Podle Dennise Citrinowicze, bývalého šéfa íránské sekce v izraelské vojenské rozvědce, je podle všeho Írán ve velkých problémech. Ale nepůjde pouze o krátkosáhlé střety, nýbrž začíná nová válka, při jejímž startu má Izrael velmi navrch. Židovskému státu se podařilo zlikvidovat špičky z íránského bezpečnostního aparátu. Například šéfa letectva Amira Ali Hajizadeha, který měl na svědomí předešlé útoky na Izrael.
Dennis Citrinowicz
|
„Noční útoky proběhly hladce z důvodu, že se na nich pracovalo měsíce, ne-li roky. Izrael ponížil svého soupeře, který se nyní snaží alespoň zabezpečit domácí frontu a poté odpovědět, aby v očích světa znovu získal pošramocenou pověst blízkovýchodní velmoci,“ vysvětluje Citrinowicz pro iDNES.cz.
Útoky mířily mimo jiné na jaderná zařízení, která podle analytika nejsou zdaleka zlikvidovány. „Jaderné zařízeni ve Fordo, stejně jako některé části jaderného programu v Isfahánu a Karadži, nejsou zničeny. Írán teoreticky může vzít obrovské zásoby obohaceného uranu a zítra je obohatit v těchto zařízeních na 90 %,“ vysvětluje. Jejich inženýři byli k jaderné bombě mnohem blíž než kdykoli předtím, proto se Izrael rozhodl jednat.
Z regionálního hlediska jsou všichni proti izraelskému útoku, ale analytik se domnívá, že za zavřenými dveřmi se státy jako Turecko a země Perského zálivu z oslabení Íránu radují. „Turecko jako sunnitská země a jeho hlavní rival má strategický zájem na jeho oslabení.“ S otázkou legitimity útoku je to komplikované, neboť Izrael má kvůli válce v Gaze sníženou mezinárodní podporu. Navíc útočí na zemi, která podepsala Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, zatímco Izrael nikoli.
Dlouhodobé dopady a reakce arabského světa
Bývalá členka Knesetu, bývalá zástupkyně izraelského velvyslance v Egyptě a odbornice na arabský svět Ruth Wasserman Landeová popsala očekávané dlouhodobé dopady a reakce arabského světa.
Ruth Wasserman Landeová
|
Podle Landeové mezi arabskými zeměmi panují obavy. Jejich veřejná prohlášení se mohou lišit od názorů. „Například Egypt, který Írán nenávidí už léta, po 7. říjnu hostil více než dvě vysoce postavené íránské delegace. Důvodem bylo, že se snažili koordinovat zastavení íránské pomoci Somálsku a Hútíům, neboť to ovlivňuje lodní trasy a pašování, což má pro Egypt obrovský finanční a ekonomický dopad.“
Egyptský přístup je podle odbornice „modus vivendi“ – je spojencem USA a dostává od nich peníze, ale zároveň spolupracuje s Čínou a do jisté míry s Íránem, stejně jako s Hamásem, přestože je pro Egypt nepřítelem. Podobně i Spojené arabské emiráty se neřadí mezi spřátelené země íránského režimu, veřejně ale útok Izraele kritizovaly. „Nechtějí totiž, aby se konflikt rozšířil a destabilizoval region,“ vysvětluje Landeová.
Zajímavá je reakce a neschopnost íránských prodloužených rukou, takzvaných proxies. Hnutí Hizballáh se Íránu pravděpodobně mstí. Írán požádal Hizballáh a Hútíe o pomoc. „Hizballáh ale velmi deklarativně odmítl, což může být známkou jeho vlastní nezávislosti a snahy o zotavení po izraelských útocích v Libanonu, kdy jim Írán nepomohl,“ upozorňuje. Hnutí Hamás má momentálně dost svých starostí v Gaze a Hutíové sice volné ruce mají, ale nemají takové prostředky, které by Íránu aktuálně pomohly.
Jeden z nejdůležitějších a přehlížených důsledků, na který Ruth Wasserman Landeová upozorňuje, je potenciální vzestup sunnitského islámského extremismu. Podle ní oslabení šíitského extremismu (v čele s Íránem, Hizballáhem, Hútíi a Hamásem) bezpochyby nevyhnutelně vyvolá ten sunnitský.
Jako klíčové hráče v tomto kontextu zmiňuje Turecko pod vedením Erdogana, který podporuje režim napojený na Muslimské bratrstvo a má silné kontakty v Sýrii. Mluví také o Kataru, který financuje sunnitské extremistické režimy. „Tento analytiky přehlížený posun bude mít strategický dopad na regionální i globální úrovni,“ uzavírá politička a diplomatka Landeová.
