30. března 2019 10:44, aktualizováno  10:54 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Italský student si vybral pro Erasmus netradiční destinaci. Vyrazil do Pásma Gazy

Riccardo se chce specializovat v pohotovostní medicíně. (ilustrační snímek) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Riccardo se chce specializovat v pohotovostní medicíně. (ilustrační snímek) | foto: Reuters

Gaza/Sienna Ital Riccardo Corradini sedící s batohem na zádech na schodech Islámské univerzity v Gaze přitahuje zvědavé pohledy palestinských studentů: je to první Evropan, který se v rámci výměnného studentského programu Erasmus dostal do Pásma Gazy, napsala agentura AFP.

Jeho domovská univerzita v Sienně před rokem oznámila, že některý ze studentů může strávit čtyři měsíce na jedné ze 14 univerzit v této palestinské enklávě. „Nepřemýšlel jsem o tom déle než hodinu,“ vzpomíná student šestého ročníku medicíny, který byl na univerzitní výměně v Palestině už před dvěma lety. O místo v Pásmu Gazy zažádal ale jako jediný.

Pásmo Gazy, kde vládne islamistické hnutí Hamás, se nachází mezi Izraelem, Egyptem a Středozemním mořem. Jeho obyvatele tísní přísná izraelská blokáda, potýkají se s chronickým nedostatkem základních věcí a visí nad nimi hrozba války se sousedním Izraelem. Od roku 2008 zde konflikt vypukl třikrát.

Riccardo Corradini se chce specializovat v oboru pohotovostní chirurgie a při výkonu praxe v Pásmu Gazy čelí situacím, které si dříve nedokázal představit.

„Byl jsem u případů, které nejsou v Itálii či v Evropě běžné. Viděl jsem lidi s poraněním nohou, amputaci u šestnáctiletého chlapce, zranění, jež člověk bohužel spatří jen tady,“ vysvětluje 25letý mladík, který praktikuje ve třech místních nemocnicích.

Od března 2018 zastřelili izraelští vojáci přes 250 Palestinců, zpravidla během pátečních protestů u hraničního plotu. Palestinci těmito demonstracemi chtějí Izrael přinutit k ukončení blokády Pásma Gazy. Tisíce dalších protestujících byly raněny, zhruba stovka musela podstoupit amputaci. Za stejnou dobu byli zabiti dva izraelští vojáci.

Nedávná zpráva vyšetřovací komise OSN přirovnala izraelskou reakci na protesty ke „zločinům proti lidskosti“. Tento závěr Izrael kategoricky odmítl; tvrdí, že má právo bránit své hranice a odpovědnost přičítá Hamásu.

Tři studenti z Pásma Gazy studují v Sienně

O pátcích, kdy do nemocnic v Pásmu Gazy proudí nejvíc raněných z manifestací, Corradini nepraktikuje. Nechce, aby prováděl zákroky, když atmosféru určuje stres a tíseň příbuzných zraněných lidí. „Život tady není samozřejmě jednoduchý,“ říká italský student a popisuje nedostatek zdravotnického vybavení, léků a neustálou nejistotu, kterou místní obyvatelé zakoušejí.

On sám žádné ohrožení nepociťuje. Jakmile prý místní překonají překvapení, „jsou velmi přívětiví“, tvrdí Corradini a s nadšením uvádí jako příklad své hostitele, kteří se k němu „chovají jako ke členu rodiny“.

Ahmad Muhajsin, který má starosti zahraniční vztahy Islamistické univerzity, vidí v Riccardovi Corradinim „ambasadora“ a doufá, že jeho příkladu budou následovat i další studenti. Univerzita uzavřela stovky partnerství po celém světě, zejména v Evropě. Na univerzitě v Sienně tento semestr studují tři studenti z Pásma Gazy. Je to „způsob, jak světu ukázat, že máme výbornou akademickou úroveň“, říká Muhajsin.

Od odjezdu Corradiniho požádali o výměnu v rámci programu Erasmus Plus v Pásmu Gazy nejméně čtyři další italští studenti, řekla agentuře AFP Meri Calvelliová, zaměstnankyně italské neziskové organizace ACS, která se studentskými výměnami pomáhá. „Je důležité pochopit, že v Pásmu Gazy nejsou jenom teroristé a bombové atentáty, ale také normální život,“ myslí si Calvelliová.

Program Erasmus byl spuštěn v roce 1987 a nejprve se omezoval na evropské studenty. Posléze byl překřtěn na Erasmus Plus, rozšířil se a cílí i na další skupiny a geografické oblasti a univerzity mezi sebou uzavírají partnerství. Italská vláda podobně jako další evropské státy považuje hnutí Hamás za teroristickou organizaci a ve výměnách se neangažuje.

Riccardo Corradini doufá, že jeho čtyřměsíční výměna přispěje „malým krokem k míru“. Jeho nejbližší se k jeho výběru nejprve stavěli skepticky, ale nyní jsou na něj hrdí, konstatuje s úsměvem.

ČTK

Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?
Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?

Jsem mámou jedné úžasné holčičky, která si žije ve svém batolecím světě a nic ji netrápí. To však bohužel nemohu úplně říct o sobě, tak jsem se rozhodla se ze svých obav a pochyb aspoň vypsat.