130 let
Džihádista Umar Uld Hamaha, spojenec alžírského teroristy Belmochtára, ve...

Džihádista Umar Uld Hamaha, spojenec alžírského teroristy Belmochtára, ve francouzském dokumentu Salafisté. | foto:  Lemine Uld Sálim

Brutální film o salafistech vyvolal ve Francii bouři. Je přístupný až od 18 let

Svět
  •   7:00
PAŘÍŽ/PRAHA - Filmový dokument Salafisté, který ve středu vstoupil do francouzských kin, vyvolal v zemi větší ohlasy než mnohé hollywoodské trháky. Ministryně kultury Fleur Pellerinová totiž rozhodla, že bude přístupný až od 18 let. A to je v zemi galského kohouta více než nezvyklé. K podobnému opatření sahají úřady obvykle jen v případě otevřené pornografie.

Dokument francouzského režiséra Françoise Margolina a mauritánského novináře Lemina Ulda Sálima měl premiéru v pěti kinech, mimo jiné i v pařížském sále Sept Parnassiens. Podle deníku Le Figaro se reakce publika značně lišily, ať už jde o samotný obsah filmu, nebo o rozhodnutí o jeho nepřístupnosti.

Berlín, centrum salafistů? V německé metropoli se množí islámští radikálové

„Bylo to zajímavé. Dokument umožňuje pochopit, jak ti lidé přemýšlejí,“ myslí si 58letý Charles, který zároveň chápe krok ministryně kultury: „Je to velice násilné. Jsou tam scény vražd, kde jsou vidět obličeje. Asi měly být rozostřené,“ soudí.

Podle dalšího z přítomných ale ministryně nevzala v úvahu odpovědnost publika: „Od atentátů v Charlie Hebdo se mluví o svobodě vyjadřování. Člověk musí mít volbu, jestli se dívat, nebo ne.“

Dokument začíná v africkém Mali na konci roku 2012. S teoretiky islamistického terorismu se ale autoři v následujících letech setkávali i v Mauritánii, Tunisku či Iráku. Film ukazuje aplikaci práva šaría v běžném životě: policisty nadávající ženám kvůli špatně uvázanému šátku nebo třeba veřejnou „popravu“ pastevce.

Autoři zpovídali představitele organizace al-Káida v Maghrebu i salafistické náboženské autority. Vše je doplněno ukázkami z propagandistických videí al-Káidy a Islámského státu a také amatérskými záběry ze skutečných atentátů 11. září 2001 a z loňského útoku na satirický týdeník Charlie Hebdo v Paříži.

Autoři odmítají propagandu

Názory na dokument se liší i mezi odborníky. Zatímco kritik deníku Le Monde vyčetl filmu přílišnou rovnost v přístupu a chybějící odstup autorů od tématu, spisovatel Claude Lanzmann, oslovený stejným listem, si myslí pravý opak. Jde prý o „zásadní dílo, které objasňuje tak, jak to dosud neudělala žádná kniha či odborník na islám, běžný život s šaríou“.

Novinář Lemine Uld Sálim se hájí a odmítá, že by jeho film byl propagandou – upozorňuje především na to, že v dokumentu nechybějí ani scény ukazující odpor vůči džihádistům. „Od začátku jsme měli princip, abychom jim nesloužili jako tribuna. Samozřejmě jsme ale byli u nich a platila jistá pravidla,“ připustil novinář v televizi BFMTV.

Propagandistické scény džihádistů ve filmu komentář výslovně neodsuzuje a autoři spoléhají na to, že brutalita a násilí hovoří samy za sebe. Film proto způsobil velké pozdvižení už na festivalu v Biarritzu, kde se dočkal premiéry. Televize France 3, která ho koprodukovala, snímek odmítá dál podporovat. Režisér Margolin nakonec z původní verze snímku vystřihl na přání rodiny scénu zabití policisty Ahmeda Merabeha, který se loni 7. ledna snažil zastavit bratry Kouachiovy, vrahy z redakce Charlie Hebdo.

Autor: Milan Rokos
  • Vybrali jsme pro Vás