Slovenská demokratická a křesťanská unie, strana, která deset let z posledních šestnácti vládla Slovensku, neměla co oslavovat. Vědělo se, že výsledek bude špatný, nebo ještě hůř - katastrofální. V malém sále na tiskovky bylo pár chlebíčků a dvě termosky s kávou, deset novinářů, pár fotografů, jinak pusto.
PŘEČTĚTE SI: |
Když přichází předseda strany Mikuláš Dzurinda, vypadá, jakoby zestárl za poslední měsíc o deset let. Šedé vlasy a posmutnělý, trochu křečovitý úsměv. „Přežili jsme jako strana pokus o devastaci,“ říká a je rád za o něco více než pět procent hlasů, které jeho strana dostala. „Snad bude šance na sestavení pravicové vlády,“ dodává.
Předseda SDKÚ-DS Mikuláš Dzurinda
Ve stranické centrále Křesťansko-demokratického hnutí se ale skutečně slaví. Povolební průzkumy před půlnocí posílají stranu k deseti procentům, více než normálně získává, a stává se „lídrem pravice“. „Číslo 2 je pro nás dobré. Ten, kdo skončil ve volbách druhý, obyčejně rozhodoval o povolebním dění,“ říká předseda strany Ján Figel. Protože to pořád ještě vychází tak, že by pravicové strany mohly dát v šestičlenném složení dohromady vládu, odpovídá Fígel i na otázku, zda by přijal funkci premiéra. „Ano, přijal, pokud mi k tomu konečné výsledky dají šanci,“ dodává.
V centrále strany Směr to vypadá úplně jinak než při všech minulých volbách. Tytam jsou časy, kdy novináři museli postávat na parkovišti a hodiny a hodiny čekat, než se předseda strany Robert Fico objeví a prohodí s nimi pár slov. Tentokrát se objeví hned po desáté večer, kdy jsou zveřejněny první odhady a novináři na něj čekají ve slušně vybaveném sálu pro tisk. Ti šťastnější mohou dokonce přímo do stranických prostor k prostřeným stolům.
Rober Fico v záplavě novinářů. Podle předběžných výsledků vyhrál volby SMER
Před půlnocí Fico hovoří o nutnosti koaliční vlády, o tom, že pořád „hrozí“ sestavení koaličního slepence pravice, vítězstvím si vůbec není jistý.
ČTĚTE DÁLE: |
Jak však běží čas a přibývá sečtěných obvodů, nálada v centrále Směru se mění. Kolem čtvrté už propuknou oslavy a straníci nosí Fica na ramenou. Po páté je jasné, že vítězství už Ficovi neuteče. V neděli v šest ráno pak Fico oficiálně oznamuje, že jeho strana zvítězila, má jasnou většinu hlasů a vládu může a je připravena sestavit sama. „Pokud budeme mít vládního partnera, musí respektovat náš sociální program,“ říká Fico.
I když neohlašuje žádnou revoluci, žádný konec starého režimu ani novou ústavu, všichni vědí, že to, co se ve skutečnosti v Bratislavě v sobotu stalo, má k sousednímu Maďarsku Viktora Orbána velice blízko. Do ústavní většiny chybí totiž Robertu Ficovi pouhých osm hlasů.
