Terčem protestů jsou tři zákony: dohoda o zemědělství, zákon o obchodu se zemědělskými produkty a zákon o základních komoditách. První dvě normy rozšiřují marketingovou infrastrukturu poskytovanou indickými vládami na úrovni státu a umožňují přímý marketing zemědělských produktů zpracovatelům, velkoobchodníkům, velkým maloobchodníkům a vývozcům.
Třetí zákon usiluje o usnadnění výroby, pohybu a distribuce zemědělských produktů, a to cestou odstranění stávajících omezení.
  |
Covid v Indii postupuje překvapivě pomalu. Hranice deseti milionů nakažených oproti odhadům pozdě |
Zatímco ekonomové již dlouho uznávají potřebu reformovat zemědělskou politiku v Indii, probíhající protesty možná daleko více souvisí s tím, jakým způsobem byly nové zákony schváleny.
Jak uvádí server Foreign Policy, zmíněné návrhy prošly díky parlamentní většině vládnoucí strany Indické lidové strany (BJP). Avšak bez konzultace se zástupci klíčových účastníků, například zemědělských odborů.
Přijetí legislativy také neslo všechny charakteristické znaky způsobu vlády premiéra Naréndry Módího – od nepovedené politiky demonetizace v roce 2016 přes ukvapené zavedení daně ze zboží a služeb v roce 2017 až po letošní celonárodní lockdown, který byl oznámen pouhé čtyři hodiny před spuštěním.
Banální jiskra konfliktu. Vztahy mezi Indií a Čínou může zhoršit zvýšení oficiální výšky Mount Everestu |
Dosavadní zemědělská politika v Indii je pozůstatkem 60. let, kdy byla země chudá a výnosy nejisté. Tehdy byly zavedeny politiky, jejichž hlavním cílem byla potravinová bezpečnost. Zatímco tento soubor zákonů umožňoval Indii dosáhnout do 80. let pokroku v produkci potravin, sektor zemědělství začal trpět poklesem veřejných investic, nedostatkem marketingových alternativ a stagnujícími příjmy venkova.
Téměř každý – včetně samotných zemědělců – souhlasí s tím, že indická zemědělská politika se musí změnit; o podrobnostech těchto reforem však v zemi panuje jen malá shoda.
Nejednotný systém
Na počátku dvacátých let 20. století tehdejší indická vláda vyzvala jednotlivé indické státy, aby navrhovaly a prováděly reformy, ale každý stát přijal pouze postupné politické změny, které nepoškodily klíčové zájmy státu. Výsledkem je, že v celé zemi neexistují jednotné zásady a zákony. Zdánlivě byly zákony, které indický parlament přijal v září, navrženy tak, aby omezily regulační zásahy vlády, napravily zmíněnou nejednotnost a vytvořily celonárodní politiku.
Záměrem bylo též usnadnit vstup soukromých investic – domácích i zahraničních – do indického zemědělského sektoru. Zákony slibují, že zemědělcům poskytnou více svobody mimo trhy určené státem a soukromým obchodníkům přesun, distribuci a export zemědělských produktů.
Indie zaznamenala globální rekordní přírůstek nakažených, počet nemocných stoupl o 90 tisíc |
Farmáři se však bojí z několika důvodů. Více než 85 procent indických farmářů vlastní farmy menší než tři akry (1,2 hektaru). Tito zemědělci se většinou zabývají obživou a prodávají své přebytky soukromým obchodníkům, jsou-li k dispozici. Průměrný příjem zemědělců zároveň zůstává nízký, jen něco málo přes tisíc dolarů ročně, což je činí velmi citlivými na výkyvy trhu.
Ačkoliv v této skupině zemědělců existují velké rozdíly, je dle Foreign Policy nepravděpodobné, že jim přijdou nové předpisy, které vláda oznámila, vhod. Minulé zkušenosti s reformou z indických států ukázaly, že malí farmáři mají prospěch pouze z dobře promyšlených reforem stávající infrastruktury, nikoli z úplného uvolnění, kterou navrhují nové zákony.
Vládou jmenovaný výbor Dalwai, který zveřejnil svou závěrečnou zprávu v roce 2018, doporučil, aby vláda radikálně změnila zaměření zemědělské politiky. Novým cílem má být zemědělství zaměřené na poptávku a založené na tržních vztazích. Takový přístup by dál snížil veřejné investice do zemědělského sektoru.
Zemědělci se však obávají, že taková změna zemědělské politiky spolu s rostoucí mocí velkých korporací by vedly ke ztrátě jejich půdy i obživy.
