Šestnáctiletá Dagmara Przybyszová, žijící s rodinou v anglickém Redruthu, si přála být fotografkou. Na svůj život si ale sáhla 17. května 2016. Policisté při vyšetřování zjistili, že dívka měla dlouhodobé konflikty s několika svými spolužačkami. Ty k ní směřovaly své xenofobní komentáře.
O svých problémech se svěřila svému příteli i matce Ewelině. „Dagmara často mluvila o svých problémech, o tom, jak jí kdo ublížil a říkal jí nehezké věci,“ citoval Ewelin Przybyszovou The Telegraph. Ze všech příběhů pochopila, že má problémy především s jednou spolužačkou, která „jí říkala různými jmény“.
„Nevím, jaká slova přesně tahle dívka užívala,“ uvedla matka. „Tenhle nejvážnější incident proběhl jen pár dní předtím, než Dagmar odešla navždy. Nevím, zda byly tyto incidenty xenofobní povahy. Nicméně ale můžu říct, že několikrát o sobě slyšela jiné mluvit jako o ‚hloupé Polce‘,“ dodala. Rovněž se domnívá, že na tom má možná větší úlohu šikana obecně, než xenofobie.
Přítel šestnáctileté dívky Lewis Simpson uvedl, že s Dagmarou chodili, rozcházeli se a zase se dávali dohromady zhruba dva roky. Uvedl, že mu o všech komentářích, které musela poslouchat, říkala. I takových, které ji vyháněly „do země, odkud pochází“. „Myslím, že se jí to trochu dotklo,“ řekl.
Zoufalá přání
U Cornwallského soudního dvoru zazněl i příběh, který se stal pouhý den předtím, než Dagmara zemřela. Na jedné ze svých vyučovacích hodin se dívka rozčílila a uhodila pěstí do zdi. Některé spolužačky se jí totiž za něco smály. Její strýc Tomasz Dobek ji poté vezl do nemocnice.
Při cestě autem se zmínil, že po cestě jdou dvě dívky v uniformách Dagmařiny školy. „Můžeš je přejet?“ vyšlo z úst náctileté dívky. V ten moment ale dívčin strýc komentář nebral vážně.
Také se zmínil o událostech následujícího rána. Podle jeho slov mu do práce Dagmara volala již v 6:20 hodin ráno. Naříkala, že si vzala nějaké prášky. Její otec ji zkontroloval a prohlásil, že na ní nebyly znát žádné fyzické známky toho, že by nějaké prášky doopravdy pozřela. „Kdyby ano, tak bychom ji s manželkou nechali ten den doma nebo bychom ji vzali do nemocnice,“ uvedl otec dívky Jedrzej.
Škola si nebyla vědoma vážnosti situace
Zástupce školy Pool Academy, kde k incidentu došlo, Dale Collins sice nemohl být u soudního vyšetřování, přesto se pro britský deník o událostech vyjádřil. Tvrdil, že věděl o xenofobních komentářích, kterým Dagmara čelila během posledních měsíců. Podle něj ale byly ojedinělé.
Jiná pracovnice školy Susan Kentová řekla: „Podle toho, co vím, Dagmara o problémech s xenofobií nikdy nemluvila, ani se mnou ani s nikým jiným“. V jiný den zase ale viděla Dagmaru s modřinami. Ostatní učitelé popisovali Dagmaru jako přátelskou, šťastnou a sportovně založenou. Často se ale stresovala a obávala písemných testů a údajně měla i starost o to, zdali náhodou nemá dyslexii.
Rodina žije ve městě Redruth. Mají ještě mladší dceru, která navštěvuje základní školu Pennoweth Primary School, do které i před ní chodila i Dagmara. V tamní škole se obě velmi rychle naučily anglicky, ale podle deníku The Telegraph byly „první polské děti, které do školy chodily,“ zaznělo při soudním vyšetřování, které stále pokračuje.
