V předvolební sondáži podpořilo myšlenku členství Kanady v Evropské unii 44 procent dotázaných, proti se postavilo 34 procent, píše server Euractiv. Mluvčí Evropské komise Paula Pinhoová v reakci uvedla, že „Brusel je výsledky průzkumu poctěn“. Dodala však, že snový scénář pro mnohé Kanaďany se do reality přetaví jen těžko.
Ano, představa vzdálené „země hokeje, javorového sirupu a ochotných lidí“, jak velí stereotypy, v bruselských strukturách je na první pohled zvláštní. Pinhoová zmiňuje Článek 49 Smlouvy o Evropské unii, ve kterém jasně stojí, že „jakýkoli evropský stát může usilovat o vstup do Unie“. Mnozí si tuto větu vykládají jednoduše: evropský stát = stát geograficky ležící v Evropě.
List Politico se však pustil do filozofičtější roviny. „Být Evropanem znamená mnohem víc než nějaké hnutí mysli. Legálně a formálně rozhodně nejsou evropské státy definovány geograficky,“ míní profesorka Giselle Bosseová z Maastrichtské univerzity a připomíná, že řada států má svá zámořská území v Karibiku či Pacifiku. Kanaďané jsou podle ní v mnoha ohledech jasnými Evropany, sdílí stejné hodnoty a legislativní i politický systém má jejich vlast pochopitelně odvozený od Evropy.
Frank Schimmelfennig ze Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu jí dává za pravdu. Být Evropanem podle něj znamená více než jen určení místa, kde se člověk narodil. „Kanada je v mnoha ohledech mnohem více evropskou zemí než řada kandidátských států,“ vysvětluje. Zmiňuje například balkánské země, ale i Turecko, jehož snahy o vstup do evropského společenství kazí v mnoha ohledech autokratické choutky Recepa Tayyipa Erdoğana.
Konec snů, přichází realita
Tento poněkud idealistický pohled by však podle Iana Bonda z Centra pro evropskou reformu v praxi tvrdě narazil. „Kanada by musela zavést celní režim na hranicích s USA a aplikovat veškerá cla na dovoz, což by bylo pro tamní ekonomiku devastující a převážilo by to všechny benefity z případného členství v Unii,“ vysvětluje Bond.
Vstup nového člena by pochopitelně musely jednohlasně posvětit všechny země sedmadvacítky. V některých státech by se navíc podle místních regulí hlasovalo v referendech. Konkrétně ve Francii by to podle Bonda automaticky znamenalo červenou. „Viděli jste snad někdy, aby francouzští farmáři hlasovali ve prospěch čehokoli, co by umožnilo volný obchod se zbytkem světa? Ti by to celé radši potopili,“ míní.
Uvítali byste vstup Kanady do Evropské unie?
Příklad je to sice poněkud odlišný, ale evropské choutky mělo svého času i Maroko. A jak z historie víme, neuspělo. V roce 1987 podalo žádost o vstup do předchůdce dnešní Unie, Evropských společenství. Žádost byla zamítnuta s prostým vysvětlením, že Maroko není považováno za „evropskou zemi“, a proto nemůže vstoupit. Geografický aspekt byl později implementován i do takzvaných kodaňských kritérií. Pointou budiž, že velká část Kanaďanů by sice náručí EU uvítala, v dohledné době v něm však zcela jistě nespočine.
