisíc běženců pobývajících již na území Unie. Polsko se v rozporu s dlouhodobým postojem zemí visegrádské skupiny přidalo na stranu kvót. Nová vláda polských konzervativců vzešlá z říjnových voleb je ovšem odmítá.
Ombudsmanka Anna Šabatová vydala alarmující zprávu o inspekci v táboře v Bělé. Tamější poměry jsou v mnoha případech horší než ve věznicích, napsala v reportu, který doplnily i fotografie. O tři týdny později svou kritiku zmírnila. Inspekce proběhla v srpnu a od té doby se prý mnohé zlepšilo.
Maďarská vláda oznámila dokončení plotu na hranici s Chorvatskem. Po vztyčení bariéry na hranici se Srbskem začala Budapešť budovat další plot, když se trasa migrantů stočila právě přes Chorvatsko. Plotem pohrozila ještě v září také Rumunsku, pokud z něj budou do Maďarska proudit běženci.
Německo poprvé ústy ministra vnitra a velkého kritika kancléřky Thomase de Maiziera naznačilo, že země bude muset zpřísnit svou liberální migrační politiku. Ministr avizoval nejprve restrikce slučování rodin žadatelů o azyl a zkraje listopadu pak ohlásil vracení Syřanů podle dublinského systému.
Více než čtyři desítky běženců zahájily hladovku v nově zřízeném uprchlickém táboře v Drahonicích. „Prcháme před válkou, vězením a násilím a ocitáme se v nové válce a vězení,“ napsali hladovkáři ve svém prohlášení. Po čtyřech dnech protest přerušili kvůli pařížským atentátům. |
