Bílý dům na tiskové konferenci, kde zaměstnanci Bílého domu „brífovali“ novináře o klíčových tématech schůzky, potvrdil, že jedním z očekávání Trumpovy administrativy je vytvoření nového rámce pro komunikaci s Čínou a nahrazení Obamových představ o strategickém dialogu z roku 2009.
PETRÁČEK: S klackem do Číny. Opět táž otázka - chce Trump svého Kissingera? |
Z toho lze čekat, že do budoucna by měly být rozhovory vedeny na nové úrovni, která bude lépe reflektovat určitou změnu postavení obou velmocí. Po tom Čína již delší dobu volala. Novou formu vztahů bude Čína vysvětlovat jako upevnění spolupráce. Například podle agentury Nová Čína se upevněním spolupráce a zlepšením komunikace „obě strany mohou vyhnout Thúkydidově pasti“ - tedy situaci, kdy vzrůstající moc jedné strany vyprovokuje již existující velmoc až k vyhlášení války.
Určitou obavu u amerických komentátorů vzbuzuje postava Jareda Kushnera, manžela Ivanky Trumpové, který dostal vytvoření komunikačních kanálů s Čínou na starost. Podle kritiků je Kushner nezkušený a je k Číně příliš přátelský.
Na druhou stranu ale bylo potvrzeno, že s Kushnerem spolupracuje zkušený Henry Kissinger, který (kromě toho, že je klíčovou osobností moderních dějin), v Číně platí za určitou superstar, která zná každého, kdo něco znamená.
Co je to Tchaj-wan?
Co se geopolitických otázek týče, pravděpodobně se nedá očekávat, že by na první schůzce mezi Trumpem a Si Ťin-pchingem došlo k nějakému rozuzlení těch nejožehavějších - přeci jen, je to jejich první schůzka.
Na tiskové konferenci Bílý dům potvrdil, že i přes Trumpovo „faux pas“ spočívající v telefonátu s tchajwanskou prezidentkou americký prezident nebude zpochybňovat politiku jedné Číny, což možná bude chtít Si od Trumpa slyšet znovu a osobně.
  |
K Trumpově „otočce“ v chápání Tchaj-wanu přispěl nejspíš právě Kushner. Tento názorový obrat si samozřejmě někteří čínští komentátoři vychutnali a ptali se, zda Trump není jen „papírový tygr“ (tedy imaginární hrozba).
Další územní spor se týká Jihočínského moře. Postoj Číny je jasný: území patří jí. USA se oproti tomu snaží svým spojencům dokázat, že se vlivu v regionu nevzdávají. Naposledy to ukázaly koncem února, kdy Jihočínským mořem proplula skupina lodí v čele s letadlovou lodí USS Carl Vinson.
Čínské ministerstvo obrany na to reagovalo slovy: „Respektujeme svobodu plavby a letu všech zemí v Jihočínském moři podle mezinárodního práva. V současné době je situace v regionu stabilní. Doufáme, že Spojené státy dokáží pracovat s čínskou stranou na posílení komunikace a vyhnout se nedorozuměním.“
Čína v Jihočínském moři a KLDR neustoupí
Podle Bílého domu budou mít oba vůdci příležitost si o sporném území promluvit a „není žádným tajemstvím, že prezident je rozrušen aktivitami, které se udály během minulé (americké) administrativy“.
Jestli na první schůzce dojde k nějakému posunu, ale nyní není snadné odhadnout. Čína o vyhrocení vztahů s USA nestojí, například v oficiálních médiích se v posledních měsících často objevovaly články s názvy „Spolupráce Ameriky s Čínou je jediná možnost“, ale v otázkách Jihočínského moře se zdá být celkem neoblomná.
Čína s KLDR pomůže, nebo si USA poradí i bez ní, prohlásil Trump |
Co ale bude s jistotou výrazným tématem setkání, je Severní Korea. Přestože to s politickým vlivem Číny na Severní Koreu (KLDR) může být všelijaké - o čemž může svědčit i vražda nevlastního bratra diktátora Kim Čong-nama, údajně podporovaného právě Čínou, - je zkrátka faktem, že kolem 90 procent obchodu KLDR uskutečňuje s Čínskou lidovou republikou. Trump bude nejspíš chtít, aby Čína v tomto smyslu na severokorejský režim zatlačila a aby dodržovala sankce OSN, na jejichž tvorbě se podílela.
Podle názorových článků v čínských médiích je ale představa americké vlády, že dokáže dosáhnout nějakého průlomu v otázce budoucnosti Severní Koreje a přitom neposkytnout tamnímu režimu bezpečnostní záruky, zcela „pomýlená“. Hlavním důvodem toho, proč Washington kritizuje Čínu z neaktivity, je tak snaha odvést pozornost od neúspěchů USA v KLDR, píše se v listu Chuan-čchiou.
Prezident Si ale pravděpodobně bude muset něco nabídnout. Zvlášť když KLDR naposledy v noci na středu testovala balistickou raketu a klidně by mohla odpálit další právě během schůzky obou státníků. V takové situaci by se z toho Si „nevykroutil“ a reagovat by musel. Můžeme ale očekávat, že jako zbytek schůzky i v tomto ohledu půjde o obchod „něco za něco“ - aneb, jak říká Trump, „umění dohody“ (Art of the Deal) a jak říká čínský prezident „dvojitá výhra“ (šuang-jing).
Západní i čínští komentátoři se ale shodují, že Trump je showman. V jakém duchu se celá schůzka ponese, se tedy dozvíme nejspíše až v momentu, kdy k ní skutečně dojde.
