130 let
„Část našeho území je okupovaná. Ale nemyslím si, že se Gruzie nachází v...

„Část našeho území je okupovaná. Ale nemyslím si, že se Gruzie nachází v nesrovnatelně obtížnější situaci než další evropské státy,“ míní gruzínská ministryně obrany. | foto: MAFRA - František Vlček

Rozhovor

Když nás Rusko napadne, necháte nás napospas? ptá se Evropy gruzínská ministryně obrany

Afghánistán
  •   6:00
Kdyby se Evropa tváří v tvář ruské invazi do Gruzie zachovala jinak, Ukrajina by dnes nebyla ve válce, věří gruzínská ministryně obrany Tinatin Chidašeli. „Na středověké logice Ruska není nic sofistikovaného. Je to země, která ve víru jedné války plánuje další – dokud ji někdo nezastaví,“ říká v rozhovoru pro LN u příležitosti 7. výročí rusko-gruzínské války.

LN: Sedm let po rusko-gruzínské válce zůstává značná část území vaší země pod kontrolou cizích vojsk. Toužíte po členství v NATO - není palčivá otázka Jižní Osetie a Abcházie nepřekonatelnou překážkou?
Nemyslím si, že se Gruzie nachází v nesrovnatelně obtížnější situaci než další evropské státy. Ano, část našeho teritoria je okupovaná, nicméně všichni v Evropě čelíme stejným výzvám a problémům: postupujícímu Rusku, které nám každodenně ukazuje svou brutální tvář, a teroristické hrozbě, především v podobě takzvaného Islámského státu. Jsme součástí stejného prostředí a výzvy, které před nás staví, mají stejnou podobu. Evropský svět je v mých očích nedělitelný.

LN: Jeho jednota však není stoprocentní. Na summitu v Bukurešti (2008) se Německo a Francie postavily USA a Polsku, jež chtěly Gruzii poskytnout Akční plán členství (MAP); loni ve Walesu pak zněla pouze slova o „výrazné“ spolupráci a příslib „možného členství“. Je v silách vaší vlády zdlouhavou cestu uspíšit?
Nežádáme o okamžité poskytnutí MAP. Máte pravdu, usilujeme o členství v NATO, ale zároveň jsme realisté, kteří jsou připraveni jít po té cestě krok za krokem. Jsme otevření všem návrhům a možnostem, pokud nás povedou a posunou dál – a nakonec vyústí v přijetí do Aliance. Už na bukurešťském summitu nám bylo (ve zvláštním komuniké – pozn. red.) slíbeno členství, splníme-li jeho podmínky. Od té doby uplynulo už sedm let, potřebujeme nové ujištění. Musíme se mít na pozoru, aby se otevřené dveře nezměnily v otáčecí, které by aspirující státy uvěznily, jak podotkl před časem předseda gruzínského parlamentu (David Usupašvili).

TINATIN CHIDAŠELI

Tinatin Chidašeli.
  • Gruzínská politička a členka Republikánské strany Gruzie se narodila v Tbilisi v roce 1973.
  • Absolvovala politologii na Středněevropské univerzitě v Budapešti, poté působila mimo jiné na Yaleově univerzitě v USA.
  • Po svém návratu do Gruzie se angažovala v tamní občanské společnosti a lidsko-právních organizacích a stala se jednou z tváří Růžové revoluce, jež v roce 2003 svrhla vládu Eduarda Ševardnadzeho. Její tehdejší spojenec Michail Saakašvili se však posléze změnil v politického soka a jeho Sjednocené národní hnutí v parlamentních volbách 2012 prohrálo s koalicí Gruzínský sen, která zahrnovala i Republikánskou stranu Gruzie. (ČTĚTE TAKÉ: Romantická epocha Saakašviliho skončila, v Gruzii nastupuje pragmatismus)
  • Předsedala parlamentní komisi pro evropskou integraci.
  • V květnu 2015 byla jako první žena v historii země jmenována na post ministryně obrany. 

Letos v prosinci nás čeká klíčové zasedání ministrů zahraničí NATO, právě tam budou přijata zásadní rozhodnutí, týkající se nejen Gruzie, ale především Černé Hory. Pokud Černá Hora jako kandidát uspěje, znamená to, že politika otevřených dveří funguje a že jsou otevřené právě proto, aby jimi šlo projít, nikoli jen vystavené na odiv. Gruzie má ještě před sebou měsíce intenzivního vyjednávání – ostatně, právě proto jsem přijela do Prahy, kde jednám se svým českým protějškem.

LN: Podaří-li se vám členství v Alianci dosáhnout, doufáte v její pomoc při řešení abcházského a jihoosetského problému?
Ať už jako člen NATO nebo ne, Gruzie má svou strategii, jak v případě našich okupovaných území postupovat. Obávám se ovšem, že úkolem ministerstva obrany není dělit se o ni s médii. Mohu nicméně připomenout případ Německa, jež se stalo členem NATO (1955 – pozn. red.) navzdory tomu, že polovinu země okupovali Rusové. Je to pouze otázka preferencí, nikoli rozdílů.

Ohledně hypotetického členství Gruzie se často setkávám s dotazy na pátý článek Washingtonské smlouvy a narážkami na možnou apokalypsu: Co bude NATO dělat, pokud Rusko Gruzii napadne? Odpovídám: Co se bude dít, pokud Rusko napadne Gruzii nyní? Řeknete snad, že vás nezajímáme, protože nejsme v NATO, necháte nás napospas, abychom zmizeli a zahynuli? Nemyslím si. Evropská demokracie, kterou mi představili už v dětství a tak dobře ji znám, demokracie, v níž jsem léta žila a zamilovala si ji, taková není.

Ruské rakety vypadají jak ohňostroje. Jenže zabíjejí, říká ukrajinský voják

LN: A stanovisko, které před sedmi lety zaujala tváří v tvář ruské invazi? Domníváte se, že kdyby tehdy zareagovala jinak, mohla by zabránit krizi, která dnes svírá Ukrajinu?
Ano. Jsem o tom stoprocentně přesvědčená. Proto doufám, že pokud okupace Gruzie nevarovala svět dostatečně, udělala to Ukrajina. Rusko opět rozpoutalo válku na území suverénního státu: teď už by měl mít každý jasno, co od něj jako od „partnera“ čekat. Pokaždé, když se cítí jako vítěz, naplánuje si další ofenzivu – tak je to prosté, na jeho středověké logice není nic sofistikovaného. Stále je to země, která na střechách tanků vstupuje do demokratických států. Která ve víru jedné války plánuje další – dokud ji někdo nezastaví.

LN: Trauma Ukrajiny zná Gruzie z vlastní zkušenosti. Může jí v tomto ohledu nějak pomoci?
V žertu vám mohu odpovědět, že jsme Ukrajině poslali svého exprezidenta s celým jeho týmem (Michailu Saakašvilimu bylo letos uděleno ukrajinské občanství a nedlouho poté jej prezident Porošenko jmenoval gubernátorem Oděsské oblasti – pozn. red.). Nicméně vážně: je to otázka bilaterálních vztahů, na vládní úrovni spolupracujeme s Kyjevem v mnoha ohledech, a pokud se objeví jakýkoli další způsob, jak můžeme pomoci, jsme připraveni. Za světový mír bojujeme v Afghánistánu, naši vojáci se účastnili misí v Iráku, Kosovu, Středoafrické republice či Mali. Dokázali jsme, že jsme silný a spolehlivý partner, a ze všech jmenovaných zemí je to z pochopitelných důvodů právě Ukrajina, která je nám nejbližší.

LN: Kolegyně Petra Procházková během své nedávné reportážní cesty po Donbasu narazila na gruzínské bojovníky válčící na proruské straně. Ví o nich Tbilisi?
Ne, žádné takové informace nemáme. Gruzínci, kteří odešli na Ukrajinu, nebojují na straně Rusů. Připomínám, že naše národy kdysi spojoval jeden stát a na Ukrajině dodnes žijí lidé s gruzínskými kořeny a jmény. Ale nejsou občany Gruzínské demokratické republiky. Tím se nestanete jen proto, že vám v žilách koluje gruzínská krev. A jestliže nemají gruzínské občanství, nemůže za ně naše vláda zodpovídat, natož je kontrolovat.

Wanted! Miliardové odměny za džihádisty útočí na slabiny extremistů

LN: Co si pak počít s těmi, kteří do vaší kompetence spadají? Narážím na džihádisty, kteří se rekrutují mimo jiné i z řad obyvatel Gruzie – příkladem za všechny může být velitel IS v Sýrii Umar Šišání, původem z neklidného Pankiského údolí…
Problém islámského extremismu v Pankisi bohužel není žádné novum, Gruzie se s ním potýká minimálně posledních 15 let. Navíc má za sebou desetiletí vlády, která pro jeho vyřešení nehnula prstem. Za dva roky nemůžeme udělat vše. Resort obrany není tím, na kom spočívá hlavní tíha, jedná se spíše o kompetenci ministerstva školství a vnitra, byť jim samozřejmě poskytujeme své zkušenosti a kapacity. Odpovědnost leží také na pohraniční policii, která svou práci nezanedbává a části útěků přes hranice zabránila. Především je však třeba pracovat na prevenci, vytvořit pro obyvatele Pankiského údolí speciální program, zajistit jim vzdělání a práci…

Jenže nezapomínejme: Gruzie, stejně jako další postsovětské státy, dosud nemá plně vyřešenou otázku hranic. A navíc není jedinou zemí, jejíž občané míří na blízkovýchodní bojiště. Co například Británie? Mimochodem, další důkaz toho, že dnešní Gruzie je standardní evropskou demokracií, byť tentokrát v tom horším slova smyslu. Ale takový je život. Kdo z nás se může pochlubit samými jedničkami?

Autor: Magdalena Slezáková
  • Vybrali jsme pro Vás