Domluvit se budou potřebovat zástupci dvou set států, půjde o zájmy nadnárodních korporací a své budou chtít prosadit i nevládní organizace. Před 26. konferencí OSN o změnách klimatu (COP26) stojí titánské výzvy, jejichž společným jmenovatelem bude snaha udržet oteplování planety nejvýše o 1,5 °C ve srovnání s předindustriální érou.
Těsně před nedělním zahájením „Glasgowa“ padají silná slova, stejně jako přicházejí zprávy daleko varovnější než ty, které bylo možno slyšet ještě docela nedávno.
Slabá předběžná jednání i skepse kvůli Austrálii. Klima summit ve Skotsku slibuje drama |
„Je to rozhodující okamžik pro lidstvo,“ označil nadcházející jednání před pár dny britský premiér Boris Johnson, jehož země akci předsedá. Poslední zpráva OSN o klimatu, zveřejněná tento týden, zase konstatuje, že dosavadní závazky ke snížení emisí skleníkových plynů (mnohými skeptiky označované za nerealizovatelné) by vedly ke zvýšení průměrné teploty o 2,7 °C do konce 21. století. Což by zřejmě znamenalo katastrofu.
Velká většina největších světových znečišťovatelů už plány na budoucí snižování emisí oznámila: vesměs jde o cíle k roku 2030 (zpravidla o 40 až 55 procent méně vypuštěných skleníkových plynů vůči roku 2000) a o dosažení tzv. uhlíkové neutrality (zpravidla k roku 2050 či 2060). Evropská unie tedy už dávno v tomto procesu není osamocena, jak klimatičtí skeptici někdy poukazují – je ale skutečností, že pouze EU má alespoň v rovině plánu vypracovaný podrobný harmonogram, jak se k tomuto cíli dostat. O konkrétní podobě tzv. Zeleného údělu začnou eurounijní státy vyjednávat příští rok.
Čína: s uhlím skončíme, časem
Velkou pozornost vyvolalo čtvrteční oficiální prohlášení ze strany Číny, která je podílem na emisích skleníkových plynů kolem 26 procent absolutně největším světovým znečišťovatelem. Říše středu se v něm zavazuje, že její emise dosáhnou vrcholu „před rokem 2030“ a pak už budou jen klesat, aby země dospěla k uhlíkové neutralitě do roku 2060. Země také slibuje zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie k roku 2030 na čtvrtinu či omezit odlesňování.
  |
Podle skupiny Climate Action Tracker monitorující plány na snižování emisí je ale takový závazek „zcela nedostatečný“. Vědci kritizují čínský závazek jako málo konkrétní stejně jako fakt, že nejlidnatější země světa v poslední době dokonce zvyšuje podíl uhlí na výrobě energie a ještě v tom chce pár let pokračovat. Do jisté míry tak před summitem padají naděje na to, že právě Číňané – patřící dosud spíše ke klimaticky vlažnějším národům – by mohli razantním závazkem na konferenci strhnout další země k akci. Leccos naznačuje i fakt, že čínský prezident Si Ťin-pching se summitu v Glasgowě osobně nezúčastní. Nepřijedou třeba ani ruská hlava státu Vladimir Putin či brazilský prezident Jair Bolsonaro.
Greta Thunbergová půjde s dělníky
Vedle politických jednání ale Glasgow příštích dnů bude žít i desítkami demonstrací klimatických aktivistů i popíračů změn podnebí. Po týdnech nejasností se potvrdilo, že do Skotska dorazí také ikona klimatického aktivismu, osmnáctiletá Švédka Greta Thunbergová.
Její přítomnost ale zřejmě nabere jiných kontur, než mnozí čekali, Thunbergová se totiž hodlá příští pátek připojit ke stávce glasgowských dělníků a části státních zaměstnanců, kteří vyjdou do ulic ne ani tak kvůli ochraně klimatu, ale kvůli požadavkům vyšších mezd. „Klimatická spravedlnost znamená také sociální spravedlnost. Na nikoho nesmíme zapomínat,“ napsala mladá Švédka na Twitteru.
Česko bude stát v pozadí
Českou republiku bude na summitu reprezentovat delegace vedená ministrem životního prostředí Richardem Brabcem, začátkem příštího týdne dorazí také dosluhující premiér Andrej Babiš.
Ministrova vyjádření ovšem zřetelně naznačují, že Češi budou v Glasgowě spíše do počtu. Podle Brabce jsou globální klimatické cíle „spíše v teoretické rovině“, Česko prý žádné vlastní aktualizované cíle předkládat nebude a přidrží se společného stanoviska Evropské unie.
Česká republika radikálně snížila absolutní objemy vypouštěných emisí záhy po pádu komunismu v roce 1989, v posledních dvaceti letech se však emisní zátěž snižuje jen velmi pomalu. Země tak pohledem objemu vypuštěných emisí na obyvatele (asi 12 tun ekvivalentu CO2 na hlavu) stále patří mezi nejšpinavější státy světa.
