Islamismus není lord Voldemort. Nesmíme o něm mlčet, říká expert na boj proti terorismu

LN: V červenci pronesl premiér David Cameron zásadní projev o boji proti extremismu. Mluvil o tom, že by se stát měl soustředit na vzdělávací zařízení, jako jsou školy a univerzity. Chyběly mi tam ale mešity...
Projev Davida Camerona jsme sami částečně psali. Ne všechno, co jsme chtěli, se tam dostalo, ale značná část ano. Máme teď konečně západního vůdce, který se nebojí problém pojmenovat. Barack Obama před několika měsíci ve svém projevu mluvil o ideologii zla, zapomněl ale zmínit, co to je. Je to trošku jako lord Voldemort z Harryho Pottera, který také neměl být jmenován. Pokud problém nepojmenujete, jak mu můžete čelit? Cameron problém identifikoval a oddělil islamismus jako politickou ideologii od náboženství islámu.

Druhá důležitá věc je, že v posledních pěti letech jsme měli v Británii pouze poloviční strategii – když byl někdo identifikovaný jako extremista, tak se zasáhlo. Co se naopak nedělalo, je budování odolnosti muslimské komunity. O to se nyní snaží David Cameron a o tom by měla být nová strategie, doufejme, že už v říjnu. Pokouší se oddělit represi od prevence.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Mešity opravdu nezmínil, ale udělala to už dříve ministryně vnitra. Ať už se nám to líbí, nebo ne, tvrzení, že ISIL (bývalá zkratka pro tzv. Islámský stát, pozn. red.) nemá nic společného s islámem, není pravdivé. S islámem to má co do činění, je to jedna z jeho interpretací. Jedna z mnoha, kterou se rozhodli využít. Řešení, které musí politici zvolit, je částečně intelektuální, ideologické, emocionální, sociální i duchovní. A mešity by v tom měly hrát obrovskou roli.

LN: Co to znamená pro muslimy samotné?
Pokud máme na mnoha místech v Británii, ale i celém světě, mešity financované Saúdskou Arábií, které šíří tvrdě salafistickou ideologii, vytváří se tak snadno islamistické platformy šířící nenávistnou ideologii. My muslimové bychom se na sebe měli podívat a odsoudit ty interpretace islámu, které přikazují zabíjení odpadlíků od víry, kamenování za nevěru atd. Osmané se už těchto zákonů zbavili v 19. století, ale lidé šířící salafismus je nám přinášejí zpátky. Nemyslím, že by státy měly určovat, jak mají být praktikována náboženství, to musíme udělat my sami.

LN: Zmínil jste šíření salafismu ze Saúdské Arábie. Není už čas si o tom se saúdskoarabským královstvím tvrdě promluvit?
Bývalý král Abdalláh nebyl salafista a snažil se v zemi prosadit některé reformy. Dělal to dost pomalu a myslím, že země na to nebyla připravená. Nový král Salmán se ale k salafismu vrátil. Problém je v tom, že na jednu stranu jsme proti všemu, co ISIS prosazuje, proti všem jejich zákonům, Saúdská Arábie ale na druhé straně běžně zabíjí lidi kvůli rouhání. Potřebujeme k ní zaujmout tvrdší přístup. Neříkám, že nutně vojenský, ale diplomaticky tvrdší. Za prvé proto, aby se Saúdská Arábie otevřela volnému trhu pluralistických a náboženských hodnot, za druhé proto, aby přestala šířit svoji teologii do celého světa. My, Západ, na ně potřebujeme vyvinout větší tlak.

LN: Cameron věnoval část svého projevu i internetu, který mnohdy slouží k šíření džihádismu. Jak by měla vypadat spolupráce s internetovými firmami?
Na internet člověk nechodí proto, aby si koupil boty nebo batoh, aby se stal džihádistou. Hledá kontakt, nebo si někdo najde jeho. Loni jsme na toto téma dělali studii nazvanou Jihad Trending, kde jsme analyzovali džihádistické weby v Británii a Francii v určitém časovém období. Zjistili jsme, že drtivá většina, asi 99,8 procenta lidí, kteří se stanou džihádisty, má nějaký kontakt. Internet je jen prostředník.

Když odcházeli mladí lidé za džihádem do Afghánistánu, šlo obvykle o skupinu ve věku 25 až 35 let. Teď je typický věk mladých ze Západu, kteří se připojují k ISIL v Sýrii a Iráku, mezi 14 a 25 lety – a to je způsobeno internetem.

Od vášně k vulgárním výhrůžkám. Novinářka navázala vztah s nebezpečným velitelem Islámského státu

Firmy provozující sociální média jsou komerční subjekty a uznávají, že nesou část odpovědnosti a měly by dělat více. My po nich teď chceme, aby uzavíraly určité weby nebo twitterové účty. Zatím ale nejsou připravené na to, co od nich očekává vláda a veřejnost – zasáhnout proti webům, i když přímo nepřekračují zákon o svobodě slova. Velmi úzce spolupracujeme například s Facebookem nebo Twitterem. S uzavíráním problematických webů a twitterových účtů je ale problém – sotva jeden uzavřete, během několika hodin vznikne další. Zrovna nedávno zahynul v Sýrii muž, který si říkal abú al-Britany nebo nějak podobně a vyhrožoval členům našeho think tanku smrtí. Vyzýval k únosům a zabíjení našich lidí. Než zemřel, stihl založit 37 twitterových účtů. Jakmile založil nový, měl 5000 odběratelů.

Potřebujeme také vytvořit online aktivismus, do něhož by internetové společnosti vložily své peníze a který by zaplavil internet. Podívejte se na to z perspektivy občanské společnosti – internet by měl být zavalen příspěvky stejně jako v případě boje proti rasismu nebo za práva gayů.

LN: Evropa je uprostřed uprchlické krize. Takzvaný Islámský stát vyhrožoval, že propašuje své bojovníky mezi běženci. Chce jen vyvolat strach, nebo jde o reálné riziko?
Řeknu vám dva úhly pohledu – jeden vychází z mého srdce, druhý z hlavy. Snímky, které jsme včera viděli (fotografie utopeného syrského chlapce na pláži, pozn. red.) nemůžu dostat ze své mysli. Srdce mi říká, že ve chvíli, kdy tyto lidské bytosti prchají z válečné oblasti a hledají útočiště před brutalitou ISIL, bychom měli dělat více. Potřebujeme jednotnou odpověď Evropské unie. Víc by měla dělat každá členská země včetně Británie.

Moje hlava a expertizy z posledních 12 let mi ale říkají, že mezi nimi může být jisté velmi malé procento členů ISIL, nebo jejich sympatizantů nebo dětí, jejichž rodiče jsou sympatizanty, kteří přijdou do Evropy. Se schengenskými vízy tu pak mohou volně cestovat, jako ten muž, který přicestoval z Francie do Belgie, aby střílel v židovském muzeu. Zadržen byl čistě jen díky náhodě. To procento může být opravdu minimální, ale i tak stačí opravdu málo lidí, aby zahájili teror. Na Charlie Hebdo zaútočili jen dva lidé a podívejte se, jaký to mělo efekt nejen na Francii, ale i na celou Evropu. Potřebovali bychom hlubší spolupráci. Nemyslím si, že zpravodajské služby v jednotlivých členských zemích spolupracují na optimální úrovni.

LN: Tím už mi částečně odpovídáte na další otázku – jestli Evropa nepotřebuje společný postup k boji s extremismem. Zpravodajci sice spolupracují, zákony jsou ale různé a to, co je trestné ve Francii, může být legální v Británii a naopak...
Pokud máme evropské zákony na všechno včetně toho, jak velké má mít balení cukru, proč nemáme na tohle? Pokud bychom měli, byla by to výhra, my jednotnou evropskou odpověď skutečně potřebujeme. To ale není jediný problém. K boji proti terorismu je totiž potřeba přistupovat ze dvou perspektiv. Podle té ostřejší je potřeba zakročit u někoho, o kom zjistíte, že sympatizuje s teroristy. Pokud překročí zákon, zavřeme ho. V mnoha zemích EU je to ale jinak a pokud ten člověk nepřekročí zákon, nic se neděje. V Británii na to máme „deradikalizační program“, na němž se náš think tank Quilliam podílí. Mají ho i v Německu nebo v Dánsku, v jiných zemích ale ne. Kdyby třeba Francie měla takovýto program, nedávný útok na továrnu, kdy útočník najížděl na plynové bomby, by se možná nestal.

Zradikalizovaných lidí je jen velmi málo, existuje ale velké množství těch, kteří by se potenciálně mohli zradikalizovat. Au nich potřebujeme jemnější ideologický přístup k boji proti terorismu, o němž mluvil David Cameron. Má ho Česká republika? Jestli ne, bude ho v budoucnu potřebovat. Se schengenskými vízy je snadné se pohybovat po Evropě a k útoku může dojít kdekoliv.

LN: Když mluvíme o přístupu k radikálům vracejícím se ze Sýrie, jak hodnotíte ten skandinávský? Ve Švédsku k nim přistupují s pochopením, snaží se jim sehnat práci či bydlení...
Dříve už to zkoušela Saúdská Arábie a nefungovalo to. Sám jsem se na to byl v roce 2007 podívat. Odsouzeným tehdy dávali domy, vzdělání, oženili je. Většina z nich je přitom nyní v Iráku nebo Sýrii. Když navíc přijmeme tento přístup, nijak je nezastrašíme. Kdybych byl ve Skandinávii a chtěl odjet do Sýrie a pak se vrátit, nic by mě nezastavilo. Věděl bych, že když se vrátím, čeká mě tam skvělý program. Skandinávské země mají přitom v Evropě vůbec největší problémy, procento radikálů na muslimskou populaci je ale největší ve Skandinávii. Musejí dělat něco špatně.

Od Harryho Pottera k džihádu: příběh verbířky Islámského státu

LN: V britském parlamentu nedávno analytička Havlicek odhalila zprávu o radikalizaci britských muslimských dívek. Zaznělo tam, že vyhledávají praktikující chlapce a že je pro ně džihád jistou formou emancipace, osvobozením se od rodiny a západní společnosti, která jim nerozumí...
Podívejme se na ty tři dívky, které utekly z Londýna do Sýrie. Jedna z nich se jmenuje Amira Abbas. Bylo jí 15 let, dnes je jí 16 a je vdaná. Její otec plakal a prosil svoji dceru, aby se vrátila. Věřím, že by si to opravdu přál. Kvůli odchodu dcery obviňoval vládu, policii, každého. O čtyři měsíce později se objevilo video, na němž byl se svou tehdy 13letou dcerou u radikálního klerika, který byl později zatčen a jeho skupina zakázána. Na tom shromáždění lidé pálili americké vlajky a nesli v rukách černé vlajky ISIL. To on vytvořil základ pro její pozdější radikalizaci.

LN: Minulý týden jsem se vrátil z dovolené. Na letišti jsem musel odložit boty i vyhodit lahev s vodou. Je to pořád tak nezbytné? V tomto ohledu se mi zdá, že teroristé zvítězili...
Vzpomínám si, že jsem jel také z dovolené, bylo to v době, kdy bylo dětem okolo 16, 18 let. Vzali si nás stranou, prohledávali nás a mě to trochu naštvalo. Měli jsme před sebou další let a dlouhou cestu. Moje žena mi ale řekla: „Proč se rozčiluješ? Víš přece, že ty, já i naše děti jsme v pořádku. Chci ale, aby byl každý prověřen a aby bylo vyloučeno i to nejmenší procento šance, že se něco stane.“ Teroristé nezvítězili, protože stále létáme. Pravda, trochu se zpožděním, nemůžeme si vzít na palubu vodu nebo parfémy, to všechno je ale jen nepříjemnost. A tu jsem pro zajištění bezpečnosti ochoten podstoupit.