Přestože spolu od roku 1999 plných šest let řídili zemi - Mbeki jako prezident a Zuma jako viceprezident - jejich vztahy byly víceméně napjaté.
Mbeki, jinak nástupce Nelsona Mandely v čele Afrického národního kongresu, viděl v Zumovi čím dál většího konkurenta. V červnu roku 2005 proto Zumu zbavil úřadu na základě obvinění z korupce.
Ústřední postavou kauzy byl přitom Zumův finanční poradce souzený pro korupci a zpronevěru. Zuma se úspěšně obhájil, nicméně po prvním soudu následoval další, který tentokrát vinil ze zpronevěry a uplácení přímo jeho. V případě, že by jej soud shledal vinným a vyměřil mu víc než roční vězení, zbavil by ho tak automaticky možnosti kandidovat do parlamentu, potažmo na úřad prezidenta.
A aby toho nebylo málo, musel se Zuma před soudem zodpovídat ještě z údajného znásilnění. Obvinila ho dcera jeho bývalého přítele, ale soudce došel na základě výpovědí svědků k závěru, že spolu měli poměr, a že se tudíž se Zumou v inkriminovaný den vyspala dobrovolně (Zuma u soudu pronesl pár „nesmrtelných“ výroků, kterými si utrhl mezinárodní ostudu, jako například ten, že věděl, že je dotyčná nakažená virem HIV, a proto - aby se nenakazil - se po aktu „dokonale osprchoval“).
Buď jak buď, pravdou je, že Zuma u všech soudů vyhrál. Přesto jej pozorovatelé odepisovali - jednou provždy na něm prostě ulpěl stín podezření. Zuma to však nevzdal, vytáhl do „války“ s Mbekim a v prosinci roku 2007 jej drtivě porazil ve volbách šéfa Afrického národního kongresu.
Mbeki kontroval dalším obviněním - tentokrát se k údajné korupci a zpronevěře přidalo ještě praní špinavých peněz. Soudce obvinění nejen zamítl, ale dokonce je označil za „protiprávní“. Události pak nabraly rychlý spád. Mbeki byl vyzván Africkým národním kongresem, aby rezignoval na úřad prezidenta, což následně učinil. Prozatímním prezidentem byl jmenován Kgalema Motlanthe.
Zuma je populista - oblibu mezi černošskou většinou si získal hlavně tím, že chce bojovat s chudobou a s AIDS. Co se ekonomiky týče, sám sebe označuje za „socialistu“ a zahraniční investory děsí slogany typu „přerozdělování bohatství“, které znějí nebezpečně podobně tomu, co se léta praktikuje v sousedním Zimbabwe.
Thabo Mbeki Zuma se snaží podobné obavy rozptýlit tvrzením, že nechystá „radikální“ změny, investory, pro které je Jižní Afrika zajímavá hlavně dík bohatým nalezištím nerostných surovin, to ale podle všeho moc neuklidnilo. Například Američané prý „přinejlepším nevědí, co od něj čekat“, napsal deník The New York Times.
Mbeki, jinak nástupce Nelsona Mandely v čele Afrického národního kongresu, viděl v Zumovi čím dál většího konkurenta. V červnu roku 2005 proto Zumu zbavil úřadu na základě obvinění z korupce.
Ústřední postavou kauzy byl přitom Zumův finanční poradce souzený pro korupci a zpronevěru. Zuma se úspěšně obhájil, nicméně po prvním soudu následoval další, který tentokrát vinil ze zpronevěry a uplácení přímo jeho. V případě, že by jej soud shledal vinným a vyměřil mu víc než roční vězení, zbavil by ho tak automaticky možnosti kandidovat do parlamentu, potažmo na úřad prezidenta.
A aby toho nebylo málo, musel se Zuma před soudem zodpovídat ještě z údajného znásilnění. Obvinila ho dcera jeho bývalého přítele, ale soudce došel na základě výpovědí svědků k závěru, že spolu měli poměr, a že se tudíž se Zumou v inkriminovaný den vyspala dobrovolně (Zuma u soudu pronesl pár „nesmrtelných“ výroků, kterými si utrhl mezinárodní ostudu, jako například ten, že věděl, že je dotyčná nakažená virem HIV, a proto - aby se nenakazil - se po aktu „dokonale osprchoval“).
Buď jak buď, pravdou je, že Zuma u všech soudů vyhrál. Přesto jej pozorovatelé odepisovali - jednou provždy na něm prostě ulpěl stín podezření. Zuma to však nevzdal, vytáhl do „války“ s Mbekim a v prosinci roku 2007 jej drtivě porazil ve volbách šéfa Afrického národního kongresu.
Mbeki kontroval dalším obviněním - tentokrát se k údajné korupci a zpronevěře přidalo ještě praní špinavých peněz. Soudce obvinění nejen zamítl, ale dokonce je označil za „protiprávní“. Události pak nabraly rychlý spád. Mbeki byl vyzván Africkým národním kongresem, aby rezignoval na úřad prezidenta, což následně učinil. Prozatímním prezidentem byl jmenován Kgalema Motlanthe.
Zuma je populista - oblibu mezi černošskou většinou si získal hlavně tím, že chce bojovat s chudobou a s AIDS. Co se ekonomiky týče, sám sebe označuje za „socialistu“ a zahraniční investory děsí slogany typu „přerozdělování bohatství“, které znějí nebezpečně podobně tomu, co se léta praktikuje v sousedním Zimbabwe.
Thabo Mbeki Zuma se snaží podobné obavy rozptýlit tvrzením, že nechystá „radikální“ změny, investory, pro které je Jižní Afrika zajímavá hlavně dík bohatým nalezištím nerostných surovin, to ale podle všeho moc neuklidnilo. Například Američané prý „přinejlepším nevědí, co od něj čekat“, napsal deník The New York Times.
