LN: Měl jste možnost natáčet se severokorejskými uprchlíky, co to je za lidi? O čem nejčastěji v souvislosti s útěkem mluvili?
Jsou to naprosto normální lidé, rolníci i profesoři, takový charakteristický vzorek společnosti. Protože jsem vyrůstal v komunistickém Československu, tak jsem si myslel, že ty důvody pro jejich útěk budou hlavně politické. Ale devadesát procent lidí, se kterými jsem hovořil, mi řeklo, že utíkali kvůli hladu, že jejich rodiny nemají co jíst. Pochopitelně potom jsou tam ty druhotné důvody - naprostá chudoba a politická situace.
Jak jsou útěky ze Severní Koreje organizované?
To je celkem jednoduché. Hodně lidí utíká na vlastní pěst, protože i ti severokorejští vojáci, kteří hlídají hranice, jsou uplatitelní. A ty úplatky, jsem slyšel, že mohou být velice nízké. Ale existují i převaděči. Největší problém poté ale je, jak se z té Číny dostat, protože ta ty severokorejské uprchlíky vrací. Když je vrátí, tak je čeká většinou popravní četa nebo koncentrační tábor.
Jak fungují ty organizace, které uprchlíky dostávají dále z Číny?
Jsou to většinou křesťanské organizace, které sídlí hlavně v Soulu. Ve světě vybírají peníze, dělají různé sbírky na to, aby se zaplatili čínští pašeráci lidí. Tedy jedna možnost je, že ty peníze získa nějaká organizace, zaplatí pašeráky, kteří je provedou celou Čínou na hranici s Laosem, tam je převedou laoští pašeráci a převezou je do Thajska. Tam jsou tito lidé zatčeni, a pak jsou vyhoštěni do Jižní Koreje. Druhou možností je, že si pašeráky financují samy rodiny. Dejme tomu že uteče syn, už je v Soulu a vydělává peníze, takže na pašeráky má.
Když jste mluvil s těmi severokorejskými uprchlíky, měl jste možnost se třeba dozvědět, jak to vypadá v těch severokorejských pracovních táborech?
Je to strašné, to mi opravdu připomínalo výpovědi lidí, co přežili koncentrační tábory za druhé světové války. Hrozně málo jídla, vodnaté polévky, když někdo padne vysílením, tak je zkopán. Když si o někom stráže myslí, že nepracuje, tak jak by měl, tak je surově zbit. Mluvil jsem s jedním člověkem, který tam byl se svým otcem, kterého mu prý ubili před očima. Po několika letech ho propustili. Oni tam žijí ve strašných podmínkách, nejsou tam pořádné budovy, kolikrát bydlí jen v chatrčích z hlíny.
Měl jste možnost mluvil i s nějakými Severokorejci?
Když jsem se dostal k těm pašerákům, měl jsem možnost potkat se i s jedním severokorejským agentem. V Číně je spousta takových agentů, zejména na tom severovýchodě. Mají za úkol hledat severokorejské uprchlíky a to mi řekl ten agent, že když je najdou, tak už přímo v Číně jsou severokorejská komanda, které tohoto člověka nebo jeho rodinu zatknou a odvezou je zpátky. To bylo strašně zajímavé, tenkrát jsme seděli v restauraci, hrozně se tam pilo, oni pili něco korejského tvrdého. Ti dva, co tam byli se mnou, co provozovali tu organizaci pomáhající uprchlíkům, se toho agenta snažili přesvědčit, ať prostě neudává každého, ať občas přimhouří oko. A on se strašně rozčílil a říkal: Nedělejte můj život těžší než je, myslíte, že mi těch lidí není líto. ale když nepůjdou oni, tak půjdu já. Dodneška mám husí kůži, když si vzpomenu na to, co říkal. Ten člověk měl čtyřicet kilo i s botama a uniformou.
Jaktože se s tím agentem normálně stýkali?
To je další zajímavá věc. Já jsem se jich ptal, proč se s ním vůbec baví a jaktože se on baví s nimi. Tenkrát mi řekli, že oni jen nepřevádějí uprchlíky, ale že se i snaží zjistit, co se v Severní Koreji děje, nemají žádné informace. Řekli: My máme spolu takovou dohodu. Souvisí to s tím, že ten agent ví, že my víme, kde se skrývali ti urpchlíci. A já jsem z toho měli pocit a oni to tak trochu naznačili, že oni ty informace vyměňují za uprchlíky. Všechno to je samozřejmě nepotvrzené. Navíc mi bylo řečeno, že i mezi těmi uprchlíky je spousta agentů, kteří je udávají. Ti uprchlíci tam žijí v jeskyních, schovávají se v lese, v zemi. Slyšel jsem, že v minus dvaceti stupních se tam rodí severokorejské děti. Pro ně to je ale pořád lepší než být v té Severní Koreji, takže já si nedokážu představit, jak to musí vypadat tam.
Téma o misi Billa Clintona v Severní Koreji si přečtěte ve středečním vydání deníku
