Problém netkví jen v tom, že při snaze uchránit světové psance před úderem získává Moskva nelichotivé epitety typu "ďáblova advokáta" se všemi negativními následky ve vztazích se Západem. Hlavně však zahráváním si s problémovými režimy se Moskva volky nevolky stává figurkou v jejich vlastní hře.
Rusko nejednou zachraňovalo Írán před sankcemi. Když už to nebylo možné, výrazně je zmírňovalo. Ale nějaké hmatatelné výhody, například v podobě plateb za postavení jaderné elektrárny v Búšehru, se ukázaly velice problematickými. Teherán nejednou otevřeně obviňoval Moskvu z neplnění závazků v Búšehru.
ČTĚTE TAKÉ: |
Politické výhody z udržování "zvláštních vztahů" s Íránem se pro Moskvu přeměňovaly ve škody, protože Teherán nejednou odmítal její doporučení a nevycházel vstříc rozumným požadavkům Mezinárodní agentury pro atomovou energii.
Úplně stejně se k Moskvě chovají téměř všechny problémové režimy, ačkoliv na vztahy s nimi Rusko vynakládá síly a dává všanc svou pověst. Jakmile státy-psanci uloví ruský zájem o vztahy s nimi, aktivně jej využívají. Nutí Moskvu, aby za ně tahala kaštany z ohně (a chránila je tak před sankcemi a bombami), ale pak v příhodném okamžiku ji podrazí či zradí a výhodně se vzdají nějakému západnímu emisarovi.
Moskva udržovala aktivní styky se Saddámem Husajnem, ale ten v klíčovém okamžiku před začátkem operace Pouštní bouře neuznal za nutné vyslyšet její nabádání. Flirtovala se Slobodanem Miloševičem, přezdívaném na Západě "balkánský řezník", ale podvedl ji uzavřením separátních dohod s NATO o Kosovu a pomohl USA uchytit se na Balkáně.
Hrátky s problémovými režimy
Kreml také nejednou vzdával čest a úctu soudruhu Kim Čong-ilovi, na kterém se dávno pevně uchytila nálepka "posledního komunistického vůdce", ale ten jej podrazil jadernými a raketovými testy - a zcela stejně si vede i jeho následník Kim Čong-un. Rusko buduje svazový stát s Alexandrem Lukašenkem, v civilizovaném světě považovaném za diktátora, ale ten si dovoluje hrubé výpady na ruskou adresu a čas od času Moskvu vydírá obratem k Západu.
Hrátkami s problémovými režimy podstupuje Moskva velké riziko, že se stane ani ne figurou, ale jen pěšákem v jejich hře. Pochopení tohoto stavu věcí často přichází až příliš pozdě.