"Byla jsem sice naživu, ale přála jsem si, abych raději zemřela. Uměla jsem si představit, že by mě někdo ubil k smrti, ale neuměla jsem si představit, že bych mohla takhle ‚žít‘," vzpomínala Jaycee Dugardová v prvním rozhovoru pro televizi ABC News na osmnáct let, které strávila v rodině svého únosce Philipa Garrida.
O případu čtěte také: |
Když bylo Jaycee jedenáct, šla jako obvykle do školy, čekala na autobus. Jenže 10. června 1991 do něj nenastoupila. U silnice zabrzdilo auto a během chvíle ji cosi paralyzovalo, ztratila vědomí a probrala se až v autě, kde slyšela dva hlasy. Ten mužský říkal "musíme odsud vypadnout" a ten druhý, ženský, se smál.
"Strčili mě do dřevěné boudy a zavřeli. Slyšela jsem jen zvuk zámku, který zapadl na dveřích, a dál už bylo jen ticho," uvedla. První dva roky prožila Jaycee v naprosté izolaci od světa, ale přitom žila nedaleko od lidí, v kalifornském městě Antioch. Její jedinou "společností" byl Garrido, který ji záhy po únosu znásilnil a pokračoval v tom den za dnem.
Jaycee zůstala úplně sama. Každý den se dívala malou škvírou v okně na měsíc a myslela na svou matku. "Měly jsme s mámou takový zvyk, sedávaly jsme na zápraží a koukaly jsme na měsíc a ona mi zpívala moji oblíbenou písničku. Dívala jsem se na měsíc a věřila, že se na něj ve stejnou chvíli díváme obě. Věřila jsem, že se jednou budeme dívat společně," vzpomínala jednatřicetiletá Dugardová.
Jaycee zůstala úplně sama. Každý den se dívala malou škvírou v okně na měsíc a myslela na svou matku. "Měly jsme s mámou takový zvyk, sedávaly jsme na zápraží a koukaly jsme na měsíc a ona mi zpívala moji oblíbenou písničku. Dívala jsem se na měsíc a věřila, že se na něj ve stejnou chvíli díváme obě. Věřila jsem, že se jednou budeme dívat společně," vzpomínala jednatřicetiletá Dugardová. Jaycee netušila, že její matka není daleko, dům Dugardových byl totiž jen dvě hodiny od Garridovy chatrče. Přesto trvalo osmnáct let, než se shledaly.
OdškodněníZa své utrpení dostala Dugardová v roce 2009 od státu Kalifornie odškodnění ve výši 20 milionů dolarů (v tehdejší době asi 410 milionů korun). |
Po třech letech věznění byla Jaycee těhotná. Porodila sama v té stejné dřevěné boudě, kam ji přivezli první den. "To dítě bylo mojí součástí, jediný člověk, který mi mohl být na blízku, ale on moji holčičku odnesl a řekl, že jí bude lépe beze mě," popsala.
Za dva roky porodila Jaycee druhou holčičku, která měla stejný osud. V roce 2009, kdy Dugardovou vysvobodila policie, byly zachráněny i její dcery, jimž bylo 11 a 15 let.
Postupem času Garrido své vězeňkyni důvěřoval, mohla chodit volně po zahradě, mohla se pohybovat po domě. Šance na útěk se zvyšovala, jenže Jaycee neutekla. "Každý den se ptám sama sebe, proč jsem nedokázala odejít. Byla jsem uvězněná uvnitř sama sebe. Těžko se to popisuje, ale on mi říkal, že má vše pod kontrolou, že prostě nemám šanci na útěk a nikdo mi neuvěří," vysvětlovala.
Paradoxní je, že policie byla v domě Garridových šedesátkrát. A nikdy mladou ženu nenašla. Až díky náhodné policejní kontrole v roce 2009 byl Garrido a jeho žena zatčen a Jaycee se mohla okamžitě vrátit ke své rodině a netrpělivě čekala na soud. Letos 2. června byl její únosce odsouzen na doživotí a jeho žena na 36 let.
