Poté, co z nich koncem září vzešli jako vítězové sociální demokraté, se Steinmeierovy vyhlídky na úspěch výrazně zvýšily. Prezidenta totiž volí v Německu zvláštní sbor volitelů, Spolkové shromáždění, které se schází pouze za tímto účelem. Tvoří ho z poloviny poslanci Spolkového sněmu a druhou pak delegáti navržení zemskými parlamenty.
Nová „semaforová koalice“ kancléře Olafa Scholze, v níž jsou zastoupeni sociální demokraté (SPD), Zelení a liberální Svobodní demokraté (FDP), má ve sboru volitelů s celkovým počtem 1472 členů těsnou většinu 39 mandátů.
Zelení by kandidátku měli
Na Steinmeierovu stranu se již přiklonili SPD a liberálové. Naopak třetí vládní strana, Zelení, zatím váhá. Souvisí to s tím, že by vůbec poprvé v historii země rádi viděli v čele státu ženu. Mají také ve svých řadách několik potenciálních kandidátek, jež by nebylo třeba dlouho přemlouvat, například místopředsedkyni parlamentu Katrin Göringovou-Eckardtovou.
„Patří k dobrému stylu, když koaliční partneři podobné rozhodnutí proberou nejprve spolu,“ nezakrývala před několika dny rozladění nad postupem obou zbývajících stran šéfka jejich klubu v Bundestagu Katharina Drögeová.
Máme vztahy jako nikdy předtím, říká nový německý velvyslanec. Podle něj se ale příliš málo Němců učí česky |
Pokud by ale přišli Zelení s vlastní kandidátkou, mohli by postavit stále ještě čerstvé koaliční spojenectví před první velkou zkoušku. Prezidentovi sice stačí ke zvolení v třetím kole získat nejvíc hlasů, takže předem vyjádřená podpora SPD a liberálů by byla pro Steinmeiera dostatečná.
Avšak skutečnost, že při tak klíčové otázce netáhne vládní spojenectví za jeden provaz, by asi nebylo možné jen tak přejít.
K nejistotě také přispívá, že zejména zemské sněmy často navrhují jako volitele prezidenta i osobnosti mimo politiku, například sportovce nebo umělce, stejně tak i běžné občany. Cílem je, aby Spolkové shromáždění svým složením co nejvíc odráželo společnost jako celek. V minulosti se už ovšem opakovaně stalo, že takto vybraní delegáti nakonec hlasovali odlišně, než politické strany, které je navrhly, očekávaly.
Prezident hraje v německém systému tradičně slabší roli, nemá žádné výraznější pravomoci. Při jmenování vlády je prakticky vázán rozložením sil v Bundestagu. Vládu může maximálně „potrápit“ tím, že před podpisem zákona schváleného parlamentem zašle normu k ústavnímu soudu, aby posoudil, zda byla při jejím schvalování dodržena všechna pravidla.
Nečekaně aktivní prezident
Lídryně
|
Steinmeier byl před svým zvolením vysoce postaveným představitelem SPD a vedl ji mimo jiné jako lídr do voleb v roce 2009. Do prezidentského křesla „přestoupil“ z pozic ministra zahraničních věcí a vicekancléře v kabinetu Angely Merkelové.
Během svého prvního pětiletého období oproti běžným zvyklostem v jednu chvíli výrazně zasáhl do vnitropolitického dění v zemi. To bylo na podzim 2017, kdy ani čtvrt roku po parlamentních volbách nebyla na obzoru nová vláda. Tehdy přinutil Steinmeier v zákulisí sociální demokraty, kteří chtěli po volebním debaklu jít původně do opozice, aby překonali svůj odpor a šli znovu do koalice s křesťanskými demokraty (CDU) kancléřky Angely Merkelové. Prezident apeloval zejména na jejich státotvornost a společenskou odpovědnost. Jeho úsilí bylo nakonec úspěšné, takže mohl novou vládu jmenovat v polovině března 2018, skoro šest měsíců po volbách.
Nové hlavní opoziční uskupení v Německu, blok křesťanských demokratů (CDU) a bavorských křesťanských sociálů (CSU), zatím nerozhodlo, koho vyšle do prezidentského klání proti úřadující hlavě státu. Jedním z důvodů může být, že šance případného vyzyvatele uspět nejsou vzhledem k zastoupení stran ve sboru volitelů příliš velké.
Řada vrcholných politiků strany se ovšem nechala v minulých dnech slyšet, že „je čas na ženu v čele státu“. S myšlenkou přišel jako první nový premiér Severního Porýní-Vestfálska Hendrik Wüst a podpořil ho i budoucí předseda CDU Friedrich Merz. Jejich nápad je ovšem možná veden taktickými pohnutkami a úvahou, že by pro ženu kandidující na prezidentský úřad mohli získat potenciální podporu od zástupců strany Zelených, a tedy oslabit vládu.
