Jak se volí nejmocnější člověk planety? Fakta, která potřebujete znát

Už brzo budeme znát výsledky voleb nejmocnějšího člověka planety - podle serveru Business Insider se tímto titulem stále honosí americký prezident, přestože časopis Forbes první místo přisuzuje ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi.

Američané v úterý podle všeho zvolí kandidáta, který je méně nežádoucí. Jak ale vůbec funguje volební systém, který má daleko do označení jednoduchý?

Volby jsou formálně dvoustupňové, Američané nevolí přímo, volí takzvané volitele. Ke zvolení potřebuje kandidát získat hlasy 270 z 538 volitelů, kteří mu odevzdají hlas po skončení celonárodních voleb.

Každý stát má tolik hlasů volitelů, kolik senátorů a poslanců za něj sedí v Kongresu. Přeneseně tedy vychází z počtu obyvatel, kteří v něm žijí. Kromě prezidentských kandidátů dostanou při hlasování hlasy i volitelé, kteří jsou svázaní se stranami v jednotlivých státech. Hlasy prezidentskému kandidátovi za celý stát pak oficiálně dávají jen volitelé z vítězné strany. Tímto způsobem je zajištěno, aby vítězný kandidát získal hlasy všech volitelů v daném státu.

Že žádným federálním zákonem není dáno, že se musí volitelé hlasy voličů skutečně řídit. A také se několikrát v historii vůli lidu postavili. Hlasů protikandidátovi však nikdy nebylo uděleno více než tři v celých Spojených státech, což je zanedbatelný počet. Naposledy se vzepřel jeden volitel vůli voličů v roce 1968, kdy v Severní Karolíně nedal hlas vítěznému Richardu Nixonovi, ale dostal jej nezávislý kandidát George Wallace. Od té doby se to nestalo, proto předání hlasů, které se koná 41 dní po volební dnu, je v současnosti bráno jako formalita. I díky tomu, že některé státy mají zákony, které je zavazují k respektování výsledku voleb.

Klíčem pro vítězství ve volbách jsou vždy takzvané „swing states“, pro něž je typické, že je v nich kvůli vyrovnanému zastoupení příznivců a demokratů a republikánů dopředu velmi nejisté, kdo v nich zvítězí, a mohou se přiklonit k oběma kandidátům. V letošních volbách k nim patří především velké státy, jako je Florida, Ohio, Pennsylvánie. Důležitou roli ale mohou sehrát i státy, jako New Hampshire, Iowa, Michigan, Wisconsin, Nevada, Colorado či Severní Karolína.

Ve čtyřiceti státech z padesáti (a hlavního města) od roku 2000 vždy získal hlasy od volitelů kandidát stejné strany. Političtí experti si to vysvětlují tím, že nové tisíciletí je zatím typické největšími počty registrovaných voličů, kteří navíc nepodléhají změnám nálad, tak jako tomu bylo dříve v americké historii. Lidé jsou tedy mnohem více svázaní se stranami než v minulosti.

U těchto států se letos očekává možná změna pouze ve třech případech: ve Wisconsinu, Michiganu a Pennsylvánii, které volily republikánského kandidáta naposledy v roce 1988, kdy se stal prezidentem George Bush starší. Od té doby vždy získali hlasy volitelů demokraté. Letos to ale není úplně jisté, ačkoliv průzkumy favorizují Clintonovou.

Až měsíc čekání na výsledek

Hlasování volitelů je už tradičně bez překvapení, fakticky kopíruje výsledky celostátních voleb. Existuje ale několik možností, kdy může dojít k nejistému výsledku a na konci volebního dne nebude znám nový prezident.

Výsledek může být příliš těsný a bude potřeba přepočítat každý hlas znovu. Právní bitvy ohledně volebních procedur mohou také oddálit chvíli, kdy bude vítěz jednoznačně znám. Pokud by oba kandidáti získali 269 hlasů volitelů, o novém prezidentovi by rozhodli členové Sněmovny reprezentantů.

Typickým příkladem patu jsou volby v roce 2000. Stalo se to teprve počvrté v historii a po dlouhých 112 letech, že se prezidentem stal kandidát, který dostal méně reálných hlasů než jeho oponent. Demokrat Al Gore tehdy získal o polovinu procentního bodu více než republikán George Bush mladší. Na Floridě se muselo přepočítávat, v některých okrscích se dokonce přezkoumávalo, jestli byly volby regulérní. O prezidentovi nakonec až v polovině prosince rozhodl Nejvyšší soud nejtěsnějším rozdílem 5 ku 4 hlasům.

Proč vůbec existují volitelé?

Když vznikal americký politický systém, spekulovalo se o několika systémech volby prezidenta. Volba v Kongresu byla shledána jako příliš rozdělující, podobně hlasování jednotlivými státními vládami bylo viděno jako příliš oslabující federální autoritu. Počítání hlasů všech voličů v USA viděly autority jako příliš roztříštěné, svádělo by voliče k hlasování pro své lokální kandidáty a nikdo by nedostal celostátně většinu.

Systém volitelů byl vybrán jako nejspravedlivější, protože voliči v něm dávají mandát těm nejinformovanějším a nejspolehlivějším jedincům v čele jednotlivých států, kteří by přitom měli respektovat hlasy lidu. A především se nenechají ovlivnit šéfy jednotlivých státních legislativ, kteří jsou zaujatí ve prospěch svých stranických příslušností.

Proč vždy v úterý na začátku listopadu?

V USA je volebním měsícem tradičně listopad. Vychází z toho, že pro Američany jako původně agrárně zaměřený lid byl listopad pracovně nejklidnějším měsícem.

Úterý bylo zvoleno také z praktických důvodů. Umožňovalo totiž lidem cestovat delší vzdálenosti do větších měst ve dnech, kdy funguje frekventovaná veřejná doprava.

Konkrétní úterý v listopadu je dáno předem kvůli náboženským důvodům. Je to vždy úterý po prvním pondělí v měsíci. Američané totiž nechtěli, aby se volilo 1. listopadu na Svátek všech svatých a zároveň v den, kdy si byznysmeni tradičně dělali pořádek ve svém účetnictví. Tato činnost by je totiž mohla odradit od hlasování.

Sbor volitelů zvolí prezidenta 19. prosince, oficiální výsledky pak budou vyhlášeny 5. ledna 2017. Nový prezident bude tradičně inaugurován 20. ledna 2017, kdy se ujme funkce. Do té doby zůstává u moci předchozí administrativa. Kromě prezidenta budou voleni i všichni poslanci, třetina senátorů Kongresu či 12 guvernérů. Uskuteční se také řada lokálních voleb.