Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

‚Jsme pro vojáky nepřátelé,‘ říkají palestinští záchranáři v první linii

USA

  8:00
PÁSMO GAZY - Žádný plat, nepřátelské chování armády a děsivé výjevy každý den. Tak popisují zdravotníci působící v první linii izraelsko-palestinského konfliktu svou nelehkou práci. Příběh několika zdravotníků přinesl list The Independent.

Zdravotníci ošetřují děti v nemocnici v Rafáhu. foto: Reuters

Dehtem pokryté podrážky bot Omara al-Chadára zanechávají přesné černé otisky. Zdravotník působící v Pásmu Gazy je během překvapivé chvíle klidu pomalu čistí. Jednu ruku má ošklivě popálenou. Po raketovém útoku v Džabalíje se snažil vyprostit muže zpod kusu rozpáleného kovu.

ČTĚTE TAKÉ:

Útok na jedno z hlavních tržišť přineslo přes 150 těžce zraněných a 15 mrtvých. Omar přesto mluví o štěstí. „Mohlo to být mnohem horší. V garážích poblíž se nacházelo několik palivových nádrží, vybuchla jen jedna z nich." zdůvodňuje. 34letý Chádar popisuje tamější hrůzné události s jistým klidem: „Na ulicích leželi lidé. Museli jsme je přeskákat, abychom se dostali ke garážím. V těch uvízlo několik dalších lidí, bez pomoci by uvnitř uhořeli. Bylo to strašné."

Raketový útok na dívčí školu

Poškozená učebna školy OSN v Gaze.

Raketový útok na tržiště v Džabalíji, ke kterému došlo během krátkého klidu zbraní, zasáhl místní nepřipravené. Na tržiště se vydali doplnit zásoby. Toho dne (27. července, pozn. red. Více ZDE). v ranních hodinách došlo k zásahu dívčí základní školy, využívané OSN jako úkrytu pro uprchlíky. Útok si vyžádal 19 životů a přibližně 125 zraněných a sklidil ostrou kritiku OSN i o něco tlumenější negativní reakci ze strany USA. Izraelská armáda trvá na tom, že vojáci odpovídali na minometný útok vedený z blízkosti školy. Ověření pravdivosti tohoto tvrzení bude předmětem vyšetřování.

Zdravotníci museli raněné převážet do nemocnic osobními auty a taxíky. "Použili jsme všechny sanitky, máme jich ale k dispozi jen omezené množství. Navíc je problém získat dostatek paliva," popisuje situaci Chádar.

Chán Júnis

Chán Júnis

Většina záchranářů vykonává své povolání aniž by dostávali plat. Jsou totiž zaměstnanci správce Gazy - organizace Hamás, která je v současnosti v bankrotu. Zaměstnanci najímaní hnutím Fatáh však zaplaceno dostávají, čímž vzniká jen další napětí mezi oběma palestinskými organizacemi.

Plat není jediným úskalím práce pro Hamás, popisují záchranáři působící v nemocnici v Chán Júnis. „Izraelci na nás pohlížejí jako na nepřátele. Nevidí v nás pracovníky záchranné služby. Jsme pro ně pouze zaměstnanci Hamásu. Už jsme si zvykli, že na nás kvůli tomu střílí," osvětluje Jusuf Abu Musahem. Tento omyl má často smrtící následky. Jeden ze záchranářů byl minulý týden zastřelen v Bejt Hanúnu.

Žena během příměří zjišťuje, co zbylo z jejího domu v Chán Júnis.

Izraelská armáda tvrdí, že bojovníci využívají sanitky jako kamufláž. Údajně se v nich přepravují bojovníci Hamásu. Záchranáři to nepřekvapivě popírají. „Oni (izraelští vojáci, pozn. red.) vždycky vyzívají, ať se zkontrolují sanitky v první linii. Pokud by se v nich nacházeli rebelové z Hamásu, našli by je," zdůrazňuje Abú Músab a dodává: „Možná si však myslí, že jsou bojovníci úplně ve všech sanitkách. A možná to je právě ten důvod, proč na nás běžně střílí a zabraňují nám bezpečně vyzvednout raněné."

Psychický tlak

Pokud nejsou záchranáři v první linii, odnáší mrtvé či polomrtvé lidi z ulic Abasánu a vnějších čtvrtí Chúza. Většina těl přinášená do márnice v místní evropské nemocnici byla znetvořena tlením v horku či dopadajícími šrapnely. Příbuzní, kteří přicházejí své blízké identifikovat, je často ani nepoznají, většina z nich je hluboce otřesena.

Husejn Mahmúd, jeden ze zdravotníků, dodává: „Samožejmě, že je to pro všechny příbuzné těžké. Ale tuhle hrůzu uvidí jednou, maximálně dvakrát. My máme tyhle výjevy na očích každý den. Nemůžeme si o tom popovídat se svými rodinami. Prakticky si o tom nemůžeme popovídat vůbec s nikým. Všichni trpíme psychickými traumaty."

Smích vyvolá jen když reportér The Independent nadhodí, že možná budou mít jednou k dispozici psychoterapeutickou péči. „A kdo by to zaplatil? Náš stres by zatím zmenšilo, kdyby nám Hamás vyplatil mzdy,“ uzavírá Abú Musab.

Autor: