Nedostatek zkušeností s formální zahraniční politikou má nahradit výbornými vazbami na významné světové lídry v čele s Vladimirem Putinem.
Černý kůň souboje o post šéfa diplomacie předčil v politickém prostředí známější adepty, kterými byli bývalý newyorský starosta Rudy Giuliani nebo prezidentský kandidát republikánů z roku 2012 Mitt Romney.
Trump vybral do funkce ministra zahraničí šéfa Exxonu Tillersona |
Rodilý Texasan Tillerson navrch získal díky pověsti tvrdého a zručného vyjednavače znalého geopolitických faktorů ovlivňujících ropný průmysl. Dobré vztahy má s Ruskem, blízkovýchodními státy, jako je Katar, nebo s Nigérií. To si pochvaluje i Trump.
Je popisován jako politický konzervativec známý schopností rychle se přizpůsobovat novým okolnostem. V některých otázkách ale tak konzervativní není. Jako celoživotní skaut se v organizaci Boy Scouts of America zasadil o otevřenost vůči gayům.
Výhodou pro funkci ministra je jeho neústupnost při řešení ožehavých byznysových témat. Ostře se například postavil proti snaze venezuelského prezidenta Huga Cháveze znárodnit ropné společnosti. Většina z nich se snažila dohodnout, ale Exxon v roce 2014 v arbitráži vysoudil kompenzaci ve výši 1,6 miliardy dolarů a započal velký projekt se snahou naleznout nová ložiska ve vodách, které Venezuela považovala za své.
„Jeho houževnatost, velké zkušenosti a hluboké porozumění geopolitickým reáliím z něj dělají skvělou volbu pro post ministra zahraničí,“ odůvodnil svůj výběr Trump.
Společné mají oba nejen vazby na nejvyšší byznysové kruhy, ale podle zdrojů CNN si Trump s ropným šéfem rozumí i v pohledu na svět, prý tak jako s nikým jiným. Jako multimilionář si bude Tillerson dobře rozumět i se zhruba třetinou Trumpova kabinetu, která se skládá z korporátních titánů a vlivných hráčů z Wall Street. Zároveň zapadá i do Trumpova plánu „vysušit bažinu“, tedy nahradit zkostnatělý politický establishment novými tvářemi s „reálnými životními zkušenostmi“.
‚V Moskvě ho zná každý‘
Ne tak už je volba šéfa ropné společnosti po chuti Kongresu. Narazit by při schvalování Trumpova kabinetu mohl i u republikánských kongresmanů. Texasan jim bude muset přiblížit svoje osobní názory na mezinárodní vztahy, například jak vidí spolupráci se státy NATO či asijskými spojenci. Což jsou témata, u nichž Trump naznačil změnu politického kurzu. Nejvíce ale kongresmanům vadí, že má Tillerson silné vazby na ruského prezidenta Vladimira Putina a ruské prostředí jako takové.
Ty si vybudoval díky lukrativní dohodě z roku 2011, kterou vyjednal s ruským ropným gigantem Rosněft. Exxonu zaručila přístup k velkým zdrojům ropy v Arktické oblasti. Díky tomu dostal rodák z Texasu v roce 2013 prestižní ruský Řád přátelství udělovaný cizincům, kteří se zasloužili o zlepšení vztahů s Ruskem.
Podle Putinova poradce Jurije Ušakova je Tillerson solidní profesionál, který má s prezidentem a řadou dalších ruských činitelů dobré pracovní styky. „Tillersona zná v Moskvě každý,“ poznamenal. Kreml si podle Ušakova slibuje od jmenování ministra zahraničí konec krizového stavu v rusko-amerických vztazích.
Kvůli anexi Krymu a následným sankcím Exxon minuly zisky ve výši až miliardy dolarů. V pozici ministra proto bude Texasan čelit kritice kvůli střetu zájmů. Například kdyby usiloval o zrušení protiruských sankcí, těžko by vysvětloval svůj motiv. I kdyby měl všechny vazby s Exxonem zpřetrhány. Pod drobnohledem kvůli vazbám na Rusko budou i všechna rozhodnutí a dohody týkající se situace v Sýrii.
Rozporuplnou zprávou je jeho výběr pro klimatické aktivisty. Ropný průmysl není vnímán v souladu se snahou bojovat proti globálnímu oteplování. Na druhou stranu se Tillerson v čele firmy obrátil proti skepticismu předchozího šéfa Lee Raymonda. „Emise skleníkových plynů se mohou ukázat jako výrazné ovlivnění klimatu. ExxonMobil je proto odhodlán jednat a zároveň brát ohled na nejistoty, které v souvislosti s nimi zůstávají,“ popsal v roce 2007 snahu vyvážit obchodní zájmy s environmentální zodpovědností.