„Je to pro mě samozřejmé to nejmenší, co můžu dělat,“ říká Vera Ranftlová, praktická lékařka z městečka Großpetersdorf, která se před rokem stala kmotrou dnes 17letého uprchlíka z Afghánistánu Salima.
Čtyři minuty volání měsíčně. Uprchlíci v Bělé zmizí jako v Bermudském trojúhelníku |
„Chtěla jsem nabídnout pomoc. Protože jsem věděla, že je ve Vídni možnost převzít nad uprchlíky kmotrovství, informovala jsem se u diakonie, zda je to možné i v Burgenlandu,“ líčí Ranftlová, jejíž zkušenosti popisuje článek na rakouském serveru Kurier.
Rakušanka nezůstala jen u slov a poté, co kontaktovala diakonii, se všechno seběhlo rychle. „Zakrátko mi dali vědět, že v domě pro uprchlíky v Rechnitzu je chlapec, který by měl rád kmotru. Byl to Salim,“ vypráví paní Ranftlová, která má od té doby na starosti nejen tři vlastní děti, ale také jednoho kmotřence.
Fotbal a němčina
Od té doby Salim stále více proniká do rakouské kultury. Do země přišel mladý Afghánec, když mu bylo patnáct let. V domě pro uprchlíky v Rechnitzu se mu dařilo dobře, ale až s pomocí Very Ranflové nastal skutečný obrat.
PETRÁČEK: Mrtví uprchlíci z kamionu ukazují bariéru mezi východem a západem EU |
Začalo to fotbalem. „První, do čeho jsme se pustili, bylo, že jsme jeho brýle vyměnili za kontaktní čočky, aby konečně mohl hrát v Schachendorfu fotbal,“ líčí Ranftlová.
„Předtím jsem hrát nemohl. Teď už konečně nemusím jen přihlížet,“ raduje se Salim, který se za dva roky, kdy žije v Burgenlandu, naučil velmi dobře německy. „Neuměl jsem jediné slovo, všechno jsem se naučil až tady. V červnu jsem dokončil základní školu,“ vypráví hrdě.
Včlenit se do systému
Společně s Verou Ranftlovou už mladík spřádá i plány do budoucna. „Rád bych se stal pečovatelem o nemocné, protože chci pomáhat druhým lidem,“ říká Salim. Jeho kmotra ho chce v těchto plánech podporovat, kde jen zmůže.
Francie: Přístup východu Evropy k imigrantům je skandální. Platí to i pro Česko |
„Nejdůležitější je, že umí německy a studuje, aby nezatěžoval systém. Přitom mu budu pomáhat, jak nejlépe umím,“ říká lékařka. Po dokončení dalšího stupně vzdělání mají oba před očima jasný cíl: „Zvládnout přijímací zkoušku na zdravotní školu,“ shodují se.
Kritika uprchlíků Ranftlovou rozčiluje. „Musíme otevřít srdce a nesmíme se nechat vyprovokovat. Dnes se nadává tomu, kdo dělá něco dobrého,“ říká. Navzdory některým protimigrantským hlasům se lékařka nenechá odradit: „Právě sbírám oblečení a boty pro Traiskirchen (uprchlický tábor, pozn. red.). Všichni žijeme v nadbytku. Každý má ve skříni bundu, kterou už nenosí a kterou může postrádat. Jinému pomůže, když ji dostane.“
