Před prodlouženým víkendem loni v červnu měla navigační věž na severoněmeckém ostrově Sylt napilno: Během jediného dne v této oblíbené rekreační destinaci přistálo třicet soukromých letadel. Z Mallorky, Mnichova, Düsseldorfu, ale také pět letadel z Hamburku, ačkoli z něj na ostrov vede přímé vlakové spojení a cesta zabere jen tři hodiny.
Pokud jde o lety soukromých tryskáčů, loňský rok byl v Německu rekordní: tamní letiště zaznamenala 94 tisíc startů, tedy přibližně 260 denně. Lety soukromých tryskových letadel se na celkové letecké dopravě v Německu podílely přibližně 12 procenty.
Většinou jsou tyto cesty velmi krátké: 56 tisíc z nich, tedy více než polovina, bylo na vzdálenost kratší než 300 kilometrů. Téměř tři čtvrtiny letů soukromých letadel z německých letišť pak směřují do destinací vzdálených méně než 500 kilometrů. Jen na zmíněné trase mezi Hamburkem a Syltem létají stovky soukromých letadel ročně.
Tyto rychlé a pohodlné cesty navíc lákají stále více lidí. „Zaznamenáváme výrazný nárůst soukromých letů, které jsou velmi náročné na emise CO2, a tím také stále více přispívají ke změně klimatu,“ říká Stefan Gössling ze švédské Linného univerzity, který se řadu let zabývá výzkumem vlivu letecké dopravy na změnu klimatu.
Tryskáč jako taxislužba
Jen během první hodiny letu se do ovzduší uvolní tři tuny oxidu uhličitého, ale tyto lety jsou podle Gösslinga pro klima škodlivé i z dalších důvodů. Tryskové motory rovněž vypouštějí oxidy dusíku, saze a vodní páru – nejrozšířenější modely soukromých letadel během první hodiny letu spotřebují například asi 760 kilogramů kerosinu. Celkové množství zplodin je podle odborníků ekvivalentní devíti tunám CO2. To vše jen za jednu hodinu letu. Pro srovnání – jeden obyvatel Německa vyprodukuje v průměru jedenáct tun skleníkových plynů ročně.
Letadla často startují z malých letišť rozesetých po Německu a desítky společností také nabízejí jakousi leteckou taxislužbu, kdy si cestující mohou objednat letadlo do místa odletu podle vlastního výběru. To tedy znamená, že letadla na místo létají prázdná. Právě tyto lety pravděpodobně představují větší podíl ve statistikách letů na krátké vzdálenosti.
Vláda: Létat ano, ale ekologicky
Zatímco ve Francii probíhá intenzivní diskuse o omezení soukromých letů, Německo nemá ani spolehlivý přehled o tom, kolik těchto tryskáčů je v zemi aktivně používaných.
Podle ministerstva dopravy pod vedením liberálních demokratů (FDP) německá vláda neplánuje žádná přísnější pravidla, ale chce se naopak věnovat výzkumu a podpoře inovativních technologií a paliv. Německo se prý má stát „průkopníkem létání s neutrálními emisemi CO2“.
Podobný postoj má také Evropská asociace soukromého letectví (EBAA), podle níž má být průmysl vnímán jako hnací síla inovací. „Pokud se nám podaří dosáhnout toho, aby menší letadla používaná v obchodní letecké dopravě létala zcela bez emisí, mohou být tyto technologie přeneseny i na běžná dopravní letadla,“ uvedl Roman Kok z EBAA. Zákaz soukromých letů by vzhledem k poptávce příliš nevyřešil, cílem je podle něj dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality s využitím udržitelných paliv a letadel na elektrický pohon pro krátké vzdálenosti.
Vědci jsou zatím skeptičtí
Mnozí vědci však pochybují, že je možné, aby všechny lety byly klimaticky neutrální, zejména proto, že ke globálnímu oteplování nepřispívá pouze oxid uhličitý. Nové technologie by teoreticky sice mohly přispět ke „zmírnění změny klimatu“, to je ale založeno na „velmi ambiciózních a možná nerealizovatelných technologických průlomových a optimistických předpokladech“, napsali například loni v červenci vědci ze Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu ve studii zveřejněné v časopise Nature.
To uznává také Kok: „Samozřejmě v současné době platí, že čím více letů, tím vyšší emise. Je to průmysl, který znečišťuje a spaluje fosilní paliva, ale snažíme se to dostat pod kontrolu.“ V ideálním případě by celkově emise ze soukromých letadel měly tvořily jen velmi malou část všech skleníkových plynů.
Další vědci jako výše zmíněný Gössling pak navrhují zákaz některých letů, jichž je podle něj již příliš mnoho: „Pokud bereme změnu klimatu vážně, musíme si upřímně odpovědět na to, co si ještě můžeme dovolit.“
