Dlouhodobá snaha pravicového premiéra Šinzó Abého konečně přinesla ovoce. Mírovou ústavu z roku 1947 se mu sice nepodařilo změnit přímo, ale změny v bezpečnostní politice Japonska přeci jen dosáhl. A to zásadní.
Poprvé od konce druhé světové války budou moci japonští vojáci bojovat - respektive bránit Japonsko - i mimo jeho území. Vláda totiž včera schválila rezoluci rozšiřující výklad takřka sedmdesát let staré konstituce, která použití vojenské síly povoluje výhradně pro případ sebeobrany. Tento pojem teď nově zahrnuje i případ takzvané „kolektivní sebeobrany.“ Japonské vojenské síly bude tedy možné vyslat na obranu spojence napadeného společným nepřítelem.
Právě takzvanou re-interpretací, čili novým výkladem ústavy se Abé mistrně vyhnul referendu, které je jinak v případě změny konstituce nutné. Jenomže jak Abé tvrdí, ústava zůstává stejná. Jen výklad sebeobrany se jaksi rozšířil.
Neklidné vody západního Pacifiku
Geopolitické tahanice v oblasti západního Pacifiku v posledních době vyostřují četné teritoriální spory. Japonsko jakožto čelní spojenec USA se v regionu snaží vytvořit protiváhu stále agresívnější a rozpínavější Číně. Ta sama s Japonskem vede vleklý spor o strategické souostroví Senkaku.
Peking už krok Tokia ostře odsoudil a tradičně vytáhl strašáka japonského militarismu. Na ten slyší i Jižní Korea, další z obětí japonské válečné okupace. Ne nadarmo Peking u Jihokorejců tento strach rozdmychává. Třeba tím, že staví pomníky korejským válečným hrdinům či vyhlašuje státní svátky odkazující ke zločinům Japonců. Téměř sedm dekád poté...
Celý článek najdete ve středečních Lidových novinách.
