Merkelová volá po jednotě v boji s pandemií. V Německu je podle ní třeba zatáhnout záchrannou brzdu |
Hlavním důvodem bylo, že se šéfka vlády za firmu při svých zahraničních návštěvách, například během cesty do Číny v roce 2019, aktivně zasazovala. „Navzdory zprávám v tisku tehdy nebyl důvod domnívat se, že ve společnosti Wirecard docházelo k nesrovnalostem,“ řekla Merkelová před poslanci. Dodala, že tehdejší snaha firmy proniknout do Číny se plně kryla s cíli její vlády pomáhat německým společnostem usilujícím proniknout na uzavřený čínský trh. Zmíněnou praxi označila Merkelová za normální. „Firmě Wirecard se během cesty do Číny nedostalo nějakého nadstandardního zacházení,“ zdůraznila Merkelová.
Lobboval i exministr
Krach společnosti Wirecard, k němuž došlo loni v červnu, je považován za jeden z největších případů svého druhu v Německu za posledních deset let. Firma se postupně vypracovala na významného poskytovatele platebních služeb. Pronikla i do německého burzovního indexu DAX, který zahrnuje 30 největších a nejsilnějších německých firem.
Na první pohled úspěšná společnost plánovala expanzi. Chtěla převzít čínskou firmu AllScore Financial, což ještě musela schválit čínská centrální banka. V dobách, kdy bylo pro zahraniční investory velmi obtížné proniknout na čínský trh, jí měla pomoct právě přímluva Merkelové. Kancléřka ovšem včera před poslanci Spolkového sněmu vyloučila, že by při jednáních s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem prosazovala pouze zájmy Wirecard.
Poslance také zajímalo, jak moc silně byla aktivita šéfky vlády ovlivněna skutečností, že ve prospěch Wirecard lobboval její bývalý ministr Karl-Theodor zu Guttenberg. Někdejšího ministra hospodářství a obrany, jenž musel kdysi odejít z politiky kvůli plagiátorské aféře, Merkelová přijala těsně před cestou do Číny.
Po účetním skandálu převezme německou společnost Wirecard banka Santander |
Měli se sejít k 45minutovému rozhovoru, o němž včera kancléřka prohlásila, že pokud by od samého počátku věděla, že Guttenbergovi šlo o konkrétní obchodní záležitost, nesouhlasila by s tím. Jinak prý stále platí, že je „samozřejmostí“, že kdo jednou byl členem jejího kabinetu, na toho si vždycky vyhradí čas.
Kvůli krachu Wirecard čelil v minulosti značné kritice i regulátor německého finančního trhu BaFin. Jednak proto, že jeho úředníci včas neodhalili systematické falšování bilancí. Během vyšetřování případu ale později také vyšlo najevo, že někteří zaměstnanci BaFin soukromě obchodovali s cennými papíry firmy.
Klíčový manažer na útěku
Společnost Wirecard byla založena v roce 1999 a patřila k průkopníkům platebních operací na internetu. K jejím prvním zákazníkům patřili například provozovatelé online kasin nebo placených pornografických stránek.
Později ale začala své portfolio rozšiřovat. Jejích služeb využívala i řada velkých světových firem, včetně nizozemské letecké společnosti KLM či vydavatele platebních karet VISA.
První zprávy o možných manipulacích v souvislosti s jejím hospodařením se začaly objevovat již od roku 2008. V roce 2019 pak otiskl list Financial Times sérii článků o pochybných praktikách jejího vedení.
Pád společnosti odstartovalo přiznání z června 2020, že má manko ve výši 1,9 miliardy eur. V důsledku toho dramaticky klesla hodnota akcií. Následovaly rezignace a pozdější zatčení ředitele Wirecard, Rakušana Markuse Brauna. Vyšetřující státní zástupci se domnívají, že její bilanční zprávy byly pravidelně falšovány již od roku 2015. Navzdory tomu je ale auditorské firmy přesto pokaždé schválily.
Naopak po další klíčové postavě společnosti, manažerovi Janu Marsalkovi, který je také Rakušan, chybí i přes vydání mezinárodního zatykače jakákoli stopa. Má se za to, že prchnul do zahraničí, k čemuž mu mohly pomoct jeho dřívější kontakty na ruské tajné služby. Právě kvůli tomu se spekuluje, že by se mohl nacházet v Bělorusku či v Rusku.
