Osm metrů vysoký památník, složený ze samotné sochy a mohutného oblouku s křížem na vrcholu, podle soudu odporuje zákonu o odluce státu od církve z roku 1905. Tribunál tak rozhodl na podnět malé laické organizace Libre Pensée (Svobodné myšlení), která proti soše rusko-gruzínského umělce Zuraba Cereteliho protestovala už v roce 2006, kdy byla vztyčena.
Politika, nebo náboženství?
Aktivistům se tehdy nelíbilo, že na ni rada departementu Morbihan dala dotaci 4500 eur (celková cena sochy dosáhla 30 tisíc eur). Soud v Rennes dal tehdy aktivistům za pravdu, stejně jako nyní. Zastánci sochy argumentovali tím, že Jan Pavel II. byl i osobností politickou, protože se zasloužil o pád komunismu. To ale odmítá David Gosselan, šéf Libre Pensée: „V den kanonizace Jana Pavla II. bylo před sochou procesí a mše. Je to náboženský monument ve veřejném prostoru,“ řekl v rozhlasovém pořadu Les Grandes Gueules.
Ploërmel je ale město s velkou většinou katolického obyvatelstva, kterému se verdikt soudu nelíbí. Po celém regionu už tak putuje petice za zachování sochy na svém místě, kterou podepsalo skoro 20 tisíc lidí. V sobotu se pak ve městě chystá demonstrace na podporu zachování díla tam, kde je.
V celé záležitosti se hodně angažuje bývalý starosta Paul Anselin, za jehož vlády byla socha vztyčena. Anselin nyní zakládá asociaci, která by měla pozemek pod sochou od města vykoupit: „Jestli bude jednou 20, 30, 50, nebo 100 tisíc drobných vlastníků, radnice Ploërmelu nebude váhat, a tak, jak jí to dovoluje zákon, vezme v úvahu zdejší realitu. Každý ví, že náš region má křesťanské kořeny.“
Problém? Nikoli papež, ale kříž
Pro zachování sochy na místě je i současný pravicový starosta Patrick Le Diffon, který má nyní šest měsíců na odstranění kontroverzního díla. Starosta se hodlá odvolat, uvědomuje si ale, že aktivistům nevadí ani tak samotný Jan Pavel II. jako spíš oblouk s křížem, který soud označil za zjevný náboženský symbol.
Jedním z řešení by tak mohlo být odstranění oblouku s křížem, což by žalující aktivisty uspokojilo: „Pochopil jsem, že by to mohlo stačit. Nemůžu to ale udělat bez souhlasu umělce. Umělecká díla se neupravují,“ citoval starostu deník Le Figaro.
Kromě výše zmíněných občanských akcí se ozvali i bretaňští ultranacionalisté, kteří na svém webu Breizatao označili organizaci Libre Pensée za trockistickou a jednomu z obyvatel města, který si na sochu stěžoval, udělali na fotografii červený kruh kolem hlavy jako terč a označili ho za „polovičního polského Žida“.
La ville #hongroise de Tata propose d'accueillir la statue de Jean-Paul II de #Ploermel! http://t.co/RxyNPgVFQL
— Isa Rettig (@isa_rettig) 14. květen 2015Papeže vytvořil laureát Leninovy ceny
Paradoxem je, že autor sochy bojovníka proti komunismu – nynější prezident Ruské akademie umění – je laureátem Leninovy ceny, hrdinou socialistické práce a od roku 1965 členem komunistické strany. Mezi jeho obřími sochami nechybí portréty Josefa Stalina, Vladimira Iljiče Lenina nebo také prezidenta Vladimira Putina.
Asi největší slávu si však Cereteli vysloužil památníkem Petra I. Objednal si ho u něj jeho osobní přítel a ochránce, někdejší starosta Moskvy Jurij Lužkov v roce 1997. Dílo je to obrovité především, jak tvrdí zlé jazyky, svými rozměry. Monument je vysoký celých 98 metrů. Ovšem už v tom spočívá první problém výtvoru. Původně radnice povolila maximální výšku 17 metrů. Podle známého ruského galeristy Marata Gelmana Cereteli zfalšoval dokumenty stavebního úřadu, aby se mohl pořádně rozmáchnout. Každopádně, prošlo mu to, neboť Lužkov na něj nedal dopustit.
Traduje se, a na první pohled je to i zřejmé, že Petr I. je jen trochu předělanou kopií sochy Kryštofa Kolumba, kterou Cereteli v letech 1991–1992, když se slavilo objevení Ameriky, neúspěšně zkoušel prodat Španělům, Američanům i několika zemím Latinské Ameriky. Zřejmě se netrefil do vkusu. Sochu nikdo nechtěl, nakonec ani zadarmo.
Ani s monumentem věnovaným Petrovi I. to neměl sochař jednoduché. Podle některých uměleckých kritiků je to dílo obludné. Nakonec se i část moskevských politiků zalekla obří lodi a podstavce posetého jako bradavicemi výstupky dalších lodí a nad tím vším rozkročeného vladaře. V roce 2010 dokonce někteří radní navrhli, aby byl památník umístěn někde jinde, v jiném městě, kde není tolik turistů a kde nebude tak na očích. Třeba v Orlu, Archangelsku, Voroněži nebo Ivanovu. Nikdo ale loď s Petrem nechtěl.
У скульптуры Рузвельта авторства Церетели пытались «стрельнуть» сигарету?
При ближайшем рассм http://t.co/cQM3ym0QR9 pic.twitter.com/GgCZcqTPCV
— Небо Крыма (@skycrimeanews) 10. Březen 2015Šašlik i obří vagina
Cereteli také vedl umělecké práce na velkolepém chrámu Krista Spasitele. Mezi jeho další díla, která si získala sporná ocenění, patří monument Družba navěky, věnovaný připojení Gruzie k Rusku a přezdívaný „šašlik“ nebo „kudrnatý falus“.
Na druhou stranu jedno Cereteliho dílo krášlí i prostranství před budovou OSN v New Yorku. To alespoň nepostrádá vtip, protože je vytvořeno z kousků raket SS-20 a Pershing-2 a v roce 1990 se stalo symbolem konce studené války, i když velkou uměleckou hodnotu podle odborníků nemá.
Podobně je na tom „Slza zármutku“ – dar americkému lidu po 11. září 2001. Získal si ovšem řadu odpůrců a také přezdívku „gigantická vagina“. Je velký jako desetipatrový dům.
V roce 2009 chtěl Cereteli vztyčit na Slovensku stometrovou sochu Krista, což mu však Slováci nedovolili.
