Třicetiletá doktorandka Ahoo Daryaei se v sobotu na začátku listopadu prochází po kampusu Islámské univerzity Azad v Teheránu. To by ani v Íránu, jemuž svrchovaně vládne bigotní náboženský vůdce Sajjid Alí Chameneí, ještě nebylo považováno za nic neobvyklého. Jenže studentka si jako symbol vzdoru předtím sundala svůj hidžáb a před očima vyděšených a zahalených žen se ukázala pouze ve spodním prádle.
Za to jí neminul bryskní zásah jednotky náboženské policie. Strážníci ji při zatýkání doslova smetli. Z videa, které během týdne obletělo svět, je také patrné, že mladé ženě policisté při zatýkání praštili hlavou o kapotu auta a následně i o betonový sloup. Hned poté jí zavřeli do služební dodávky a odvezli.
„Náboženská policie není sama o sobě špatná. Klidně byste ji mohli zavést i v Evropě. Dohlížela by na veřejnost a všichni by se cítili solidárněji.“
FarhadStudent z Íránu
O studentce íránské literatury, která se díky svému činu stala novým symbolem vzdoru proti represivnímu režimu, nejsou od doby jejího zadržení známy žádné konkrétní informace. Policejní úřad pouze oficiálně oznámil, že žena je psychicky labilní a ve vazbě ji musejí navštěvovat psychiatři.
Podle vedení univerzity, jež do kampusu náboženskou policii přivolalo, doktorandka trpí dlouhodobými psychickými problémy. To ale dementovali někteří studenti i svědkové ženina zadržení.
„Po neslušném činu studentky na oddělení vědy a výzkumu jsme přivolali donucovací orgány,“ uvedl prostřednictvím sítě X Amir Mahdžúb, univerzitní prorektor pro styk s veřejností. „Na policejní stanici se zjistilo, že byla pod silným psychickým tlakem a má duševní poruchu,“ doplnil bezprostředně poté Mahdžúb a potvrdil, že žena se nachází ve vězení.
Podle studentů, kteří byli svědky zatčení, se ale mladá žena nechovala nijak psychoticky. Přivolaná mravnostní policie jí nejdříve vytkla, že špatně nosí hidžáb a je jí vidět několik pramínků vlasů. Studentka si to nenechala líbit a začala se s policisty hádat.
Strážníci se podle svědků k ženě chovali tak brutálně, že jí část tradičního roucha sami roztrhali. Až poté si cáry hábitu na protest sundala.
Pro řadu zahraničních neziskových organizací, které bojují za práva v Íránu, se již žena stala novou revolucionářkou. „Íránské úřady musí okamžitě a bezpodmínečně propustit univerzitní studentku, která byla násilně zadržena 2. listopadu poté, co si svlékla šaty na protest proti hrubému prosazování povinného zahalování,“ uvedla například organizace Amnesty Iran se sídlem v Londýně.
Zatímco mimo Blízký východ je studentka již takřka mučednicí, mezi Íránci panuje na její čin zcela jiný pohled. Diametrálně se liší i jejich pohled na aktivity náboženské policie.
„Upřímně to vnímám jako zbytečnou provokaci. Každý v Íránu ví, že hidžáb je náboženský a tím pádem i politický symbol. Není to nic nepohodlného a nikdo neřeší, zda to ženy nosí i doma či v soukromí,“ sdělil redaktorovi iDNES.cz Abed H., který studuje robotiku v Maďarsku a po studiích plánuje návrat zpět do Íránu.
Shoduje se s ním i jeho pětadvacetiletý kamarád Farhad N., oba na sebe přiznají, že pocházejí z bohatších vrstev a žijí v íránském hlavním městě Teheránu. Podle Farhada ženy, které v Íránu odmítají hidžáb, často trpí psychickými problémy. „Nemyslím si, že někdo normální by udělal to, co ona, a jen tak se svlékl uprostřed kampusu univerzity. Mohla to řešit mnohem rozumněji,“ prohlašuje.
Za pravdu jim koneckonců dává i íránské právo, které jednoznačně kopíruje náboženské zásady šaría. Podle trestního zákoníku je sundání hidžábu považováno za trestný čin, jenž vyžaduje zásah speciálně proškolené policie. Jakmile se tedy tak stane, na scénu nastoupí náboženské jednotky.
Ženy v černých čádorech vše vidí
Povinnost nosit hidžáb v Íránu platí už od islámské revoluce z roku 1979. V začátcích na ženy dohlíželi příslušníci občanských výborů islámské revoluce. Z větší části je tvořili dobrovolníci z řad civilistů. Až v roce 2006 se náboženská policie stala oficiální institucí, která spadá pod takzvané mravnostní hlídky.
Tyto jednotky jsou přitom pro vládnoucí režim zásadní již od samého začátku. Podle svých norem se totiž zodpovídají pouze nejvyššímu náboženskému vůdci. Zatímco policii oficiálně zaštiťuje íránské ministerstvo vnitra.
Mužští příslušníci nosí charakteristické tmavě zelené uniformy a ženy v jejich řadách slouží oblečené v černých čádorech, tedy úboru, který zakrývá hlavu kromě obličeje a celé tělo až po kotníky. Právě ženské členky mají v jednotce specifickou roli.
Členky íránské náboženské policie v Teheránu (9. listopadu 2024)
Jejich hlavním úkolem je sledovat místa, kde se standardně nachází mnoho lidí. Jakmile si všimnou jakéhokoliv náboženského prohřešku, dotyčnou osobu na to upozorní. Pokud neposlechne, do akce nastoupí mužské jednotky, jež islámského hříšníka zatknou a bez skrupulí odvezou do vazby.
Kromě nošení šátků na veřejnosti mezi další úkoly policie patří i dohled nad dodržováním obecných islámských pravidel, která se musí na veřejnosti dodržovat.
Moc náboženské policie byla v Íránu po desetiletí zcela neomezená. Až do roku 2022, kdy odstartovala nebývalé protesty smrt dvaadvacetileté Mahsy Amíníové. Íránská náboženská policie ji zatkla proto, že měla prý špatně nasazený hidžáb. Později policie oznámila, že mladá žena ve vazbě utrpěla infarkt a skončila v nemocnici, kde i zemřela.
Klerikální režim opírající se o masivní bezpečnostní aparát na demonstranty reagoval tvrdým protiútokem. Během protestů zemřelo přes pět set lidí, přibližně 20 tisíc bylo zatčeno. Lidskoprávní organizace ještě na jaře roku 2023 zaznamenaly nárůst poprav, které se v Íránu vykonávají veřejným oběšením na jeřábu.
Chaotické protesty, ze kterých nikdy nevzešel žádný opoziční vůdce, časem utichly.
Po rozsáhlých demonstracích vláda nasadila proreformní tvář a prostřednictvím generálního prokurátora Mohammada Džafara Montazerího oznámila zrušení mravnostních jednotek. Vládnoucí duchovní to ale vydrželi sotva pár měsíců a krátce po oznámení už pracovali na jejich tichém znovuzavedení.
Je paradoxní, že zatímco během protestů ženy sundavaly hidžáby a rebelující mladíci strhávali na ulicích turbany duchovním, po skončení protestů se vše vrátilo do starého zkostnatělého soukolí. Jako kdyby se žádná revolta proti režimu ani neudála.
Irán tak je i po krvavých občanských nepokojích dodnes zemí, kde se ženy bez povinné pokrývky hlavy nedočkají ošetření u lékaře či obsloužení v bance a kde jsou bezpečnostní kamery schopny je na každém kroku identifikovat pomocí technologie pro rozpoznávání obličeje. Právě k tomuto systému mají přístup i členové mravnostní policie.
Strašák jménem Izrael
Podle Íránců, které oslovila redakce iDNES.cz, se náboženská policie vrátila k moci hlavně kvůli Izraeli. „Spousta věcí se mi na naší vládě nelíbí, ale Izrael chce zničit náš národ. Policie je zpět, aby chránila naše zvyky. Před revolucí to na fotkách možná vypadá lépe než teď, ale spousta věci u nás tehdy nefungovala,“ popisuje student Abed a dodává, že mnoho lidí, kteří se dříve účastnili protestů, nyní přísně konzervativní šíitský režim podporují, protože je k tomu nutí strach z Izraele.
„Náboženská policie není sama o sobě špatná. Klidně byste ji mohli zavést i v Evropě. Dohlížela by na veřejnost a všichni by se cítili solidárněji,“ podotýká Farhad, zatímco Abed na jeho slova přikyvuje.
Oba dva zároveň považují protesty z roku 2022 za „zbytečné a chaotické krveprolití, které vůbec nic nevyřešilo“.
Podle českého politologa a odborníka na Blízký východ Emila Aslana se Írán, podobně jako Rusko, materiálně i ideologicky připravuje na dlouhou válku. „Přímo z Íránu máme informace o tom, že veškeré složky tamního režimu utužují kontrolu nad svými občany kvůli konfliktu s Izraelem,“ vysvětluje.
Aslan zároveň podotýká, že íránské vládnoucí kruhy jsou sice v těchto snahách zatím jen na začátku, ale díky absenci silnější opozice se podle jeho odhadů nesetkají s žádným větším odporem. „Svoji moc ještě zcela nezvýšily, ale lze to i kvůli izraelské hrozbě v brzké době očekávat,“ uvedl.
2. října 2024 |
