Jednak se váha Itálie po odchodu Spojeného království z EU v evropské politice značně zvýšila, dále se mezi možnými kandidáty na obsazení Quirinálského paláce v Římě vyskytuje jeden z nejrespektovanějších evropských politiků: současný premiér Mario Draghi.
Bývalý úspěšný prezident Evropské centrální banky Draghi se stal italským ministerským předsedou loni v únoru na základě široké shody téměř všech významných politických sil a jako od elitního ekonoma se od něj očekával zejména expertní management při alokaci více než 200 miliard eur (v přepočtu více než 5 bilionů korun), které Itálii připadnou z tzv. evropského koronavirového fondu.
V Itálii je jen málo lidí, kteří by Draghiho erudici zpochybňovali – podle názoru mnoha obyvatel má Itálie pod jeho vedením po mnoha letech konečně šanci na skutečnou modernizaci včetně řešení notorických problémů zaostalého italského jihu.
Současný prezident, osmdesátiletý Sergio Mattarella, vícekrát prohlásil, že podruhé kandidovat nehodlá. Mandát italského prezidenta je dlouhý sedm let.
Berlusconi: Jsem nemrava, ale 33 žen za dva měsíce je na mě moc |
Draghi sám se k případné kandidatuře dlouho nevyjadřoval a zájem projevil teprve před Vánocemi. Tím nabyla na významu otázka, kdo by jej v případě úspěchu nahradil na premiérském postu, a volba dostala jasnější kontury v podobě soupeření mezi středolevými stranami a pravicí.
S podporou některých pravicových stran může totiž počítat „enfant terrible“ italské politiky, nezničitelný několikanásobný bývalý premiér Silvio Berlusconi. Pětaosmdesátiletý šéf pravicové strany Vzhůru, Itálie (FI) srší energií a prezidentské křeslo vidí jako vyvrcholení své dlouhé politické kariéry. Na druhou stranu italská média upozorňují, že Berlusconi si svým vyhraněným stylem stačil udělat také mnoho nepřátel, což jeho šanci na úspěch snižuje.
V posledních týdnech se jako o kompromisní kandidátce začalo hovořit o Martě Cartabiaové, která v současném Draghiho kabinetu zastává jako bezpartijní post ministryně spravedlnosti. Jiné schéma představuje Draghi jako nový prezident v tandemu s „technickým“ premiérem či premiérkou – vedle Cartabiaové se v tomto formátu hovoří i o současném ministrovi kultury Dariovi Franceschinim ze středolevé Demokratické strany.
Za běžného provozu nemá sice italský prezident velké pravomoci, nicméně jeho důležitost prudce roste v případě politických krizí – a ty se v Itálii opakují se železnou pravidelností. Hlava státu pak moderuje rozhovory mezi stranami o nové vládě a je to ona, kdo navrhuje nového premiéra.
Volba jako konkláve
Jeden z posledních průzkumů veřejného mínění, provedený na přelomu roku agenturou YouTrend, mírně favorizuje Draghiho, který mezi respondenty nasbíral 17procentní podporu. Berlusconi je druhý, Cartabiaová třetí až čtvrtá.
To je však jen hrubá indikace, neboť všechny úvahy i stranické taktiky může zhatit nepředvídatelný způsob prezidentské volby často připodobňovaný ke hlasování o novém papeži, konkláve. O hlavě státu budou na společných zasedáních totiž rozhodovat poslanci, senátoři a zástupci italských regionů, celkem 1009 mužů a žen. Volba je volná a tajná v nejširším slova smyslu (předem neexistují oficiální kandidáti, každý z volitelů napíše na volební lístek preferované jméno), současně však umožňuje myriádu kuloárních dohod mezi stranami na poslední chvíli.
Berlusconi má koronavirus. Třiaosmdesátiletý magnát se zřejmě nakazil na dovolené na Sardinii |
V prvních třech kolech je ke zvolení potřebná dvoutřetinová většina volitelů. Pokud by ani tři kola nepřinesla rozhodnutí, tak od čtvrtého kola stačí nadpoloviční většina.
Jako jediná jistota se v tuto chvíli jeví datum zahájení hlasování, kterým je na základě včerejšího vyhlášení předsedy dolní komory Roberta Fica (shoda jmen se slovenským expremiérem je náhodná) 24. leden. Není ale jisté, jakou formou se volba uskuteční, v Itálii totiž vrcholí další koronavirová vlna a protipandemická opatření mohou hlasování přinejmenším protáhnout.
