Zatímco podle stoupenců "vlasteneckého zákona" je nařízení hrát ve školách slovenskou hymnu legitimní snahou posílit sebeuvědomění nové země. Podle kritiků je Ficova směs historie a kultury těžko stravitelná nebo přímo nahání hrůzu, napsal týdeník.
Připomíná, že zákon prosadil Ján Slota, "nabubřelý vůdce" nacionalistické strany, která je ve Ficově koalici. Sám Fico zaujímá umírněnější linii a prosazuje podle svých slov "rozumný historismus". Ale i ten vyvolává rozhořčené střety o slovenskou historii, píše The Economist a dodává, že se některé spory mohou zvenku zdát triviální.
Čtěte více o kontroverzním slovenském zákoně |
Například, zda dnešní Slováci mohou vystopovat své kořeny až k Velké Moravě? Podle Fica ano, podle jeho oponentů (a většiny historiků) ne.
Vytváření mýtů je běžné v mnoha zemích, zdůrazňuje The Economist. Ale Ficovi kritici se obávají, že za jeho postupem je snaha rehabilitovat slovenský loutkový stát podporovaný nacisty, dodal týdeník.
Podle některých lidí to byla pro osudem pronásledovaný slovenský národ obdivuhodná, byť krátká zkušenost se státností. Další tento stát považují za ostudnou epizodu klerikálního fašismu. Zdá se, že se Ficova vláda kloní k prvnímu názoru, píše The Economist a připomíná, že vláda čtyřnásobně zvýšila dotace Matici slovenské, "nacionalistické kulturní organizaci odsuzující popravu Jozefa Tisa, kněze a prezidenta loutkového státu". Mnoho Slováků ho považuje za svatého vlastence, další si myslí, že jeho úloha při deportaci více než 50.000 slovenských Židů ho nenapravitelně zatratila, uvádí týdeník.
Ficův koktejl je mimořádně silný kvůli slabosti opozice, píše týdeník a připomněl, že z voleb odstoupil bývalý premiér Mikuláš Dzurinda. "Mazaný Robert Fico je právník, ne historik. Ale zdá se, že se snaží přepsat slovenskou minulost i budoucnost," uzavřel The Economist.
