Na počátku příběhu týmu Gaza Sunbirds byla tragédie. Až do roku 2018 pracoval dnes šestadvacetiletý Alá Dali na stavbách napříč Pásmem Gazy. Volný čas mu vyplňovala silniční cyklistika, postupem let se vypracoval až do skromného palestinského národního týmu. Kariéru mu ukončila vlna protestů, které Palestinu sevřely v březnu téhož roku a trvaly až do prosince toho následujícího.
Střety s izraelskými pořádkovými silami eskalovaly a Dali na to doplatil. Když projížděl kolem jedné z hlídek, vojáci na něj vystřelili. „Jel jsem kolem, nic divného jsem nedělal. Měl jsem na sobě národní dres. Jsem si jistý, že mě trefili záměrně do nohy,“ vzpomíná. Byl jedním z osmi tisíc Palestinců, které izraelská armáda během tehdejších protestů postřelila.
Mnozí z nich narazili na limity tamního zdravotního systému. Nemohli se spolehnout na nejmodernější techniku a desítky lidí kvůli tomu trápily pooperační komplikace, což se tragicky podepsalo i na Dalim. Lékaři mu museli amputovat pravou nohu nad kolenem, píše magazín Foreign Policy. Pro vášnivého cyklistu to byla obrovská rána, nemohl pak najít ani novou práci.
Na kole rozbombardovaným městem
Vzdát se však nehodlal a u sportu chtěl zůstat. Za pomoci rodiny a přátel se znovu naučil jezdit na standardním kole, šlapat však může už jen jednou nohou. Návrat do sedla mu nestačil a rozhodl se pomáhat dalším handicapovaným sportovcům. Spojil se s Karimem Alim, Palestincem žijícím v Londýně. Společnými silami založili cyklistický tým s velkým přesahem, jak oni sami říkají. Pojmenovali ho Gaza Sunbirds podle ptáků z čeledi strdimilovitých.
Ali řídil chod z Londýna a s Dalim komunikoval přes videokonference. Dnes má tým padesát stálých členů ve věku od deseti do padesáti let. Už před loňským terorem Hamásu a následnou ofenzivou Izraele měli trénování mnohem komplikovanější než jejich cyklističtí kolegové v cizině kvůli přísné kontrole ze strany Izraelců. „Okupace ze strany Izraele dělá našim lidem ze života peklo, leze jim to už na mozek,“ popisuje Ali.
Pro Daliho však jde o každodenní život, coby malý kluk si prožil druhou intifádu a byl svědkem mnoha střetů i násilností. Izraelská protiteroristická operace, která běží více než rok, však podle něj vše předčí. Zemřelo při ní nejméně čtyřicet tisíc civilistů. Ranou byla i pro Gaza Sunbirds, trénovat za zvuků dopadajících raket bylo nemyslitelné, Dali se proto rozhodl využít cyklistiku pro bohulibé účely.
Díky příspěvkům ze zahraničí začal společně se členy týmu na kolech rozvážet humanitární pomoc, zejména základní potraviny a vodu. „Každý den jsme se vydávali ven, nehledě na náš handicap a navzdory bombardování jsme se snažili pomáhat po celé Gaze. Někdy jsme u toho používali kola, jindy koně. Sami jsme neměli skoro nic k jídlu, někteří ze zoufalství jedli i krmivo pro dobytek,“ vzpomíná Daly.
V dubnu letošního roku se společně se dvěma týmovými kolegy, trenérem a dalšími zástupci palestinského cyklistického svazu se rozhodl z Pásma Gazy odejít. Jako desetitisíce dalších lidí zamířili přes rozbombardované území do Rafáhu, kde dlouhé dny čekali na vyřízení všech potřebných povolení. Nešlo jim jen o útěk, chtěli si splnit svůj velký sen.
Vidina paralympiády
Dali totiž i přes válečné hrůzy toužil startovat na paralympijských hrách v Paříži. Na absolvování kvalifikačního limitu však měl pouhé dva týdny, navíc narazil na problém s vyřizováním víz. Stihl absolvovat závody v Belgii a Itálii, i kvůli dění v Pásmu Gazy mu ale chyběly desítky hodin tréninku. V hollywoodském filmu by zde nastal zázrak, realita však bývá krutá. Dali ani nikdo další z palestinské cyklistické výpravy se na olympiádu nekvalifikoval.
Poslední nadějí byla speciální pozvánka od Paralympijské komise (IPC), dočkal se však zamítnutí. „Bylo to zničující, že jsem se na paralympiádu nedostal,“ popisuje Dali. Na kolo však nezanevřel, další výzvou pro něj bylo mistrovství světa v Curychu na sklonku září, kam se dokázal probojovat, píše Deutsche Welle. Tváří v tvář těm nejlepším ale musel kapitulovat. I přes nulovou šanci na výhru se rozhodl závod dokončit, dojel poslední se ztrátou dvou okruhů.
O stupně vítězů mu prý nikdy nešlo. „Víte, paralympiáda a to všechno byla jen jakási Severka, která nám ukazovala směr. Nebyl to ale důvod, proč to všechno děláme. Potřebujeme jediné, aby už tato válka skončila, potřebujeme svobodu a mír,“ míní a už pokukuje po dalších paralympijských hrách, které se v roce 2028 uskuteční v Los Angeles.
„Nedokážu říct, co Gaze další čtyři roky přinesou. Pokud se ale vše alespoň trochu uklidní, tak budeme moci konečně více trénovat a více konkurovat těm nejlepším. Touhle jednou nohou reprezentuji Palestinu všude, kam došlápne,“ dodává Dali.
Amputace u palestinských dětíV Pásmu Gazy je nyní nejvíce dětí s amputovanými končetinami v poměru k počtu obyvatel na světě. Na konferenci v Káhiře, která proběhla na počátku prosince, to uvedl generální tajemník OSN António Guterres. Situaci v pásmu přitom označil za „apokalyptickou“. „Mnozí z nich přicházejí o končetiny a jsou operováni dokonce bez anestezie. To, čeho jsme svědky, by klidně mohlo být jedním z nejzávažnějších mezinárodních zločinů,“ řekl Guterres. Guterresova zástupkyně Amina Mohammedová uvedla, že „katastrofa v Gaze není nic menšího než totální kolaps naší společné lidskosti“. „Tato noční můra musí skončit. Nemůžeme už dál odvracet zrak. Je čas jednat,“ dodala podle AFP. Současná válka v Pásmu Gazy začala 7. října 2023, kdy ozbrojenci Hamásu vtrhli do jižního Izraele. Zabili tam na 1200 lidí, většinou civilistů, a dalších zhruba 250 rukojmích unesli do Pásma Gazy. Uvnitř Pásma Gazy je stále zadržováno asi 100 zajatců, z nichž asi dvě třetiny jsou pravděpodobně naživu, napsala agentura AP. Zdroj: ČTK |
