Silnici vedoucí z mezinárodního letiště Rádžíva Gándhího v indickém Hajdarábádu do předměstí zvaného kvůli množství technologických firem v něm Cyberabad lemují čerstvě dokončené nebo ještě rozestavěné bytové domy. Ceny bytů ve výškových budovách zde za rok stouply o sedmnáct procent a poptávka ze strany místní střední třídy je pořád vysoká.
Na český trh se mají příští rok dostat motocykly Jawa z Indie. Tam je o ně obrovský zájem |
„Hajdarábád je jedno z nejlepších měst pro život a byznys v Indii,“ říká Kishore Gopalakrishnan, generální ředitel letiště. „Přispívá k tomu příjemné klima, relativně čistý vzduch a velké investice místní vlády do infrastruktury,“ vysvětluje. Jeho slova potvrzuje statistika: domácí produkt téměř sedmimilionové metropole loni stoupl skoro o 9 procent, zatímco stát Telangana, jehož je hlavním městem, vzrostl dokonce o závratných 15 procent. Jaký je zdroj prosperity, napovídá dlouhý seznam zde zastoupených světových gigantů z oblasti IT (např. Microsoft, Qualcomm, Infosys či Amazon), bankovnictví (Citibank, Bank of America, Deutche Bank či BNP Paribas) nebo farmacie (Novartis, Astra Zeneca, Sanofi).
Jak zaměstnat jednu Austrálii ročně
Rychle rostoucí ekonomika Hajdarábádu je ale v současné Indii spíše výjimkou. Tempo růstu hrubého domácího produktu celé země ke konci třetího čtvrtletí kleslo na 4,5 procenta oproti sedmi procentům před rokem. Je to nejnižší hodnota od roku 2013.
Mnoha jiným zemím by taková čísla bohatě stačila, nikoli však Indii. „Populační růst znamená, že každý rok musí indický trh práce absorbovat tolik nových lidí, kolik je obyvatel Austrálie (přes 25 milionů, pozn. red.). A k tomu zdejší ekonomika potřebuje růst o sedm procent ročně,“ vysvětluje Rajendra Srivastava, děkan prestižní Indian Business School. Kdyby navíc chtěla dohánět ekonomiku dalšího asijského gigantu Číny, musela by přidat ještě víc.
‚Indie směřuje ke katastrofě.‘ Hinduističtí nacionalisté mají polovojenské jednotky, chtějí náboženský stát |
Indická centrální banka ve své čerstvé prognóze ovšem odhaduje růst na rok 2020 jenom na pět procent. Zpomalení ekonomiky znamená zvyšování nezaměstnanosti a především nejistoty, což se promítá do nižší spotřeby. Například prodeje osobních aut ke konci září klesly meziročně o 32 procent. Obavy vzbuzuje i situace na realitním trhu, kde se otevřeně mluví o bublině, která brzy splaskne. To by podle nejhoršího scénáře dopadlo na poskytovatele půjček a následně na celý finanční sektor.
Vláda premiéra Naréndry Módího z nacionalistické hinduistické lidové strany BJP nejdříve znepokojivé signály bagatelizovala. Hrály v tom roli květnové volby, které Módí nakonec přesvědčivě vyhrál.
Jeho nová vláda pak na realitu ekonomického ochlazení musela zareagovat: snížila podnikovou daň ze 30 na 22 procent (15 pro nové podniky ve výrobních odvětvích) a odvolala zvýšení daní pro zahraniční investory.
Tím chce mimo jiné těžit z americko-čínské obchodní války a přilákat výrobce telefonů a počítačů jako je americký Apple. Indická vláda začala také reformovat pracovní právo a zřejmě sáhne i ke snížení daně z příjmů s cílem povzbudit Indy, aby začali více utrácet.
Nechtěné dopady reforem
Paradoxem současných ekonomických potíží Indie je skutečnost, že jsou minimálně zčásti způsobeny reformami, za které premiér Módí sklízel uznání ekonomů. První z nich byla překvapivá demonetizace z listopadu 2016. Tehdy centrální banka stáhla z oběhu velké bankovky a nahradila je novými. Výměna proběhla sice v kurzu jedna ku jedné, ale hotovost musela projít bankovním systémem. Cílem opatření bylo zachytit černé peníze pocházející z kriminální činnosti, omezit korupci a ztížit financování terorismu. Celá operace měla také napomoci rozšíření platebních karet a plateb pomocí mobilů.
„Indická ekonomika je ale velmi složitá a každé opatření má spoustu vedlejších efektů, které se těžko odhadují dopředu,“ říká děkan Srivastava. Výměna peněz trvala zvláště v zemědělských oblastech země příliš dlouho, což vedlo k zpoždění osevů a následně k nižší úrodě. Nepříznivě zasáhla také prodeje nemovitostí a další odvětví, která tradičně využívají aspoň zčásti platby v hotovosti.
K tomu se přidaly dopady další revoluční reformy: od 1. ledna 2017 vstoupila v účinnost jednotná nepřímá daň ze zboží a služeb GST (obdoba DPH, pozn. red.), která nahradila množství daní a cel, jež uvalovala jak centrální vláda, tak vlády jednotlivých svazových států.
Tento krok podle hesla „jedna země, jeden trh, jedna daň“ má v dlouhodobé perspektivě byznysu ušetřit administrativní náklady a čas. Krátkodobě však vedl k výpadkům ve výběru daní. A opět se dostavily nečekané vedlejší efekty. „Dramaticky se například propadl prodej kamionů. Proč? Protože dříve kamiony ztrácely čas čekáním na hranicích mezi státy kvůli odlišným daním.
Teď jedou bez zastavení a dopravci zjistili, že nepotřebují tolik kamionů. Prodejci a výrobci následně zaplakali nad výdělkem,“ uvádí příklad děkan Srivastava.
Více mobilů než toalet
Ekonomické vyhlídky země, která podle OSN během příští dekády předběhne v počtu obyvatel Čínu, hodně závisí na politice centrální vlády. Premiér Módí má sice pověst ekonomicky kompetentního reformátora, ale také nacionalistického populisty. V letošním volebním roce se projevovala výrazněji spíše jeho druhá stránka. To, jestli se v následujícím období dostane ke slovu opět jeho stránka reformátora, ovlivní osudy více než miliardy lidí. Zvláště to platí pro venkovské oblasti, kde stále žijí skoro tři čtvrtiny Indů (pro srovnání: v Číně je to 41 procent). Přestože se v poslední dekádě podařilo dostat z chudoby stovky milionů lidí, další stovky milionů v ní žijí nadále.
Na venkově se přitom střetává moderní doba se zaostalostí. „V Indii je více lidí s mobilním telefonem než s přístupem k toaletě,“ popisuje místní specifika ředitel think tanku Observer Research Foundation (ORF) v Dillí Kanchan Gupta. Naráží tím na jeden z největších sociálních programů indické vlády: dotace na záchody. Ještě před pěti lety polovina obyvatel země, tj. zhruba 600 milionů lidí, neměla doma záchod a vykonávala fyziologické potřeby v přírodě. V říjnu premiér Módí oznámil, že díky vybudovaným 100 milionům záchodů je tomu konec. I když kritici zpochybňují vládní čísla, budování toalet se stalo symbolem boje s chudobou. Dostalo se i do Bollywoodu. „Toaleta: Příběh lásky“ je název divácky velmi úspěšného filmu o útrapách novomanželky, která zjistí, že v domě jejího chotě chybí toaleta. Po četných dobrodružstvích donutí svou novou rodinu, aby záchod postavila. Happy end je dokonán, když v celé vesnici jejich příkladu následují další domácnosti.
Dotace na záchody nejsou zdaleka jediným sociálním programem indické vlády, který by měl zlepšit úděl venkovanů. Velký ohlas mají aktuálně dotace na plynové bomby, které by měly v domácnostech nahradit dřevo, a tím mimo jiné napomoct zlepšení kvality ovzduší. Financování těchto rozsáhlých projektů ovšem závisí na celkové ekonomické kondici země. Indové věří, že se stávající potíže podaří překonat a – stejně jako v bollywoodském filmu – vše dobře dopadne. „Nynější zpomalení je krátkodobou cenou za reformy, v dlouhodobém plánu má indická ekonomika velký potenciál růstu,“ shrnuje Kanchan Gupta.
