Nacistické Německo považovalo homosexualitu za úchylku, která ohrožuje árijskou rasu. Nacistický stát kriminalizoval na 50.000 homosexuálů, v drtivé většině mužského pohlaví. Lesbičky obvykle, s výjimkou území anektovaného Rakouska, pronásledovány nebyly. Do koncentračních táborů bylo deportováno odhadem 10.000 až 15.000 gayů, z nichž přežil jen nepatrný zlomek.
Diskriminační paragraf o homosexuálech platil až do roku 1994
Ministr kultury Bernd Neumann, který je členem konzervativní Křesťanskodemokratické unie
(CDU) kancléřky Angely Merkelové, ve své řeči při otevření památníku připomněl, že ani v poválečném Německu nebyly tyto události dostatečně reflektovány a také památník perzekvovaných homosexuálů byl postaven se zpožděním. "Dnešním předáním vzpomínáme na skupinu obětí, jíž se ve veřejném povědomí dlouho nedostávalo pozornosti," řekl Neumann.
Například v západním Německu platil beze změn až do roku 1969 nacistický diskriminační paragraf, na jehož základě byli homosexuálové za své delikty odsuzováni k tvrdým trestům. Definitivně byl tento paragraf "o homosexuálech" zrušen až v roce 1994 a nahrazen neutrálně formulovaným paragrafem o sexuálním zneužívání mládeže.
Stigma nenormálnosti homosexuality stále přetrvává
Primátor Berlína Klaus Wowereit, jenž sám neskrývá svou homosexuální orientaci, dnes před zhruba 500 převážně pozvanými hosty u slavnostního odhalení stély zdůraznil, že úplné rovnosti homosexuálů a heterosexuálů v německé společnosti nebylo dosaženo dodnes. Rovněž stigma nenormálnosti homosexuality stále přetrvává, což se podle něj projevuje ve vtipech o homosexuálech, diskriminací na pracovišti i násilnostmi vůči gayům a lesbičkám.
I berlínský památník, který společně navrhli dánský umělec Michael Elmgreen a jeho norský kolega Ingar Dragset, byl údajně realizován až po 16 letech od prvotního nápadu. Většina debat se dosud točí právě kolem sekvence s líbajícími se muži, která tvoří vlastní jádro a největší zvláštnost památníku, jehož vznik posvětil německý parlament v roce 2003 a jenž přišel na zhruba 600.000 eur (přes 15 milionů korun).
Vlastní památník budou mít i Romové zavraždění nacisty
Některým kritikům například vadilo, že donekonečna se opakující filmová scénka natočená dánským režisérem Thomasem Vinterbergem měla zachycovat pouze mužský pár. Nyní koncepce památníku předpokládá, že sekvence má být vždy po dvou letech obměněna, aby dostala prostor také líbající se ženská dvojice. Různé varianty ústředního motivu se pak budou střídat vždy v dvouletém cyklu, a památník tak bude "živým" objektem, vysvětlil Elmgreen.
Památník homosexuálů svým tvarem i barvou jakoby doplňuje 2711 betonových stél památníku obětem holokaustu, jenž se nachází přes ulici. Stéla nového památníku je však větší než kterýkoli z kvádrů protějšího betonového pole, jež bylo dokončeno v prosinci roku 2004. V Berlíně brzy budou mít svůj památník i Romové zavraždění nacisty. Základní kámen symbolické studny naproti historické budově Říšského sněmu má být položen ještě letos.
Diskriminační paragraf o homosexuálech platil až do roku 1994
Ministr kultury Bernd Neumann, který je členem konzervativní Křesťanskodemokratické unie
(CDU) kancléřky Angely Merkelové, ve své řeči při otevření památníku připomněl, že ani v poválečném Německu nebyly tyto události dostatečně reflektovány a také památník perzekvovaných homosexuálů byl postaven se zpožděním. "Dnešním předáním vzpomínáme na skupinu obětí, jíž se ve veřejném povědomí dlouho nedostávalo pozornosti," řekl Neumann.
Například v západním Německu platil beze změn až do roku 1969 nacistický diskriminační paragraf, na jehož základě byli homosexuálové za své delikty odsuzováni k tvrdým trestům. Definitivně byl tento paragraf "o homosexuálech" zrušen až v roce 1994 a nahrazen neutrálně formulovaným paragrafem o sexuálním zneužívání mládeže.
Stigma nenormálnosti homosexuality stále přetrvává
Primátor Berlína Klaus Wowereit, jenž sám neskrývá svou homosexuální orientaci, dnes před zhruba 500 převážně pozvanými hosty u slavnostního odhalení stély zdůraznil, že úplné rovnosti homosexuálů a heterosexuálů v německé společnosti nebylo dosaženo dodnes. Rovněž stigma nenormálnosti homosexuality stále přetrvává, což se podle něj projevuje ve vtipech o homosexuálech, diskriminací na pracovišti i násilnostmi vůči gayům a lesbičkám.
I berlínský památník, který společně navrhli dánský umělec Michael Elmgreen a jeho norský kolega Ingar Dragset, byl údajně realizován až po 16 letech od prvotního nápadu. Většina debat se dosud točí právě kolem sekvence s líbajícími se muži, která tvoří vlastní jádro a největší zvláštnost památníku, jehož vznik posvětil německý parlament v roce 2003 a jenž přišel na zhruba 600.000 eur (přes 15 milionů korun).
Vlastní památník budou mít i Romové zavraždění nacisty
Některým kritikům například vadilo, že donekonečna se opakující filmová scénka natočená dánským režisérem Thomasem Vinterbergem měla zachycovat pouze mužský pár. Nyní koncepce památníku předpokládá, že sekvence má být vždy po dvou letech obměněna, aby dostala prostor také líbající se ženská dvojice. Různé varianty ústředního motivu se pak budou střídat vždy v dvouletém cyklu, a památník tak bude "živým" objektem, vysvětlil Elmgreen.
Památník homosexuálů svým tvarem i barvou jakoby doplňuje 2711 betonových stél památníku obětem holokaustu, jenž se nachází přes ulici. Stéla nového památníku je však větší než kterýkoli z kvádrů protějšího betonového pole, jež bylo dokončeno v prosinci roku 2004. V Berlíně brzy budou mít svůj památník i Romové zavraždění nacisty. Základní kámen symbolické studny naproti historické budově Říšského sněmu má být položen ještě letos.
