A aby nezůstalo jen u obecné výzvy, přispěchal Card i se seznamem 11 jmen zapsaných v jeho kroužkovém bloku. Mezi nimi byl například neúspěšný demokratický kandidát na viceprezidenta Joseph Lieberman, považovaný za jednoho z „nejpravicovějších“ demokratů, či někdejší ministr zahraničí James Baker.
S podobným nápadem přišel za Bushem i dvorní pisatel jeho projevů Michael Gerson. „Provést změnu by bylo odvážné,“ přesvědčoval prezidenta. Bush nápad označil za „zajímavý“, Rumsfelda ale navzdory sílící palbě kritiky podpořil a nechal v úřadě.
Okolnosti rozhodování a sílu tlaku, kterému ministr obrany čelil -a stále čelí - popisuje přední americký novinář Bob Woodward ve své nové knize State of Denial (volně přeloženo Stav popírání, ale také Zapírající stát). Úryvky v těchto dnech přetiskuje deník The Washington Post, v jehož vedení Woodward pracuje.
Právě tlak na Rumsfelda je zároveň s kritikou přístupu současné administrativy k válce v Iráku stěžejním tématem knihy. Mezi nejčastěji citované pasáže patří ta, v níž je popisována komunikace mezi Rumsfeldem a Condoleezzou Riceovou, které byla během prvního Bushova funkčního období prezidentovou poradkyní pro otázky národní bezpečnosti.
Woodward tvrdí, že Rumsfeld odmítal po telefonu mluvit s Riceovou o plánování irácké války. Ta si ministrovi stěžovala - odpovědí prý ale bylo jeho upozornění, že poradce pro otázky národní bezpečnosti není v systému rozhodování zahrnut. Riceová se prý tedy obrátila přímo na Bushe, který se snažil Rumsfeldovi domluvit. „Vím, že s Condi nemluvíš,“ popichoval prý prezident šéfa Pentagonu, „ale měl bys.“
Americká vláda na sebe s reakcí na tvrzení v nové knize nenechala dlouho čekat. „Představa, že neodpovídal na moje telefony, je prostě směšná,“ prohlásila v pondělí Riceová, která po Bushově znovuzvolení obsadila post americké ministryně zahraničí.
Až nastane čas...
Woodward se snaží poukazovat na Rumsfeldovo příkré jednání i v dalších pasážích otištěných ve včerejším vydání listu The Washington Post. Napjaté vztahy prý panovaly - zřejmě pochopitelně - mezi šéfem Pentagonu a výše citovaným bývalým personálním šéfem Bílého domu Cardem. „Víte přeci, že se nezodpovídám vám,“ reagoval prý Rumsfeld na Cardův vzkaz od prezidenta Bushe, aby byly povolány vojenské posily kvůli řádění hurikánu Katrina.
„Vím, že se nezodpovídáte mně,“ kontroval Card. „Zodpovídáte se prezidentovi. Ale věřte mi, chce to po vás on.“ Ani to prý ale Rumsfelda neobměkčilo. „Nebudu nic dělat, dokud mi to neřekne prezident,“ odvětil.
Woodward ve své knize připomíná, že Bush si Rumsfelda vybral navzdory tomu, že jeho otec - bývalý prezident George Bush senior - mu nevěřil a považoval ho za příliš arogantního. A obavy před negativním vlivem svérázného šéfa Pentagonu na současného prezidenta prý měla i tehdejší první dáma Laura Bushová. „Souhlasím s vámi,“ komentoval prý Card její výhrady během jedné z občasných soukromých schůzek.
Bush si ale doposud Rumsfelda ve svém týmu drží, podle nové knihy i kvůli tomu, že by jeho odvoláním zpochybnil samotné irácké tažení. Během jedné debaty se svým hlavním politickým poradcem Karlem Rovem prý na možnost změny v čele Pentagonu reagoval typickým způsobem: „Až to budeme muset udělat, tak to budeme muset udělat.“
- 3. října 2006 9:42
