Rohingům chybí zbraně, jejich jedinou nadějí je obrana, říká zakladatel humanitární organizace

Hodili mé dítě do ohně, popsala rohingská muslimka řádění barmské armády

Muslimské etnikum Rohingů čelí v Barmě pronásledování. Od srpna jich proto do sousedního Bangladéše prchlo už přes 600 tisíc. 

LN: Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky vydal před dvěma týdny zprávu, podle níž je cílem Barmánců vyhnat Rohingy ze země. Souhlasíte?
Myslím, že je to pravda. Barmská vláda i mnoho Barmánců nechtějí, aby Rohingové v Barmě žili. Mají je za cizince, kteří by měli odejít a nevrátit se.

LN: Takže se jich prostě chtějí zbavit?
Ano. Ne každý v Barmě to tak cítí, vláda a armáda ale ano. A od doby, co se Rohingové začali bránit, má armáda další záminku, aby je ze země vytlačila. Říkají: „Vidíte? Jsou to teroristé a budou poskytovat útočiště dalším teroristům.“

LN: A jsou Rohingové teroristé, nebo ne?
Terorista je podle mě někdo, kdo páchá teroristický čin. Ti, kdo schválně zabíjeli civilisty, jsou teroristé. Ti, kdo bojovali s armádou? Ne. To jsou podle mého názoru příslušníci hnutí odporu či svobody. Proti vládě podnikli jen velmi málo, dokud je nezačala stále více utlačovat. Barma je v občanské válce už téměř 70 let. Oblast, kde žijí Rohingové (Arakanský stát – pozn. red.), ve válce nebyla, ale po značné míře útlaku se začala bránit.

Rohingové už předtím neměli občanská práva, nemají žádný průkaz identity, nesmějí cestovat. V Barmě existuje 135 uznávaných etnických skupin. Rohingové mezi ně ale nepatří, takže nemají žádná základní práva.

LN: A jsou Rohingové jediní, které barmská vláda neuznává?
Jsou jedinou velkou skupinou. Každou skupinu, kterou znám a se kterou jsem pracoval, vláda uznává. Rohingy ne.

LN: A je to jen proto, že jsou muslimové, nebo to má další důvody?

Je toho víc. Myslím si, že islám je důležitou součástí toho přístupu, protože ho vláda v buddhistické Barmě vnímá jako hrozbu. Ve světě se k islámu hlásí mnoho teroristů, takže to je potenciální riziko. Muslimská společnost v Barmě je také velmi uzavřená, což zvyšuje podezření a zášť mezi těmi, kdo do ní nemohou proniknout. Mají pocit, že Rohingové v Barmě vytvářejí stát ve státě.

Další věc je, že Rohingové původně přišli do Barmy z Bangladéše, kde jich také žije nejvíce. Takže jsou etnickými Barmánci vnímáni jako cizinci. Ale někteří Rohingové žijí v Barmě už po mnoho generací – z Bangladéše přišli jejich předci, ne oni sami. Je to jako se mnou. Moje babička je Češka, ale stále jsem Američan a nevyhostí mě z USA jen proto, že mám českou babičku. Jiná věc je, že Barma říká: „Nezáleží na tom, jak dlouho tu žijete nebo po kolik generací, ale nikdy jste sem neměli přijít. Vaši předci sem nikdy neměli povoleno vstoupit. Byla to chyba.“ Takže to je národnostní důvod – podle Barmánců patří Rohingové do Bangladéše.

A pak je tu rasový důvod. Rohingové mají tmavší pleť a několik odlišných rysů, takže vůči nim panují předsudky. Nejsou považováni za pravé Barmánce.

LN: Podle OSN je vysídlování Rohingů z Barmy etnická čistka. Barmská vůdkyně a nositelka Nobelovy ceny míru Su Ťij to odmítá. Co si o tom myslíte?
Ne, rozhodně jde o etnickou čistku. A není to novinka, už to tak nějakou dobu je. A to nejenom ze strany barmské vlády. Existuje také mnoho běžných Barmánců, kteří chtějí Rohingy ze země vyhnat. Dívají se na ně jako na narušitele, jejich populace roste mnohem rychleji než jakákoli jiná, takže Barmánci se bojí, že zaberou více území.

LN: A může Su Ťij násilí v Barmě nějak zamezit? Dlouho ho odmítala odsoudit a sama říká, že nemá na armádu žádný vliv. Je to pravda?
Myslím, že Barmu má pod kontrolou armáda a Su Ťij nad ní nemá žádnou přímou moc. Takže nemá žádnou možnost, jak to, co armáda proti Rohingům podniká, zastavit. Z těchto útoků ji tak obviňovat nemůžeme.

LN: Ale to se děje, protože ona Barmu reprezentuje…
Ano, ale to je omyl. Její strana byla legálně zvolena, ale pouze jako zástěrka armády. Ona je pouze státní poradkyně s minimem přímých pravomocí. Co však může, je armádu ovlivňovat. Může mluvit. A za to, že o útocích nemluví, odpovědná je. Mohla by říct, že to není tak jednoduché, protože jde o teroristy, že každý den přichází do Barmy z Bangladéše stále více Rohingů, kteří jsou v zemi nelegálně a jež je třeba mít pod kontrolou. Mrzí mě to, ale zdá se, že se staví na stranu armády. A také si myslím, že se snaží udržet si svoji pozici a malý prostor, který demokracie v Barmě má. Podle mě se bojí, že pokud zajde příliš daleko, Barma o ni přijde. Ale měla by se za Rohingy a kohokoli, kdo je utlačován, postavit.

LN: Vy jste se se Su Ťij setkal před 21 lety. O čem jste mluvili? Co jste si o ní tehdy myslel?
Že je silná, malá, milá dáma, „železná lady“ a zalíbila se mi. Mluvili jsme o situaci v Barmě a ona řekla: „Lidé z etnických menšin bojují proti Barmáncům. Etnické menšiny se nesnesou s dalšími etnickými menšinami. Barmánci se nesnesou s nikým. Musíme najít cestu, jak spolu žít.“ Další věc, kterou řekla, byla, že etnické menšiny jsou utlačovány tamní armádou. „To je naše přirozenost. Děláme to po generace. Musíme to změnit.“ A dodala: „Prosím, začněte se za Barmu modlit.“ Tak jsem jí dal svou bibli a odznáček speciálních sil, na kterém jsou dva zkřížené šípy a pod nimi nápis Osvoboďte utlačované.To bylo v červnu 1996. Naposledy, kdy jsem ji viděl. Od té doby jsem s ní několikrát mluvil, ale ne v poslední době.

LN: Jaké je riziko, že další etnika v Barmě potká stejný osud jako Rohingy?
Většina etnických menšin v Barmě čelí útokům už od roku 1949 (rok po vyhlášení nezávislosti – pozn. red.). A rozdíl mezi nimi a Rohingy je v tom, že se ozbrojili a bránili se. A vláda je stejně jako Rohingy nazvala teroristy, což nebyla pravda. A protože se bránili, vláda nakonec souhlasila s příměřím a některými omezenými dohodami a svobodami, takže zhruba polovina ozbrojených etnických skupin, asi osm, podepsala příměří. Na ty tak vláda neútočí. Kdyby nebyli ozbrojeni, byli by už mrtví. Stalo by se jim to co Rohingům.

LN: Myslíte si tedy, že by se Rohingové měli ozbrojit?
Když barmská armáda nezmění svůj přístup a mezinárodní společenství nezasáhne, Rohingové budou vyhnáni ze svých domovů. A jejich nadějí je buď se bránit, nebo Barmu opustit. A o tom se nyní rozhoduje. Většina si vybrala útěk, protože nemá žádné zbraně. Bojí se, že když se budou bránit, zemřou.

LN: Z Barmy prchlo od srpna do Bangladéše přes 600 tisíc Rohingů. A ani Bangladéš o další nestojí, takže je chce vracet zpět. Je to možné? A chtějí se vůbec Rohingové do Barmy vrátit?
Ano, ale jen v případě, že budou moci žít v bezpečí a svobodně. Pokud jim bude hrozit, že jim shoří střecha nad hlavou nebo zemřou, tak ne. Jediným způsobem, jak přežít, bude zůstat v Bangladéši. A to je moment, kdy by mohla zasáhnout Su Ťij a říct: Osobně garantuji, že s nimi budeme zacházet tak a tak a já zůstanu ve vesnici a dohlédnu na to. A to ještě neřekla.