Ze západního břehu Jordánu dojíždí do izraelských měst množství palestinských pracovníků. Ti by měli mít nyní vyhrazen jeden hraniční přechod a nesměli by používat stejné autobusy, jakými cestují izraelští osadníci. Určený hraniční přechod se navíc nachází stranou všech větších obcí.
Nedávný válečný konflikt mezi Izraelem a Palestinou je stále v živé paměti.
Levicová nevládní organizace B’Tselem krok označila za snahu o zavedení rasové segregace. Podle ní nemá s bezpečností nic společného. Podobný zákaz platil v Izraeli naposledy před třemi lety. Vrchní velení izraelských ozbrojených sil ho tehdy zrušilo s odůvodněním, že Palestinci tak jako tak procházejí na hranicích kontrolami a riziko incidentu je tak mizivé.
Osadníci v ohrožení
Židovští osadníci si však dlouhodobě stěžovali, že autobusy jsou přeplněné Palestinci a Izraelci mají strach cestovat s nimi v jednom voze. „Představte si čtyřicet Palestinců, které v autobusu hlídá jeden voják,“ řekla deníku Times of Israel Ilanit Sheikh, která se spolu s desítkami dalších osadníků v září účastnila protestů proto společným autobusům.
PSALI JSME: |
Mluvčí Výboru samařských osadníků Ofer Inbar prohlásil, že „Palestinci z autobusů postupně vyhnali Izraelce, pro které byla tato služba původně zřízena. Lidé mají strach cestovat společně se ‚sousedy‘, kteří je zrovna v lásce nemají,“ narážel Inbar na množství ozbrojených střetů mezi oběma zeměmi.
Děti izraelských osadníků protestují proti snaze Palestiny stát se členem OSN.
Yael Sip si deníku stěžovala na to, že Palestinci sexuálně obtěžovali její dceru. „Bojím se k nim přisednout (...) Jednou vyhodí nějaký autobus do vzduchu a co pak?“ řekla a dodala, že jeden z Palestinců prý její dceru nabádal, aby si položila hlavu na jeho hruď. Spousta izraleských žen se také neodvažuje nastoupit do autobusu, který má palestinského řidiče. „Nejsem rasistka, ale měli by si zřídit vlastní linky,“ dodala.
Nejsme žádní rasisti
Benny Katzover, organizátor demonstrací a jeden z předních zastánců segregace, dříve uvedl, není rasista. „Tady v industriální zóně Barkan je polovina z deseti tisíc pracovníků arabského původu. Máme tady vynikající univerzitu s mnoha arabskými studenty, kteří používají společné autobusy a nikdy si na ně nikdo nestěžoval.“
Ne všichni ale byli pro vládní návrh. Hilla Nacson, fyzioterapeutka z města Ariel, přiblížila ekonomickou závislost Izraele na levné pracovní síle z Palestiny: „My z nich přeci žijeme. Pracují v našich továrnách, na stavbách, Židé v továrnách pracovat nechtějí. Kdo tam místo nich bude pracovat? Nezlobte se na mě, ale kdo z Izraelců by chtěl pracovat jako uklízeč?“
