Páté izraelské parlamentní volby od dubna 2019 mají už počtvrté stejný výsledek – výhru Benjamina Netanjahua a jeho strany Likud. Toto vítězství je pro něj o to sladší, že jej dosáhl po předchozím ústupu od vládního kormidla a na pozadí jeho trestního stíhaní.
„Tyto volby potvrdily fakt, že Netanjahu disponuje charismatem, které mu i přes všechny kontroverze kolem jeho osoby zachovává stálý tábor skalních příznivců,“ okomentoval pro Lidovky.cz volby expert na Blízký východ z Mendelovy univerzity Marek Čejka.
Parlamentní volby v Izraeli znovu ovládl Bibi se spojenci, říkají první odhady |
Podle něj lze v Izraeli dlouhodobě sledovat jednoznačnou tendenci posunu k nacionalistické a náboženské pravici a třiasedmdesátilý Netanjahu je jejím vyjádřením ze sekulárně-nacionalistické perspektivy.
Ještě vloni by si přitom na triumf muže známého i pod přezdívkou Bibi vsadil málokdo. V červnu loňského roku byl po 12 letech odstaven od moci a vládu převzala koalice složená z osmi uskupení. V čele stanul jako premiér Naftali Bennett, kterého po půl roce dle koaliční dohody vystřídal Netanjahův největší rival a druhý v současných volbách Jair Lapid.
První premiér země stíhaný za korupci
Loňský červen byl navíc pro Bibiho další ranou poté, co byl v listopadu 2019 obviněn z podvodu, zneužití důvěry a podplácení ve třech případech. Má jít hlavně o ovlivňování vlastníků médií a přijímání štědrých darů výměnou za politické výhody.
Skandál umocnilo i to, že šlo o historicky první případ, kdy byl předseda izraelské vlády trestně stíhán za korupci. Proces začal v květnu 2020 a trvá dodnes. Netanjahuovi hrozí v případě usvědčení z korupce deset let vězení za zneužití důvěry a další tři roky za podvod.
On sám ale vinu popírá. A když bylo letos jasné, že předchozí vládní koalice dovede Izrael kvůli své nestabilitě k předčasným volbám, začal plánovat velký návrat k moci. Léto strávil cestováním po zemi v upravené neprůstřelné dodávce zvané „Bibi bus“, hovořil se stoupenci a snažil se také získat nové příznivce. Podle agentury AP se zaměřoval hlavně na chudší voliče, věřící a obyvatele menších měst, kteří mají tvrdý postoj k Palestincům.
Napsal také autobiografii, jež má vyjít ve druhé polovině listopadu a nese název Bibi: Můj příběh. Jeho nedávná slova o ní jsou s ohledem na nynější výsledky voleb symbolická: „Narodil jsem se rok po založení židovského státu, zasvětil jsem život boji proti silám, které usilují o jeho zničení, a uzavření míru s těmi, kdo tak nečiní. Můj příběh je příběhem tragédie i triumfu, úspěchů i proher, poučení a opatrování blízkých.“
Izraelci opět u voleb. Hlavními tématy jsou návrat trestně stíhaného Netanjahua a ekonomické oživení země |
Netanjahu je rodákem z Tel Avivu a mládí prožil v Jeruzalémě. Už v sedmnácti letech se roku 1967 jako člen elitní vojenské jednotky zúčastnil pro Izrael tolik úspěšné šestidenní války proti Egyptu, Sýrii a Jordánsku. V USA poté vystudoval prestižní univerzitu – Massachusettský technický institut.
Nebezpečí pro Palestince
Během své politické kariéry zastával hned několik ministerských křesel, byl třeba ministrem financí či zahraničí. Premiérem se poprvé stal roku 1996 a vydržel jím tři roky. Na stejný post nastoupil znovu o deset let později a do loňska stál v čele vlády jako nejdéle sloužící premiér v historii státu.
Po celou svou kariéru řešil palestinskou otázku, někdy tvrdšími postupy, jindy mírnějšími. Problémy mu za jeho vlády působili i ultraortodoxní židé tvořící až 12 procent izraelské populace. Ostatně kvůli sporu o výjimku z branné povinnosti právě pro ně se koncem roku 2018 rozpadla jeho podpora v parlamentu, čímž v zemi začala politická krize s přestávkami trvající dodnes.
Netanjahuův politický konec je blíž. Expremiéra dohání vyšetřování korupce a zneužívání pravomocí |
Vyřešit ji Netanjahu chce i s podporou krajně pravicového uskupení zvaného Náboženský sionismus. To skončilo v aktuálních volbách třetí a v jeho čele stojí kontroverzní politici Bezalel Smotrič a Itamar Ben Gvir. Ten patří ke stoupencům Meira Kahaneho, jehož strana Kach vyznávající nadřazenost židovského národa, byla v Izraeli roku 1994 zakázána a ocitla se i a americkém seznamu teroristických organizací.
„To, že se nyní stávají zástupci nábožensko-nacionalistické pravice hlavním politickým proudem je mimořádně nebezpečné nejen pro izraelskou společnost, ale také pro Palestince, kteří důsledky proměn izraelské politiky pocítí velmi silně,“ konstatoval Čejka.