Francouzský soud uznal Marine Le Penovou vinnou v procesu, kde byla s dalšími lidmi obviněna ze zpronevěry unijních peněz. Podle soudu se nemůže ucházet o veřejné funkce pět let. Jakým způsobem to podle vás ovlivní prezidentské volby v roce 2027, v nichž byla favoritkou?
Je to obrovský šok. Máte kandidátku, která už dvakrát byla ve druhém kole prezidentských voleb a jejíž strana se ukázala být v posledních volbách nejsilnější stranou v Národním shromáždění. Tudíž znemožnit jí kandidovat je obrovský šok.
Vina tam určitě je, to přiznávají i její příznivci. Ale musíme si říct, jakého druhu. Je to přestupek zneužití financí, které máte na svého asistenta v Evropském parlamentu. Avšak nejen ona nebo její strana, ale téměř všechny strany do jisté míry využívají své asistenty v Evropském parlamentu. Například, když je volební kampaň, tak se účastní příprav a podobně. Je to přestupek, řekněme velice široce sdílený. V jejím případě možná v daleko silnější podobě než jinde. Dobře, to všechno je odsouzeníhodné, ale tohle má ospravedlnit nebo zdůvodnit vyřazení kandidátky nejsilnější strany z prezidentských voleb? Dovedu si představit, co to vyvolá za reakci.
Jakou reakci to podle vás vyvolá?
Vyvolá to reakci samozřejmě u jejich příznivců, jimž to potvrdí, že je tu nějaký systém, který je nastavený proti ním. To je staré populistické téma, jsme tu my a tam jsou oni, kteří nás nechtějí připustit do institucí.
Ironie osudu je, že zatímco její otec brojil proti institucím a byl buřič, jenž si nikdy nedělal nárok na to, že by mohl se dostat k moci, Marine Le Penová se poslední desetiletí ubírá úplně jiným směrem. Nejenom, že se vyhýbá provokativním tématům svého otce, ale má jiný postoj vůči institucím, přičemž největší obrat nastal k těm evropským. Najednou už nechce vystoupit z Evropské unie ani se zříci eura. Protože osmdesát, devadesát procent Francouzů si to nepřeje. Le Penová není hloupá, ví, že to je recept na absolutní neúspěch.
Její inspirací je italská premiérka Giorgia Meloniová, jejíhož nástupu k moci se všichni děsili a která se nakonec přizpůsobila EU. To je model pro Le Penovou. Ukázat, že ten strašák vlastně už nestraší a že ona je kompatibilní s francouzskou demokracií. Že už není jen protestní stranou, ale stranou, která si dělá nárok na podílení se na moci nebo dokonce na vykonávání té nejvyšší funkce.
Neříkám, zda je to dobrá věc či nikoliv. Jde o to, že soud může rozhodnout o klíčové otázce demokratické volby a vůbec fungování demokracie. Klade to velmi důležité otázky o vztahu soudnictví a politiky. Máte legitimitu demokratických voleb a pak máte právní stát, který vám určuje ty mantinely, v nichž se tato demokratická volba může konat. A když najednou máte dojem, že ti, kdo mají být ochránci právního státu, mají taky politický záměr, tak to vyvolává velkou nedůvěru právě vůči myšlence liberální demokracie, jež stojí na dělbě moci, ústavnosti a tak dále.
Rozsudek přichází poměrně krátce poté, co i v Rumunsku ústavní soud zrušil první kolo prezidentských voleb, v nichž zvítězil krajně pravicový a proruský politik Calin Georgescu. Následně úřady zamítly i jeho kandidaturu na hlavu státu. Nepovedou tyto incidenty k růstu nedůvěry v soudy a další instituce nejen ve Francii a Rumunsku, ale i napříč Evropou?
Ty, kteří už měli tuto nedůvěru vůči takzvané vládě soudců, to samozřejmě posílí v jejich předsudcích. Kumulace těchto případů může potvrdit onu populistickou tezi, že liberální demokracie omezuje svrchovanost lidu vyjádřenou ve volbách.
Jacques Rupnik Známý politolog a historik specializující se na východní Evropu se narodil v roce 1950 v Praze, vyrostl ale ve Francii. Od roku 1982 je profesorem na Institutu politických studií v Paříži. Autor několika knih o východní Evropě a evropské integraci. Po sametové revoluci působil jako poradce prezidenta Václava Havla. |
Podívejme se na Rumunsko. Ano, čím více se o tom dovídáme, tím je zřejmější, že tento kandidát nejenom, že nedokázal doložit vůbec nic o financování své kampaně, ale že proběhlo určité vměšování na sociálních sítích z ruské strany. Pak je možnost, že zastavíte volbu před začátkem a řeknete, tady se něco děje, ty podmínky nejsou normální a musíme to zastavit. Ale pokud uděláte to, co udělali v Rumunsku, zrušíte volby mezi prvním a druhým kolem, tak to je úplně nejhorší návod, jak řešit tento problém.
Ve Francii je situace jiná. Není to během voleb. Ale pokud znemožníte kandidátce, jež reprezentuje velkou politickou sílu ve Francii, která má demokratický mandát a neprovedla nic, co by porušovalo ústavu nebo parlamentní zvyklosti, tak to samozřejmě posílí ten populistický trend, že liberální demokracie se bojí hlasu lidu a zneužívá ústavní prostředky pro okleštění nebo omezení demokracie.
Přinese kauza Národnímu sdružení nějaké další hlasy?
Nové voliče to může přitáhnout jako protestní hlas. Samozřejmě to vyvolá reakci u etablovaných voličů, ale možná to přitáhne i nové. Už před tímto rozhodnutím soudu strany umírněné pravice, Republikáni a další, všichni varovali před takovým rozsudkem. Vypukne velký spor o to, jestli ve Francii už není vláda soudců. Jestli ti soudci nebo značná část z nich nejsou příliš politicky zaujatí, příliš doleva a neinterpretují si ochranu liberální demokracie velice svérázným způsobem.
Odvrátí se Národní sdružení od své cesty normalizace a navrátí se k původním, radikálnějším kořenům?
V první fázi to určitě vyvolá radikalizaci. Le Penová je nicméně zkušená politička a asi by nechtěla zase příliš radikální reakcí nějak zkompromitovat svůj politický kapitál. Ta reakce bude radikální, ale nejsem přesvědčen, že bude dlouhodobě radikální. Protože to by zkompromitovalo možnost cesty k moci. Což je vlastně hlavní cíl Le Penové.
Má Národní sdružení někoho jiného, kdo by ji mohl v prezidentských volbách zastoupit? Mohl by to být současný předseda Jordan Bardella? Jaké jsou případně jeho šance?
Ano, Bardella je nejpravděpodobnější nástupce. Je ale příliš nový a ve vysoké politice poměrně nezkušený, i když se učí rychle. Nemá však stejný formát ani jméno. Nebyl by ten kandidát, který by měl šanci na úspěch.
Mohla by Le Penová znovu zkusit kandidovat po pěti letech, až uplyne trest?
Je těžké odhadnout, co se stane, když je někdo takto dlouho vyřazený z politiky. Je to ale možné. Americký prezident Donald Trump byl mimo čtyři roky a vrátil se. Le Penová by se mohla pokusit o něco podobného. Bude ale velice opatrná, aby se nesrovnávala s Trumpem. Protože to by jí ve Francii nepomohlo. Americký prezident a vůbec celá jeho vláda útočí velice tvrdě na Evropu.
Využije francouzské kauzy ruská propaganda?
Určitě. První zahraniční reakce, dokonce ještě dříve než vůbec stačili reagovat francouzští politici, nemluvě o evropských, přišla z Kremlu, podle něhož to je ukázka pouhé fasády francouzské demokracie. Podle Ruska to ukazuje, že evropská demokracie je jen fasáda.
A proč Rusko reagovalo jako první? Protože Le Penová dlouhodobě kultivovala vztahy s Ruskem. Většinou měli v zahraniční politice dost blízké postoje. To se narušilo s válkou na Ukrajině, kde se Národní sdružení od Ruska distancovalo. Ale pořád říká, že teď je čas na mír připravovaný Trumpem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
