"Rozhodl jsem se odejít z politického života a nekandidovat do Knesetu. Ve funkci ministra obrany zůstanu, dokud nebude stanovena nová vláda, což bude tak za tří měsíce," prohlásil na tiskové konferenci. "Chci věnovat více času mé rodině. Jsem už politikou vyčerpaný. Myslím, že je čas na to, aby nejvyšší posty v Izraeli převzali jiní lidé," dodal Barak.
Barak také prohlásil, že nehodlá odejít z veřejného života. "Kromě politiky je mnoho způsobů, jak přispět státu. Chci studovat, psát a mít se dobře," řekl.
Čtěte také: |
Barak až dosud výborně vycházel s premiérem Benjaminem Netanjahuem, ale v poslední době se neshodli v tom, zda se má Izrael podřídit Spojeným státům při rozhodování o případném útoku na íránské jaderné provozy. Izrael útok považuje za jedinou možnost, jak Íránu zabránit ve vývoji atomové bomby. Diplomatická jednání jsou podle něj neúspěšná.
Hlavní hráč proti Íránu
Časopis Foreign Policy řadí Baraka za jeho úsilí řešit krizi kolem Íránu na 13. místo mezi 100 nejvlivnějšími osobnostmi. "Barak, jako někdejší politik izraelské levice a nesmiřitelný Netanjahuův nepřítel, se stal pravděpodobně Bibiho (Netanjahuovým) nejbližším spojencem ve snaze zabránit Teheránu opatřit si atomovou bombu," napsal časopis. Citoval Barakův výrok o Íránu jako "meči na krku" Izraele.
Ehud Barak prohlíží zabavené íránské zbraně
Barak původně vedl Stranu práce. Loni z ní ale vystoupil a založil Nezávislost, což umožnilo části labouristů dál podporovat Netanjahuovu vládu. Někteří analytici tvrdí, že se Netanjahu s Barakem rozhodli zasáhnout vojensky proti palestinské raketové palbě právě kvůli blížícím se volbám. Izrael zahájil palbu a nálety na pásmo 14. listopadu a za osm dní pak přistoupil na příměří. Boje si vyžádaly přes 160 mrtvých mezi Palestinci a pět mezi Izraelci.
Odchod z politiky oznámil také v roce 2001, ale o šest let později se do ní vrátil. Barak vstoupil do politiky v 90. letech, kdy odešel z armády. V letech 1999 až 2001 byl předsedou vlády, byl ministrem vnitra a obrany. V současném kabinetu byl také premiérovým náměstkem. Je považován za hlavního hráče izraelské politiky vůči Íránu a také Spojeným státům a rovněž za umírněný hlas v Netanjahuově převážně pravicově zaměřeném kabinetu.
