„Můj bratr má 18 dioptrií. Nikdy nic neprovedl. Trpí za mne. Jako rukojmí. Letos v létě by ho měli po šesti letech propustit.“ Uzbecký politolog Abdusami Rachmonov se se mnou sešel už před půl rokem, nedlouho poté, co za dramatických okolností uprchl z Ruska do České republiky. Těsně před publikováním rozhovoru v LN nás požádal, abychom materiál nezveřejňovali. „Pomstili by se Hamojunovi,“ vysvětloval. „V srpnu mu trest vyprší a pak všechno, co napáchali, zveřejníme.“
Pak mi jednoho srpnového dne zavolal. Byl v těžké depresi. „Poslali nám rozhodnutí soudu, bez odůvodnění, bez právních náležitostí, jen konstatování, že mu prodlužují trest o další tři roky a deset dnů.“ Koncem srpna přichází ještě jedna zpráva, která může významně zasáhnout do života rodiny Rachmonovových. Zemřel uzbecký vůdce Islam Karimov. Člověk, za jehož vlády desetitisíce lidí byly uvězněny z politických důvodů, muž, který během čtvrt století vybudoval jeden z nejtvrdších totalitních režimů v Asii.
  |
Včera přiletěl do uzbeckého Samarkandu ruský prezident Vladimir Putin, aby tady ke hrobu zesnulého Karimova položil květiny. Pak se sešel s vdovou Taťanou i mladší z dcer Lolou a pohovořil s premiérem Šavkatem Mirzijajevem. Ruské agentury ihned usoudily, že jde o pravděpodobného následníka, protože Putin má ty nejlepší informace. „Věříme, že vše, co vybudoval prezident Islam Karimov, bude pokračovat,“ prohlásil včera Putin. „Na nás se můžete naprosto spolehnout jako na ty nejlepší přátele,“ dodal.
Rebel z Buchary
Přesně toho se bojí Abdusami Rachmonov. Jeho rodina pochází ze starobylého města Vobkent v Bucharské oblasti Uzbekistánu. Patřili vždy k uzbecké intelektuální elitě, dědeček z matčiny strany byl za stalinských čistek popraven, jeden ze strýců vězněn.
Abdusami studoval historii na Bucharské státní univerzitě. „V roce 1992 jsem zvítězil na celé fakultě s prací Budování právního státu. Tehdy vládla euforie ze znovunabyté státnosti, mysleli jsme si, že teď už se zlé bolševické časy nevrátí,“ říká pyšně. Pak ale zorganizoval vzpouru proti otrocké práci na bavlníkových polích. A bylo po studiu.
Uzbekistán se chystá na střídání moci. Smrt diktátora však oficiálně potvrzená není |
Odjel do Taškentu. Vzali ho na Univerzitu světové ekonomie a diplomacie. „Můj mladší bratr Hamojun v tu dobu už v Buchaře končil práva. A to byl skoro slepý. Postupně se z něj stal uznávaný právník.“ Když Abdusami hovoří o bratrovi, vždy ztiší hlas. „Já jsem zatím v Taškentu s kamarády založil něco jako domácí seminář. Diskutovali jsme o svobodě, o žurnalistice, o ústavě. Začali mne zvát do televize. Tehdy to nebylo jako teď. Že nikdo nesměl ani pípnout. Byla určitá svoboda,
a nám to ještě bylo málo.“
Abdusami připravil novelu zákona o žurnalistice, o volbách, bojoval za práva vojáků. Jenže režim přitvrdil.
Šest let místo bratra
Zbili ho hned na prvním výslechu na Službě národní bezpečnosti. Pochopil, že se musí na čas stáhnout do ústraní. Jeho bratři Ališer, Abdusaid a Murodžon dopadli podobně. Všichni spěšně utekli ze země. Abdusami zůstal v Taškentu, v Buchaře se zoufalou matkou žije slepý Hamojun.
Zdálo se, že rodina bude mít konečně klid. „Až mi jednou zavolali a pozvali mne opět k výslechu,“ vzpomíná politolog. Okamžitě si sbalil věci, a protože bez víza mohl pouze do Ruska, odletěl do Moskvy. Za pár dnů si policie přišla v Buchaře pro jeho slepého bratra. Dostal v inscenovaném procesu, během kterého zatkli i jeho advokáta, šest let žaláře.
Majdanský vůdce trpí v ruském vězení. Byl strašně zmlácený, říká jeho advokát |
„Bouřil jsem se. V Moskvě jsem chodil do rozhlasové stanice Svoboda, požadoval jsem, aby Hamojuna pustili. Psal jsem dopisy prezidentovi, i nejvyššímu soudu. Situaci to ale jen zhoršovalo.“
Brzy se projevila těsná spolupráce ruských a uzbeckých tajných služeb, kterou Abdusami podcenil. Požádal v Rusku o politický azyl. „Čtvrtého února 2011 mne ruská migrační služba vyzvala, abych se dostavil na pohovor. Zatkli mne v budově migrační služby. Ve stejný den po mně Uzbekistán vyhlásil mezinárodní pátrání.“
Dokonalá synchronizace. Taškent žádá o vydání uprchlíka a Moskva ho připravuje na cestu do vlasti. Nakonec si Abdusami v ruské cele odsedí půl roku a před deportací ho zachrání až předběžné opatření Evropského soudu pro lidská práva.
Několik let bojuje o politický azyl v Rusku. Je u konce psychických i fyzických sil. Hrozí mu opět vydání do Uzbekistánu. „Musel jsem pryč. Tak jsem tady,“ říká rezignovaně. Kdyby prý měl jistotu, že jeho bratra pustí, dobrovolně by se vrátil. Ale nejspíš by skončili ve vězení oba. „Matka velmi strádá, je těžce nemocná, další úder by nepřežila,“ bojí se Abdusami. Způsob, jakým se dostal do Česka, zveřejňovat nebudeme. Není to podstatné. Podstatné je, že při poslední návštěvě příbuzným Hamojuna správa věznice oznámila, že tam již není. „Možná ho mučí, možná je v nějaké kobce. Je vůbec naživu?“ přemítá Rachmonov. Kam byl převezen, dodnes nikdo neví.
