Nudistické „osvícení“ postihlo Itala Sergia Cossu v roce 1972, kdy jako šestnáctiletý utíkal z domova. Vydal se tehdy rovnou do obce Santa Teresa Gallura na severu ostrova, jejíž divoké a panenské pobřeží bylo tehdy mekkou hippies z celé Evropy. Informaci přinesl britský portál The Guardian.
„Byla to moje vůbec první samostatná dovolená bez rodiny v životě,“ vzpomíná Ital. Pocit nesmírného spojení s přírodou bylo tehdy to, co cítil, protože na plážích tehdy plavky nikdo nenosil. Nahota nebyla tabu. Paradoxně pak naturismus začal ustupovat v 90. letech, kdy se naopak rozmáhaly posilovny a tělocvičny, v nichž lidé propadli kultu budování krásných těl. „V posledních dvaceti letech však nudismus zažívá renesanci,“ dodává Ital.
Cossu je jedním z členů italské nudistické asociace jménem Anita. Ta se snaží využít vlny zájmu o hnutí a spolupracuje s místními úřady na Sardinii. Jejím cílem je, aby se z tohoto středomořského ostrova stal ráj nudistické turistiky.
Dvacet milionů naháčů
Nudistické pláže existují v Itálii již desítky let. Zákon zavedený v roce 2017 umožnil jednotlivým italským regionům vyhrazovat úseky pobřeží pro naturisty, v současnosti je v zemi i na jejích ostrovech celkem sedmnáct oficiálních nudistických pláží. Zatím vede Toskánsko s pěti, ale Sardinie doufá, že mu titul ukradne. Ostrov nejenže plánuje rozšířit svůj seznam o tři další oficiální naturistické pláže, ale dokonce plánuje vybudovat naturistické hotely, turistické stezky a dokonce celou nudistickou vesnici. Region chce přilákat turisty za každou cenu. V současné době je v Itálii odhadem 50 000 naturistů, v celé Evropě se číslo odhaduje až na 20 milionů.
Také Luigi Tedeschi, starosta San Vero Milis, malého městečka na středozápadním pobřeží Sardinie, patří k těm, kteří se zapojili do projektu. Část tříkilometrového úseku zlatavé písečné pláže s dunami a borovým lesem v květnu vyhlásil oficiálním nudistickým místem. „V místních hospodách jsme se setkali s několika úšklebky, ale jinak jsme měli celkem podporu,“ říká s úsměvem. „Je mi pětašedesát let a pamatuji doby, kdy byla nahota na pláži úplně normální,“ dodává starosta. Podle jeho slov naturisté místní pláž využívali už dříve, jediné, co úřady udělaly, je, že pláž začala fungovat oficiálně.
„Pokoušíme se rozvíjet oblast s bohatou přírodou pro turistický trh, ale takový, který dbá na její ochranu,“ říká Tedeschi. „Podporovat ty, kteří respektují životní prostředí, je pro nás priorita,“ dodává. A má s tím své zkušenosti. „Kdykoli k nám nudisté přijedou, vždy pláž zanechají čistou,“ říká. Hlavní věcí je podle něj pochopit kulturu naturismu, ne ji vnímat jen jako nahotu. „Sardinie je ráj a tímto směrem bychom se měli všichni ubírat,“ uzavřel Tedeschi.
S nudistou v patách
Ne všichni jsou však z nárůstu naturismu na Sardinii nadšeni. Ostrov je stále ovlivněn silnou konzervativní katolickou kulturou, a to i navzdory klesajícímu počtu věřících pravidelně navštěvujících tamější kostely.
Jednou z katoliček je i Simone Atzeniová, majitelka společnosti Arbus Adventures, která nabízí výlety lodí a pěší túry v okolí pláže Piscinas na západním pobřeží ostrova. Podnikatelka si stěžovala místním úřadům poté, co úřady vyčlenily část tamní běžné pláže pro naháče. Podle jejího názoru by měla být nudistická pláž umístěna mnohem dál od té konvenční. „Respektuji naturisty, ale naturisté musí také respektovat ty, kteří se u vody nechtějí odhalovat,“ říká Atzeniová. „Byla chyba dát jim tuto část pláže, teď jsou nudisté na očích mnoha lidem, kterým se to nelíbí,“ argumentuje Italka.
Atzeniová rovněž nechce, aby se po stezkách mezi stromy procházeli nazí lidé. „Vede tudy i duchovní stezka zvaná Santa Barbara, pojmenovaná po jedné světici, a chodí po ní mnoho věřících. „Také byste asi nechtěli, kdyby vás na ní pronásledovali naháči, že?“ ptá se podnikatelka.
Není to přitom tak dávno, co jste v Itálii při nahém opalování na pláži mohli „vyfasovat“ až dvouměsíční trest odnětí svobody. Mohly za to dva zákony, z nichž jeden pochází z období fašismu a stanovící, že nahota je hanba. Opalování bez plavek na veřejném prostranství tak mohly úřady snadno vyhodnotit jako obscénní jednání. Až rozhodnutí italského nejvyššího soudu z roku 2006 vydláždilo cestu ke změně, že o deset let později byla nahota coby trestný čin ze zákonů vypuštěna. Stále je však možné ji pokutovat.
Naturisté a právníci
„Právě z právních důvodu zaměstnáváme advokáty, kteří nudistům pomáhají,“ říká mluvčí nudistické Anity Giuseppe Ligios. Kdykoli se ocitnou v tísnivé situaci, jsou jim k ruce, protože pokuty za nahotu mohou stále dosáhnout až 10 000 eur (247 000 Kč),“ podotýká Ligios. Podle něj je však nemyslitelné pokutovat někoho tak vysokou částkou za to, že se opaluje nahý na pláži. „Postih vychází z archaických zákonů, které musí začít rozlišovat mezi tím, co je obscénní čin, jako je třeba sex na veřejném prostranství, a co je naopak pouhé opalování bez plavek,“ uzavírá mluvčí naturistů.
Přesto hrozba pokuty nebo rozsudku nijak neodrazuje italské naturisty, z nichž 25 procent tvoří ženy. „Naturismus mi pomohl přijmout své tělo,“ říká Sara Pinnaová, která žije nedaleko pláže Piscinas. „Zejména na ženy se nyní vyvíjí obrovský společenský tlak, aby vypadaly krásně a skrývaly své nedokonalosti,“ podotýká Italka. Ale díky naturismu si konečně podle jejích slov mohou říct: Podívejte, tohle jsem já – takhle vypadají skuteční lidé.
Manžela se jí však na naturistickou víru obrátit nepodařilo. „Stydí se a bojí se, že na pláži narazí na někoho známého. Když jdeme spolu k vodě, já jdu nahá a on má na sobě plavky. Takhle vypadá opravdová svoboda,“ uzavírá podle The Guardianu Italka.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
