Neděle 23. ledna 2022, svátek má Zdeněk
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Harmonická demolice: strašlivá práce, která trhá rodiny ve jménu šťastné Číny

Svět

  6:00
PEKING/PRAHA - Harmonická demolice – noční můra statisíců Číňanů, která trhá rodiče od dětí, rozbíjí manželství a mění sourozence v nepřátele. O palčivé bolesti dnešní Číny hovořily Lidovky.cz s Kevinem O'Brienem, profesorem Kalifornské univerzity v Berkeley.

Ukázkový příklad „hřebíkového domu“, jehož majitelé se odmítli podvolit developerovi a souhlasit s demolicí budovy, načež se stali terčem ústrků ze strany úřadů (provincie Če-ťiang, Čína). foto: Reuters

Spokojená rodina i solidní místo náměstka ředitele městského úřadu. Čchen Lung míval své jisté - dokud se neukázalo, že jeho dcera žije v domě, který překáží ambiciózní politice územního rozvoje, a že svůj ke zboření určený domov odmítá opustit. Čchenovi nadřízení ho vyzvali, aby neposlušnou dceru zkrotil a přiměl ji změnit názor.

Soumrak malých císařů? Číňanky závodí s časem na klinikách umělého oplodnění

Čchen odmítl. Na oplátku na něj začala pršet kritika: slova o kádrech, jež mají jít masám příkladem; o poslušné službě společnosti a hlasu svědomí; o tom, že je-li třeba, má zodpovědný státní činitel cedit krev i položit život. Přišly ústrky a šikana na pracovišti, disciplinární tresty, škrtání platu i výhrůžky vyhazovem. A strach z najednou nejisté budoucnosti.

Čchen Lung je jednou ze mnoha tisíců obětí takzvané harmonické demolice, důmyslného nástroje, jímž se dnes v Číně potírají občanské protesty. Hrubou sílu tanků nahradila sofistikovaná represe utkaná z psychologického nátlaku a citového vydírání, při níž možná neteče krev, ale zanechává neméně hluboké šrámy.

Lidovky.cz: Harmonická demolice - není to trochu protimluv?
Státní moc změnila strategii. Už nechce používat sílu proti těm, kdo se bouří, a dostávat se tak do šlamastyk, které přilévají olej do ohně a hrozí dalšími protesty. Místo toho detailně zmapuje společenské vazby demonstrantů, které pak obrátí proti nim. Sousedé, přátelé, rodina - ti všichni se stávají dobrovolnými i nedobrovolnými členy tzv. demoličního úřadu, jehož úkolem je přivést protestující k rozumu, jednoho po druhém. Pokud neuspějí, budou sami tvrdě potrestáni.

Čínské úřady zbořily dům, který stál uprostřed dálnice

„Maminko, jestli se nevystěhuješ, vyhodí mě z práce,“ prosí zoufalý syn svou matku. Jiný vydírání úřadů odmítne s tím, že za své rodiče není zodpovědný. Jistěže jsi, opáčí shora a ještě přitlačí, dokud nedosáhnou svého a vzpurný obyvatel se svého domu nevzdá. Někdy příbuzného přivezou z dálky a drží ho na místě, dokud odbojáře nepřesvědčí. Je to strašlivá práce, která na obou stranách rozsévá beznaděj a bezmoc a ničí rodinné vazby. Ano, harmonická demolice je protimluv, a ještě horší je také používané označení „demolice láskou“. To je ryzí cynismus. (Stať Kevina O’Briena o harmonické demolici si můžete přečíst ZDE.)

Lidovky.cz: Jak daleko může nátlak zajít?
Ztráta místa a životních jistot, pronásledování, výhrůžky... Na „demoličního úředníka“ přitom netlačí jen samotné státní struktury, ale třeba i jeho pracoviště. Například pracujete v továrně, a pokud odmítnete citově vydírat své blízké, celé továrně hrozí ztráta bonusů, a tak na vás začne tlačit šéf i kolegové. Nechcete trápit starou matku, ale jste učitelka a ředitel hrozí kárným posudkem, jestliže do toho zatáhnete školu.

KEVIN O'BRIEN. Politolog s odborným zaměřením na Čínu, profesor Kalifornské univerzity v Berkeley. Mezi hlavní témata jeho výzkumu patří právě protesty. Do Prahy přijel na pozvání Orientálního ústavu Akademie věd ČR a Asociace pro mezinárodní otázky.

Vláda potřebuje srovnat se zemí celou vesnici a nabídne obyvatelům finanční kompenzaci. Většina vesničanů kývne, ale desetina odejít odmítne a vláda řekne: Přesvědčte své vzpurné sousedy, nebo žádné peníze nebudou. A tak se vesnicí nese křik a nadávky, objevují se útočné plakáty se jmény sobeckých provinilců, pod okny jim každou noc bijí gongy, aby nemohli spát...

Lidovky.cz: Osvědčený princip z minulosti?
Opravdu to čerpá z principu kolektivní zodpovědnosti, kdy za jedince zodpovídala celá jednotka, ať už rodinná, sousedská či pracovní. Čínská kulturní tradice se tu pojí s praxí bolševismu a policejního státu, kdy je celá společnost protkaná sítí špiclů a informátorů. Mimochodem, v Čcheng-tu (hlavním městě provincie S’-čchuan – pozn. red.) o harmonické demolici vysílají televizní pořady, které líčí, jak je úspěšná. Zato protestující zobrazují jako egoisty, jimž nezáleží na společenském blahu a stojí v cestě modernizaci a pokroku.

Harmonická demolice je nesmírně účinná metoda. A co se vlády týče, tak i velmi chytrá strategie, protože se obejde bez použití síly a zbaví se zodpovědnosti, kterou přesune na jiné. Neznamená to ovšem méně práce – vybudovat demoliční úřad a sesbírat všechna potřebná fakta je obrovská dřina. Máme před sebou stát, který má na něco takového kapacitu, ale zároveň chce pracovat v utajení, proto se schovává za společenskými vazbami. A ukazuje se, že mu to pomáhá nejen v kauzách nuceného vystěhovávání, ale obecně jako zbraň proti lidovým bouřím. Často se uplatňuje třeba k potlačení protestů kvůli katastrofálnímu stavu životního prostředí, které jsou dnes v Číně na denním pořádku. Spolu s jinými – odhady mluví o 500 protestech denně.

Lidovky.cz: Pozoruhodné ovšem je, že harmonická demolice je už šest let nezákonná...
Pravda. A přesto nevymizela, naopak. Svědčí o tom mimo jiné i řada kritických článků, které vycházejí v čínském tisku.

Toxiny uvolněné explozí zahubily tisíce ryb v řece Chaj-che, jež protéká čtvrtí...
V ulicích Tchien-ťinu se shromáždily stovky lidí, kteří od úřadů požadují...

Lidovky.cz: Copak není pro místní úřady riskantní, když se protiví direktivě ústředí?
Lokální správa bývá za největšího padoucha – není to Peking, ale právě ona, proti komu se dotčení lidé bouří, ať už se jedná o demolice, životní prostředí nebo korupci. Jenže věc se má tak, že je často v patové situaci: shora má rozkaz, ať vysídlí danou lokalitu, ale zároveň i zákaz harmonické demolice. Ale použít sílu by bylo ještě horší. Policisté s obušky a vojáci, obrněná auta, plameny a stovky zraněných – taková scéna je hotové fiasko.

S mnoha místními úředníky jsem mluvil; i oni jsou pod ohromným tlakem a nevidí východisko. „Co jiného máme dělat?“ ptají se frustrovaně. Ano, harmonická demolice je vystavuje riziku, ale bez ní riskují víc. Zatímco nejvyšší patra režimu jsou v závětří a shazují vinu na lokální vládu, přestože ta se ve skutečnosti jen snaží provádět ústředím stanovenou politiku.

Lidovky.cz: Liberální oponenti vlády dnes v Číně stojí na okraji, případně jsou za mřížemi. Ale 500 protestů denně svědčí o poměrně výrazné míře občanské nespokojenosti. Jakou sílu jim přisuzujete pro budoucnost země?
Intelektuálové a studenti hráli velkou roli v roce 1989. Máte pravdu, dnes už to neplatí. Disidenti zajímají západní tisk, protože jsou liberální, prodemokratičtí a vyprávět jejich příběh je poutavé a snadné. Jenže zrovna teď nejsou v Číně příliš významní, protože jejich požadavky nemají u většiny Číňanů ohlas. Ty pálí problémy každodenního života – práce, peníze, znečištění, útlak ze strany úřadů, korupce. Nespokojenost se táhne napříč celou společností, od rolníků a dělníků přes úředníky po policisty a vojáky.

Nutno podotknout, že režim jejich stížnosti do jisté míry toleruje. Když se ozve intelektuál-liberál, putuje do vězení. U lidových protestů možná skončí za mřížemi jejich vůdce, ale spolu s ním i místní úředník, a lidé mohou dál věřit, že problém je lokální a ústřední vláda stojí na jejich straně. Je to takové mazivo, které drží šrouby režimu v chodu. A nezapomínejme na prosperující ekonomiku – dejte lidem peníze, a většina zmlkne.

Lidovky.cz: Jenže ekonomika drhne...
To ano. Tady je velmi zajímavá role střední třídy. Začínají protestovat už i lidé, které nejde jednoduše odbýt, kteří mají konexe a peníze a dosud spokojeně kráčeli po stranou nastavené linii.

Ve třech letech kašlal krev. Čínská matka bojuje proti spalovnám, které jí zabíjejí syna

Ale teď se ozývají, protože před ekologickou pohromou je majetek nespasí. Nechtějí, aby jejich děti dýchaly jedovatý vzduch a jedly kontaminované jídlo. Bouří se kvůli bydlení – tady už nemluvíme o pověstných hřebíkových domech někde na venkově, ale o luxusním bytovém komplexu, kde chybí developerem naslibovaná zeleň. Investují peníze v zahraničí, posílají tam děti na studia... zkrátka tak trochu volí nohama, a jestli má někdo šanci pohnout ledy, jsou to oni.

Lidovky.cz: Jak velkou?
Býval jsem odvážnější, dnes už si na odhady netroufám. Teď se naopak zdá, že se prostor k reformám zmenšuje, i když nevylučuji překvapení. Podobně jako v Československu, kde dlouho vládlo normalizační bezčasí, a najednou přišel listopad ‚89.

A to je ta klíčová otázka. Víme, že v Číně se děje spousta nepěkných věcí. Víme, že hodně lidí je nespokojených. Ale nevíme to nejdůležitější: Kolik je příliš?

Zaměstnanci čínské developerské společnosti oslavují výročí založení komunistické strany. Územnímu rozvoji a modernizaci země nesmí nic stát v cestě.

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Mohlo by vás zajímat