Psovi Světlany Vladimirovny je dvacet let. Vypadá na míň. „Nežere, dokud nejdeme na hřbitov. Chodíme každý den,“ usměje se asi pětačtyřicetiletá žena. Okopává hrob přeplněný nevkusnými pestrobarevnými umělými květinami, do kterých jsou zastrkány desítky plyšových zvířátek. Některá jsou vybledlá od deště a větru.
Na Ukrajinu přichází zima. Důchodci se bojí a učí se přežít s málem |
Nataša se Světlaně Vladimirovně narodila v roce 1988. „Byla slaboučká, ale jinak zdravá,“ říká. „Já jsem tehdy pracovala jako úřednice na místním národním výboru. Manžel byl řidičem nákladního auta. Žili jsme si dobře, za dva roky jsme měli druhou dceru.“
Typická šťastná sovětská rodina. Usadili se nedaleko Černihiva a začali šetřit děvčatům na byty. Když bylo Nataše čtyřiadvacet, diagnostikovali jí rakovinu. „Celé břicho měla plné metastází,“ říká Světlana.
„Nejdřív ji léčili v nemocnici v Černihivu. Museli jsme platit stovky dolarů za léky, jídlo, injekce. První operace nás stála 23 tisíc dolarů.“
Zbyl jen smutek. Pětačtyřicetiletá Světlana Vladimirovna se krutě zadlužila, když se marně snažila zachránit život své nemocné dcery.
Těžko vnímat sumu 23 tisíc dolarů jako klasický úplatek. Převážná část peněz je určena, a také čestně utracena, za zahraniční léky, kvalitní medikamenty proti bolesti, za jídlo, které v řadě nemocnic už zdarma nemohou poskytovat, za protézy, za vše, co lékaři ke složité operaci potřebují, ale v okresní nemocnici to nemají. Někdy si doktoři pro sebe ani žádné peníze nenechávají. Jindy se podělí – doktor v okresní nemocnici pobírá kolem tří až pěti tisíc hřiven (hřivna zhruba odpovídá koruně).
Mléko v obchodě přijde na 18 hřiven, rozpustná káva na 120, za máslo zaplatíte přes 30 hřiven. Pokud člověk bydlí ve svém bytě, v okresním městě či na okrajovém kyjevském sídlišti, zaplatí za komunální poplatky asi 1500 hřiven. Jestli si byt ještě musí pronajímat, potřebuje mnohonásobně vyšší plat, než je ten, který dostává lékař.
Korupce je v některých případech životní nutností. Nakonec i kyjevský úředník pracující na ministerstvu pobírá šest tisíc hřiven, což je v hlavním městě částka pro běžný život naprosto nedostatečná. Je třeba si nějak přivydělat. „Vedlejší“ příjmy mnohých Ukrajinců mnohonásobně přesahují ty oficiální.
Lichváři a zbabělý manžel
Rodiče Nataši věděli, že zaplatit musí, jinak jejich dcera nedostane kvalitní léčbu. „Peníze na operaci jsem vzala z úspor na byt. Věřila jsem, že mi to dceru zachrání. Následovala druhá operace, ale to už jsme viděli, že z nás lékaři jen tahají peníze.“
Příběhy z ČernobyluKatastrofální exploze reaktoru v Černobylu změnila historii a zasáhla do životů stovek tisíc lidí. Za chladnou statistikou se skrývají příběhy lidí, kteří se ve špatnou chvíli ocitli na špatném místě. Třicet let po havárii je na Ukrajině sbírala reportérka LN Petra Procházková. Seznamte se s nimi.  |
Nemocnice dostávají jen pětinu prostředků, které potřebují na běžný provoz. V některých je zima, nejsou obvazy, natož drahé léky, které potřebují onkologicky nemocní. Na rozdíl od zemědělství a některých průmyslových odvětví je zdravotnictví na Ukrajině zubožené a těsně před kolapsem.
Rodiče si začali půjčovat od známých i od lichvářů. Muž jednoho dne sbalil své věci a zmizel navždy. „Když jsem poslední den u Natašky seděla, řekla mi: Táta to asi už nevydržel, viď? Pak umřela,“ vzpomíná Světlana.
Mladší dcera odjela s manželem do Kanady a odtud každý měsíc posílá trochu peněz matce. Ta má důchod 950 hřiven. Za elektřinu, vodu a odpad platí měsíčně 1000 hřiven. Uklízí v jedné restauraci, co vydělá, jde na splácení dluhů. „Ještě musím ušetřit na pomník. Pak počkám, až umře můj pejsek Pik, a odjedu za vnuky do Kanady. Odtud budu ty dluhy vracet, ale nevím, zda to do konce života stihnu.“
Vzpomínka. Nataše bylo čtyřiadvacet, když onemocněla.
Propast mezi ministrem a penzistou
Podle prohlášení prezidenta Ukrajiny Petra Porošenka Ukrajina za posledních 15 let dokázala třikrát snížit počet chudých. Ovšem HDP na hlavu dosáhl v roce 2015 pouze 2200 dolarů. Podle expertů časopisu Slovo i dělo fakticky Ukrajinci od Majdanu zchudli třikrát a některé kategorie občanů se blíží hranici, za kterou je hlad. „V nejbližší době není důvod očekávat zlepšení. Civilizovaný svět podporuje Ukrajinu finančně. Ale zatím výsledky této podpory nejsou na životě prostého Ukrajince patrné,“ říká ukrajinský ekonom Andrej Novak. A má pravdu.
Saakašvili hrozí: Odejdu, Porošenko sabotuje reformy a chrání loutky oligarchů |
Přes 50 procent příjmů ukrajinská rodina utratí za jídlo. Za chudého je považován ten, kdo pobírá méně než 1,90 dolaru denně. Takových lidí žije teď podle ukrajinských statistik v zemi sedm milionů. Patří mezi ně i Oxana. Celý život učila v hudební škole. Má důchod stejný jako většina ukrajinských penzistů – 1200 hřiven.
„Měla jsem nějaké úspory, ale teď z nich každý měsíc krapet ubude,“ říká, když mi nabízí k čaji místo cukru cucavý bonbon. Červená se, ale neprotestuje, když jí přinesu středně velký nákup, jehož cena představuje polovinu jejího důchodu.
Sama každý večer vyráží do supermarketů, kde číhá na slevy. Objevují se ke konci zavírací doby. Personál nahází do kovových košů vše, co už druhý den nelze prodat, protože je buď na první pohled zřejmé, že potravina má nejlepší chvíle života za sebou, nebo datum spotřeby varuje před konzumací. „Někdy musím třeba sýr okrájet, když je to maso nebo salám, omyju ho vodou či sodou a pak se většinou zbaví takového zatuchlého zápachu. Zkažené to ale není, nic zeleného nebo plesnivého...“ ujišťuje mne.
  |
Pravda starého pána
U koše se zlevněným zbožím čeká na to, co sem personál přinese, dvacítka starších lidí. Hovoří se mnou ochotně. Stařík o holi v klobouku prohlásí, že je inženýr a jeho syn je lékař, ale že kdyby si mohl vybrat, byl by politik. Nedávno si v časopisu přečetl, že bývalý ministr spravedlnosti Pavel Petrenko si za rok vydělal 3,8 milionu hřiven. K tomu další milion a půl mu přistál na účtech ze zahraničí.
Starý pán má pravdu. Příjmy ministrů byly zveřejněny a šokující na nich není jejich výše, ale to, jak jsou vzdálené od příjmů běžných. Důchodce za rok dostane asi 12 tisíc hřiven, a ministr pět milionů, i když jeho plat na tom nemá zásadní podíl.
Alexandra, která žije v malé vsi na břehu Dněpru na sever od Kyjeva, má ještě nižší důchod, než má Oxana – 980 hřiven. Není ale ani zdaleka tak depresivní a naštvaná. Bydlí na vesnici a prakticky vše, co potřebuje k zahnání hladu, si vypěstuje. Má jednu krávu, spoustu slepic a příbuzných, kteří si navzájem vypomáhají. Právě rodiny, dači a záhony mnohé Ukrajince zachraňují před skutečnou chudobou, kdy už není ani na základní potraviny.
Ve městě si v poslední době zase bohatší lidé zvykli dávat vedle kontejnerů jídlo, které jim zbylo, a pak soutěží důchodci se psy a kočkami, kdo se k němu dostane dřív. Někdy se tam dá najít i čokoládová sušenka.
