V přístavu v americkém San Diegu od června kotví superjachta jménem Amadea v hodnotě 325 milionů dolarů (8,2 miliardy Kč). Americké úřady ji v rámci sankcí proti Rusku zabavily, nikdo ji dnes nevyužívá a tak to pravděpodobně zůstane i po mnoho dalších měsíců, možná dokonce i let.
Je 106 metrů dlouhá, má šest palub, americké úřady oficiálně tvrdí, že majitelem je nejmenovaný ruský oligarcha. Na palubě lodi byly ve chvíli konfiskace dva dětské klavíry (jeden ručně malovaný), 32metrový mozaikový bazén a klenot v hodnotě milionů dolarů, který by mohl být jedním z posledních zbývajících Fabergého vajec. Informaci přinesl portál Bloomberg.
Tato superjachta, stejně jako další zabavená plavidla, však vyžaduje velkou péči. Není možné ji zkonfiskovat a pak ji nechat zakotvenou a neudržovanou v přístavu, dokud neskončí válka Ruska proti Ukrajině. Amadea tak stojí v nehostinném prostředí přístavu, působí na ni slaná voda a vlhkost, ty zase způsobují korozi a plíseň, pokud není uvnitř zapnutá klimatizace. Amadea si dokáže sama vyrábět energii, a dokonce i odsolovat vodu. Také tyto systémy je třeba udržovat v chodu. Stejně jako pravidelně protáčet lodní šrouby.
Jachtu je ale také nutné každý týden mýt, aby se na ní nehromadily nečistoty, které by mohly poškodit exteriér a vyžádat si mnohamilionovou opravu nátěru. Je také třeba sledovat kotevní lana, aby se při silném větru nebo silném proudu nepřetrhla. Amadea, kterou při běžném provozu udržuje v chodu 33členná posádka, potřebuje ještě zhruba polovinu tohoto množství lidí, od techniků až po palubní dělníky, v případě úniku paliva nebo požáru. Všechny tyto úkony vyžaduje pojišťovna. Mamutí pojistné je pak dalším výdajem. Roční náklady na udržení Amadey v přístavu tak čítají zhruba 10 milionů dolarů (252 milionů Kč).
Poplatky za dokování každého takového zabaveného plavidla jen v San Diegu činí téměř 1 000 dolarů denně (25 000 Kč). Zatím vyšly ruské hračky americké daňové poplatníky na více než 120 000 dolarů (3 miliony Kč).
Pasažér G-1
Když Rusko v únoru napadlo Ukrajinu, superjachty v ruském vlastnictví okamžitě začaly křižovat vody celého světa v zoufalé snaze nalézt místo mimo dosah sankcí. Některá z plavidel si vypnula transpondéry, aby jejich pohyb nemohl být sledován. Když Amadea plula více než 7 000 námořních mil ze Svatého Martina v Karibiku do přístavu Lautoka na Fidži, měla je zapnuté.
Tam jachta zakotvila v polovině dubna, její posádka očekávala, že bude vystřídána během několika dní. Místo toho ale na její palubu vnikli tři agenti FBI, kteří kapitána a několik dalších osob uvěznili v klimatizovaném přepravním kontejneru. Agenti chtěli vědět, proč je posádka tak početná, proč pro cestující používají krycí jména (G-1 a G-2) a proč kryjí skutečného majitele jachty, ruského zlatého magnáta Sulejmana Kerimova, na něhož USA v roce 2018 uvalily sankce.
V červnu po vleklém právním sporu získala vláda USA konečně od soudu na Fidži povolení Amadeu zabavit. Americké úřady poté najaly společnost, která našla posádku, jež loď dopravila do San Diega. Pak najaly další firmy, které jí pomohly s její správou.
Od té doby zůstává Amadea v doku, je oplocená ostnatým drátem a cedulemi varujícími před vstupem na cizí pozemek. Bude tam do té doby, dokud americké ministerstvo spravedlnosti nepřijde na to, co s ní udělat. „I když je krásná, otravuje mě pohled na ni, když se snažím rybařit,“ říká obyvatel San Diega Hugo Sanchez, který ve stínu superjachty loví makrely.
Když superjachta nestačí
Pokud někdy existoval jasnější symbol stejně neprůhledného jako nehorázného ruského bohatství, pak je to právě superjachta. Ruští miliardáři si pomocí offshoreových společností registrovaných v daňových rájích, jako jsou Bermudy nebo Kajmanské ostrovy, pořídili jedny z největších lodí na světě. Některé mají kina, ponorky, venkovní lůžka pro pozorování hvězd. Jiné mají parní lázně, vyhřívané bazény, podvodní bazény či propracované bary.
Některé jsou dokonce tak velké, že jim ani slovo superjachta nestačí. Těm delším než 80 metrů se často říká megajachty nebo gigajachty. Podle portálu SuperYacht Times jich ze 153 existujících vlastní nejvíce Rusové, asi tři desítky. Nejvíce jich je momentálně v Evropě.
Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvKrátce po zahájení války na Ukrajině zřídilo americké ministerstvo spravedlnosti operační skupinu jménem KleptoCapture. Ta měla pátrat po osobách, které se vyhýbají sankcím, i po jejich majetku. Málokdo očekával, že skupina bude pronásledovat superjachty přes půlku světa.
Také ostatní západní vlády mají napilno. Italské úřady dosud zabavily nejméně čtyři superjachty včetně jedné, která je podle USA spojována s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Plavidlo za 650 milionů dolarů má na palubě dvě přistávací plochy pro vrtulníky i bazén, který lze přeměnit na taneční parket. Zadržely také největší plachetnici na světě v hodnotě 550 milionů dolarů. Ta má hlavní stěžeň vyšší než londýnský Big Ben a na její palubě je i skleněný podvodní pozorovací modul.
Německo zadrželo 156 metrů dlouhou jachtu jménem Dilbar za 600 milionů dolarů (15 miliard Kč), jednu z největších superjachet na světě, co se týče výtlaku. Důvodem byly její vazby na sankcionovaného miliardáře Ališera Usmanova, který tvrdí, že si ji pronajal od fondu, který ve skutečnosti nekontroluje. Jen zabavení Dilbaru si vyžádalo práci více než 60 policistů.
Od začátku války západní vlády zadržely více než tucet superjachet spojovaných s ruskými magnáty. Podle agentury Bloomberg News mají tato plavidla hodnotu nejméně čtyři miliardy dolarů (100 miliard Kč).
Akt spravedlnosti
„Vydat se po stopách těchto hraček je vzhledem ke smrti a ničení, které ruská vojska na Ukrajině páchají, jako akt spravedlnosti,“ říká Daleep Singh, bývalý zástupce poradce prezidenta Joea Bidena pro národní bezpečnost. Cílem těchto kroků je podle něj destabilizovat ruskou elitu a ukázat tamnímu lidu, že se nechává od svého vedení velmi dlouho a nehorázně okrádat.
Pro západní vlády byla konfiskace jachet úspěchem v oblasti public relations. Z právního a finančního hlediska je to však naprostý průšvih. Většina lodí nyní stojí bez hnutí a jen odčerpává peníze. Udržování jachty v provozu může stát 10 až 15 procent její hodnoty ročně. „Je to daň z marnosti pro bohaté,“ popisuje situaci trefně jeden z amerických právníků. Vlády USA a Itálie zaplatí za údržbu svých flotil zabavených megajachet více než 50 milionů dolarů ročně (1,2 miliardy Kč).
V červnu, krátce po zabavení Amadey, si americký poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan stěžoval, jak je situace kolem zabavených jachet vlastně směšná. „Víte, co je na tom nejšílenější? Když nějakou loď zabavíme, musíme ještě platit za její údržbu,“ řekl novinářům před akcí Centra pro novou americkou bezpečnost. „Někteří lidé v USA jsou v podstatě placeni za to, aby jménem vlády Spojených států udržovali při životě ruské superjachty,“ dodal.
Může trvat roky, než státy rozhodnou, co s nimi. Některé země je mohou například prodat. Spojené státy přislíbily, že je zkonfiskují, což je ovšem složitý právní proces, který zahrnuje prokázání soudů, že majetek byl získán z výnosů z trestné činnosti. V tomto případě by tímto trestným činem bylo porušení západních sankcí. Nejprve však USA musí prokázat, kdo je skutečným vlastníkem. To ale není snadné vzhledem k tomu, že mnoho ruských miliardářů používá pro ochranu majetku složité krycí společnosti.
Jachty jdou ke dnu
Evropa čelí ještě náročnější výzvě. V mnoha zemích totiž není porušení protiruských sankcí ani trestným činem, i když to se nyní Evropská unie snaží změnit. Rusové, na které byly uvaleny sankce, se tak již snaží získat zpět to, co jim úřady sebraly.
Osud zadržených jachet, stejně jako vil, bankovních účtů a dokonce i zmrazených rezerv ruské centrální banky, má důsledky i pro Ukrajinu, která nutně potřebuje finanční prostředky. Její vláda odhaduje náklady na obnovu zničených silnic, mostů, domů, továren a energetické sítě na 750 miliard dolarů (19 bilionů Kč). Američtí i evropští zákonodárci se nyní horečně snaží přijít na to, jak rozmístit ruská aktiva na podporu zničené země, aniž by byla narušena vlastnická práva nebo vyvolány příliš velké právní spory. „Podporuji konfiskaci sankcionovaného majetku na pomoc při obnově Ukrajiny,“ řekl v květnu předseda Evropské rady Charles Michel.
„Pokud jde o jachty, dlouhý právní boj nikomu nepomůže,“ říká americký námořní právník v Monaku Glenn Weiss. „Nebojujte o loď, bojujte o peníze,“ dodává. „Jachty potřebují hodně lásky. Každý den klesají centimetr po centimetru ke dnu,“ uzavírá podle Bloombergu právník.
