Příklady těch, kteří zóny bez dětí zavedli, ale spíše hovoří o úspěších. Na konci loňského roku takovou „tichou zónu“ zavedla indická společnost IndieGo a nyní zveřejnila výsledky svého opatření. Stala se největším indickým leteckým přepravcem a zaznamenala ve druhém čtvrtletí meziročně růst 26 procent.
Aerolinky v problémech: Kvůli Trumpovi budou mít potíže s výběrem personálu |
Tiché zóny v praxi znamenají, že letenky v řadách 1-4 a 11-14 nesmějí být prodávány pasažérům mladším 12 let. „Byly vytvořeny pro byznysmeny, kteří potřebují ticho, aby mohli při cestování pracovat,“ vysvětlila mluvčí společnosti Sakshi Batrová. Pro zájemce o tiché zóny ale není nic zadarmo. Za místa si musí doplatit v přepočtu 130 až 440 korun.
IndieGo není jedinou firmou, u které podobný krok vedl k posilování pozice na trhu. Oblíbeným opatřením jsou především u východoasijských společností. Už v roce 2012 s zónami bez dětí začaly experimentovat velké společnosti Malaysia Airlines a AirAsia a záhy na to na ně navázala singapurská aerolinka Scoot. Podobně jako u IndieGo jde především o speciální místa, na kterých nesmí sedět děti. Malaysia Airlines dokonce úplně zapovídá děti v první třídě.
Příliš složité. Raději špunty
Ačkoliv je aerolinek s tichými zónami stále menšina, jejich úspěchy mohou přivést k podobnému opatření i další letecké společnosti. Navíc jde o vyslyšení tužeb pasažérů, u nichž v pravidelných anketách patří dlouhodobě ukřičené děti mezi nejotravnější, pokud ne úplně nejhorší, element na palubách letadel.
Podle nedávného průzkumu cestovní společnosti Expedia téměř polovina Američanů by si klidně připlatila za místo v tiché zóně. 41 procent z nich označilo křičící děti za nejrušivější živel v letadle.
Širší rozšíření v západních zemích se však zatím neočekává. „Byla by to logistická noční můra. Proto se do toho aerolinky hrnout nebudou,“ myslí si specialista na leteckou přepravu George Hobica. Navíc sedět dvě řady od dětí podle něj neznamená, že je vůbec neuslyšíte. „Stejně jako dříve u kuřáckých zón,“ připojil příměr Hobica a doporučil rodičům, aby raději přibalili špunty do uší pro ty, které by jejich děti mohly otravovat.
„Myslím si, že lidé by měli být tolerantní. Pokud s dětmi mají lidé problém, řešením jsou špunty nebo hudba ve sluchátkách,“ odpověděl nedávno v rozhovoru pro britskou BBC na otázku rušivých ratolestí cestovatel Simon Calder. Podle něj jsou zóny bez dětí jedním z méně důležitých letových opatření.
