Právě dnes by měl před zvláštní komisí amerického Kongresu mluvit šéf automobilky Akio Toyoda. Deník The New York Times ho v editorialu (Questions for Mr. Toyoda) vyvzval, aby popravdě řekl... co vlastně? Toyoda se už zákazníkům omluvil, jeho lidé dělají všechno pro to, aby přišli záhadě s několika případy špatně fungujících pedálů na kloub, takže o co ještě jde?
V sázce je hodně. Toyota si vybudovala pověst nejspolehlivější značky - připomíná to i Toyoda v komentáři napsaném pro list The Wall Street Journal (Back to Basics for Toyota) s tím, že jen v uplynulých dvou desetiletích získala automobilka od nezávislých expertů víc než 700 ocenění kvality. Stejně tak platí, že udává tón nejen ve způsobu výroby (Toyota Way studují a využívají i jiné automobilky, příklad najdeme i v Česku, v kolínské fabrice TPCA) i ve vývoji nových technologií, což dokazuje hybrid Prius. Aby toho nebylo málo, stala se největším výrobcem aut na světě. Prvenství vyfoukla americkému GM. Jen tato základní fakta dělají z Toyoty terč pro celou řadu střelců.
V první linii stojí už zmiňovaní právníci. Běžní Američané je vlastně nenávidějí, ale ochotně změní názor, když se naskytne příležitost přivydělat si (své o tom ví například Ford atd.).
Hned za právníky stojí další automobilky. Výrobci aut spolu svádějí nemilosrdný boj už desítky let. Trh se rychle smrskává a kdo se chce prosadit, musí mít nejen ostré lokty, ale i pečlivě studovat a analyzovat trh a nebát se investovat do technologií typu hybridního pohonu. Americkým výrobcům rozhodně nechybějí ostré lokty, s tou chutí inovovat už je to horší (GM se například v době, kdy začaly růst ceny ropy, rozhodla investovat do licence na výrobu původně armádního Hummeru, který lidově řečeno žere i trávu kolem silnice - zájem Američanů o velká auta nikdy nepoleví, zněl argument GM).
Za vším je zkrátka boj o trh (viz článek v dnešním vydání listu The Los Angeles Times "Toyota´s rival rush to fill void"). Ve specifických podmínkách Ameriky jde ale o víc. Rozpoutal se i boj o vliv. Hned několik novin v uplynulých dnech rozebíralo, jak moc se Toyota etablovala ve Washigtonu - komu kolik přispívá atd. Takže komentáře jako v dnešním editorialu deníku The New York Times typu: "Toyota by měla vysvětlit, kdy a jak oznámila Úřadu pro bezpečnost provozu, že řeší problémy s auty. Američané mají víc než dobrý důvod obávat se, že úřad nekonal dobře svou práci" jsou současně výzvou k tomu, aby se automobilka přiznala k tomu, že uplácí zákonodárce.
Z většiny článků se pomalu začíná vytrácet podstata problému, přesněji řečeno závada, která v několika případech způsobila náhlé a nevysvětlitelné zrychlení. Toyota přišla s vysvětlením a stáhla kvůli tomu pro jistotu do servisu po celém světě miliony aut. Daleko zajímavější je ale spekulovat o tom, že je za vším nevyzpytatelná elektronika, která auta mění v pojízdné rakve. Tón článků v americkém tisku nese ještě jeden podobný rys - vykresluje Toyotu jako firmu, která si byla tak jistá svým postavením a nedotknutelností, že prostě odmítla přiznat, že by mohla mít problém.
Vypadá to, že problémy přišly v pravou chvíli. Američané by zas po dlouhé době mohli dostat chuť kupovat jenom americké zboží - v čele s auťáky.
Článek The New York Times najdete zde:
Sloupek Akia Toyoty v The Wall Street Journal najdete zde:
Článek The Los Angeles Times najdete zde:
